Možná si ještě vzpomínáte na příběh týraného muže ZDE, který jsem vám jednou vyprávěla. Nepředpovídala jsem mu příliš šťastný konec. A vida, příběh se dovršil osvobozením, v což jsem nedoufala ani v nejbujnější fantazii.

otrok

Spíš jsem čekala zprávu, že nejmenovaný muž v nejmenované obci vyvraždil celou rodinu, a pak si sám vzal život.

Připomenu vám ve stručnosti jejich příběh. On, o hodně starší, si začal a mladou holkou. Tenkrát jí bylo teprve sedmnáct, když ji přivedl do jiného stavu. Rozvedl se a vzal si budoucí matku svého dítěte. Odstěhoval se s ní do domu k jejím rodičům, ale nezačala pro něj žádná rodinná idylka. Spíš peklo.

Rodiče těžko nesli, že jim „zprznil“ dceru, a dávali mu to jaksepatří najevo. Brzy se na jejich stranu přidala i mladá manželka. Najednou si uvědomila, že mohla chodit po zábavách se svými vrstevníky, nebýt toho prasáka, který jí udělal dítě a uvázal ji doma.

Celá rodina si z něj udělala doslova onuci, která odřela nejtěžší práce, a za to dostávala zbytky od stolu. V lepším případě. Většinou chodil na tvrdý chleba určený pro drůbež.

To není drb, mladá paní se ponižováním svého manžela ve vsi netajila. Naopak. Chlubila se, jak ho skopla za schodů, nebo zbila jako psa, když se postavil na odpor, nebo chtěl oponovat.

Stala se z něj doslova troska, která se slepěk podřídila, aby měla klid. Ale nikdo ho nepolitoval, protože si za svůj osud mohl sám. Dobře mu tak, když opustil ženu a děti a dal přednost téhle dračici, říkali si lidé ve vsi.

A dračice své násilí stupňovala a očividně z toho měla potěšení. Z jejich domu byl slyšet neustále řev a nadávky na hlavu jejího manžela.

Nebylo by mu lépe, kdyby z takové rodiny utekl? I na tuto variantu byla ale jeho žena připravena.

„Kdyby chtěl náhodou utéct, vymyslím si, že osahával svou malou dceru,“ nechala se slyšet.

Jednoho dne bylo na jejich dvoře nezvykle ticho. Žádné klení, nadávky a spílání. Křičeli jen občas, přiměřeně, a na sebe navzájem. Ze zvyku. Nikdo se nepídil po tom, co se stalo, sousedé si užívali konečně klidu. Ale jeho manželka se sama pochlubila: „Vyhnala jsem ho z baráku brokovnicí. A stejně jsem mu zahýbala, blbci!“

Tak „otrok“ je konečně osvobozen a je mu dobře. Sehnal si bydlení ve městě, kam dojížděl za prací, a má svatý pokoj.

Ale možná to ještě není konec téhle kapitoly. Ještě nedošlo k rozvodu...

Čtěte také:

Reklama