Reklama
Rozhodla jsem se, že se s vámi také podělím o některé perly mých dětí.
S láskou vzpomínám například na příhodu s mým nejstarším synkem, tehdy ani ne tříletým. Snažila jsem se ho naučit uklízet si po sobě hračky, ale on vytrvale odolával. Jednou jsem mu vysvětlila, že když si je neuklidí, tak je tedy uklidím já, ale dám je jiným dětem, které se o ně budou starat. Večer se synka tatínek zeptal: "Tak co, už si budeš uklízet hračky?"
A syn rozšafně vypočítával:"No, dneska ještě ne, a zítra ještě ne... a pak už tu žádný nebudou."
 
Zrovna tak mladší dcera měla od malička jasno o své budoucnosti. Jednou jsme řešili zájmové kroužky pro jejího staršího bratra a dcera se zájmem poslouchala. Protože od malička ráda tancovala a zpívala, řekl jí tatínek."Chtěla bys, až budeš větší, chodit zpívat a tancovat? Nebo co bys ráda dělala?" Dcerka nezaváhala ani vteřinu a rozhodným hlasem prohlásila: "Až budu velká, tak bych se chtěla klouzat na velký klouzačce!"
 
A ještě tři příhody s mou dcerou. Jednou se mě ptala, na co je zdravý jogurt. Řekla jsem jí, že na to, aby jí dobře trávilo. Po chvilce se obrátila na svého bratra a řekla mu: "Jogurt je zdravej, abysme byli dobře otrávený."
 
Jindy jí její bratříček řekl."Ivčo, pojď, budeme si hrát na honěnou. Máš babu!" Ivanka, tehdy tříletá, se zachichotala: "A ty máš dědka!"
 
V asi třech letech přišla jednou ze zahrady domů a ptala se mě, jestli je už oběd. Na moji odpověď, že ještě ne, se překvapeně zeptala: "Tak co to tady smrdí?"
 
Ano, s dětmi si člověk užije spoustu legrace.
 
Vaše čtenářka Laliari
 
Děkujeme za hezké pondělní rozptýlení. Pište nám i vy své příběhy s nezvedenými dětičkami. Těšíme se na ně na http://redakce@zena-in.cz. Vaše dnešní editorka