chodila tajně ochutnávat naše čtenářka s nickem Iva. Prostě doslova a do písmene zakázané ovoce nejvíc chutnalo, ale ten poprask, když na to maminka přišla

Milá redakce, ano, šumáky v kostičce, vitacit a jiné laskominy - ó bože, jak jsme to milovali. Ale kdeže lońské sněhy jsou... Ale při vámi navozené nostalgii jsem si ihned vzpomněla na svoje dětství - no dětství - spíš pubertu 14 - 15 let mi bylo tenkrát.

Tenkrát se zavařovalo o stošest a moje maminka již v létě myslela na Vánoce a jistě víte, že se nakládalo ovoce do rumu - tak jak zrálo se přidávalo do pětilitrové sklenice a zasypávalo cukrem.  A pak začala škola, a asi někdy v listopadu, když jsem se vrátila ze školy, nikdo nebyl doma a já se asi nudila (už si přesně nepamatuji ten „impuls“ co mě navedl, abych ochutnala) jsem ochutnala...

Ó, jaká to byla ňamka - a tak jsem se stala úplně závislou na pětilitrové flašce, kdy jsem se těšila, jak přijdu ze školy domů, strhnu staniol a  zase ochutnám. Ta láhev byla úplně dole ve špajzce, takže mamku asi ani nenapadlo se podívat, jak se ovoci daří...

A nastal vánoční čas, už si nepamatuji, jestli to bylo přímo na Štědrý den, nebo den poté, ale  mamka se chtěla pochlubit bowlí (tak tomu říkala) a ejhle - v pětilitrové láhvi plavalo jen pár kuliček rybízu.  Hned se jí rozsvítilo,  její žhnoucí pohled upřeně padl na moji osobu, neboť můj bráška byl ještě dost malý, a tudíž bylo jasné, kdo je tím mlsounem. Vařečka byla vytažena a můj osud byl spečetěn... Ještě že tenkrát byla přítomna moje milující babička, která to vše uhrála na to, že jsou Vánoce a že jeden dárek jsem si tedy už vybrala... Jinak bych si asi nesedla do Nového roku :-)

Přeji krásný a snad už předjarní den, Iva

Milá Ivo, díky za pěkný zážitek. Ale vrtá mi hlavou, že jste se po tom ovoci neopila

Text nebyl redakčně upraven

Reklama