Jak už to tak v současné době bývá, v nových, moderně pojatých kancelářích bývá jedna velká místnost s mnoha lidmi naštosovanými u stolů oddělených přepážkami.

 

Řeknu vám, že je mi tenhle způsob bytí, kdy každý vidí, když si prohrábnu vlasy, pošoupnu brýle, když slyší, jak komunikuji s klienty a partnery naší firmy, hodně proti srsti.

Co nadělám, nic.

 

Fakt, že já nemám ani čas vnímat, co se děje kolem mne, nebrání některým členům týmu sledovat ostatní. Já bych to někdy spíš nazvala šmírováním. Máme tu jednoho kolegu, který je velmi sebestředný, neopomene zhodnotit druhé – tedy spíš shodit a připomenout, co ON.

 

Stačí jen, abych si vzala sušenku a už mi posílá po icq zprávu (komunikujeme tak v rámci firmy), že bych se měla mírnit, protože včera v tom nemožném růžovém tričku (mimochodem značkovém) jsem vypadala tlustě. To on by si nikdy nevzal tak kalorickou bombu. Když ho pak náhodou o víkendu potkáte, jak v obchodním centru jí zmrzlinu, tak vás v pondělí nezapomene informovat, že on zmrzlinu nejí, ale degustuje, a že pomalu pojídaná zmrzlina spojená s chůzí ničí zdraví neohrozí, tedy hlavně to jeho.

 

Jakmile ho něco bolí nebo něco „příšerného“ se mu stalo (ano, v restauraci mu dali místo hranolek krokety), tak to musí vědět všichni a je zaručeně na umření a restauraci na jeho žádost určitě zavřou za nekvalitní služby. Když se mu něco podaří, nad něho není, ale nedej bože, abyste byla třeba úspěšná v tenise nebo squashi a tím výsledkem se chtěla pochlubit! Ccc, to ON...

 

Je to fakt o nervy, mít za zády takového „inteligenta“, který se neustále naváží do druhých a nenechá vás pracovat. Horší je, a to mi vadí víc, že se snaží o druhých s druhými zaplétat konverzaci. Nepřistoupila jsem na jeho hru a hned jsem si vysloužila pomluvu, že jsem nekomunikativní, nejsem týmový hráč a po jednom telefonátu mi přede všemi připomenul, ať opravdu, ale opravdu lépe artikuluji do telefonu, a hlavně veselejším tónem, protože tím vytvářím lepší image naší firmě.

 

Sice to není můj šéf, jen kolega, i tak je to na zabití, vlastně nechápu, co tím svým snažením sleduje, takové typy mne znervózňují. Doufám, že brzy přejdu do jiného oddělení, abych toho hňupa mohla ignorovat.

 

Nemáte, ženy-in, nějaké bonmoty, věty, repliky, atd., jak uzemnit takové lidi? Jak se s takovými otravovači mám vyrovnat?

 

Zuzana K.

Reklama