Reklama

Můj manžel kdysi pronesl, že si vzal za manželku ekonoma a že tedy nevidí důvod, proč by se o finance staral on. A od toho se vše odvíjí.
Začínali jsme se společným účtem a manžel ani nechtěl platební kartu. Pak jsme se rozhodli pro účty dva a z mého účtu se platí inkaso, pojištění životní, domácnosti i penzijní. Také z něj hradíme stavební spoření, inkaso a splátku na byt. Z manželova účtu vybíráme hotovost a platíme velké nákupy, roční tramvajenky... Samozřejmě, že manžel má k dispozici část peněz pro svoji potřebu (chcete-li kapesné), kromě toho měsíčně dáváme stranou peníze na provoz auta (půjčujeme si ho od manželových rodičů).
Když jsem byla s dcerkami na mateřské, s financemi velké problémy nebyly. Jakmile však dcerky začaly chodit do školy a školky, potíže nastaly. Byly často nemocné a můj příjem zpočátku nebyl takovým přínosem, jak jsme si představovali. Dcery se věnovaly sportu, navštěvovaly ZUŠ. 
Samozřejmě, že kapesné měly i dcery, a jakmile to bylo možné, měly k dispozici svůj účet.
Velké investice (nákup televize, pračky...) či dlouhodobé (pojištění, stavební spoření) řešíme s manželem společně.
Naše hospodaření je obdobou toho, co fungovalo mým rodičům (i když otec měl kromě toho kapesného i "stranické" peníze - tedy částku, kterou měl pro svou potřebu a o jejíž výši mamka neměla informace) .
georg
 
Milá georg,
termín"stranické" peníze (patrně odvozeno od "peníze stranou" nikoliv  od "strany a vlády")mě pobavil