Tak jsem se dneska rozhodla přispět troškou do mlýna:)

Co se týče štědrovečerní večeře, letos ji budu trávit v rodině mého přítele. Loni jsem tam byla poprvé a úplně mě dostali. Žádné hektické přípravy, žádná dusná atmosféra, ze všech dýchal klídek a pohodička. Vzali mě mezi sebe jako člena rodiny, a to byl pro mě dárek nad dárky největší. A za to jim moc a moc děkuju!

Co se týče mojí rodiny, u sestry se vždycky zastavím, vyměníme si dárky, pokochám se jejími dvěma ďáblíky a je vymalováno. Stejně se během roku navštěvujeme často, takže nemusíme vytvářet dojímavé scény, jak jsme happy", že se konečně sejdeme:) Víme obě, že se máme rády pořád, a ne jen kvůli Vánocům.

Horší už to je s mojí matkou a jejím manželem, tedy mým otčímem. On pro nás děti nikdy moc neměl pochopení a upřímně - veškerou rodinu tvořila spíš mamča. Jelikož si otčím rozumí spíš s gaučem a lahváčem v ruce, nerozumím si já s ním. A vlastně je to oboustranné. Sám mi do očí kdysi řekl, že stejně nejsem jeho dcera a navíc má spoustu výčitek, že jeho a mámu finančně nepodporujeme. No upřímně, kdyby někdy opustil gauč, zahodil lahváče a začal něco dělat, možná by ani podporu nepotřeboval.

Ale k těm Vánocům: Když jsem ještě bydlela doma, tak byly Vánoce plné stresu. Otčím dokázal zkazit atmosféru dokonale. Třeba seřval sestru za to, že u jídla mlaská, a vyhodil ji od stolu. Vždycky si dokázal něco vymyslet, aby měli všichni zkaženou náladu. Takže já se rozhodla, že když se s otčímem celý rok ignorujeme, nebudu se na Vánoce přetvařovat a u štědrovečerního stolu se tvářit jako mílius a předstírat, jak se máme najednou rádi. Troufnu si říct, že tenhle člověk mě naučil nenávidět. Sice jen jeho, ale i tak bych tuhle vlastnost radši ztratila.

Takže na Vánoce prostě k mámě nejezdím. Myslím, že mamka to vzala, když se chceme vidět, sejdeme se někde jinde. Ona i já tak máme ušetřené nervy, protože já bych si stejně s otčímem vjela do vlasů a ona by to zase urovnávala. Takže já mám pro vánoční večeři jediný recept: Pokud se s někým nesnášíte celý rok, nemá cenu jen kvůli těmto svátkům brát ho k večeři a vytvářet falešnou bublinu štěstí. Ta bublina splaskne stejně rychle, jako pominou Vánoce, a zůstane jen ta hořká pachuť smutku a nepřátelství. I když by se lidi měli usmiřovat, pokud vím, že s někým to prostě nepůjde, nemá cenu dusit sebe ani blízké. To mi na Vánocích trochu vadí, ta křečovitá snaha vytvořit atmosféru štěstí. Takže milá štědrovečerní večeře: Do budoucna tě budu trávit jen tam, kde mě opravdu chtějí a kde je mi dobře, a žádnou křeč si nepřipustím."
A šmitec :)

Alena


Myslím, že jste zvolila jediné přijatelné řešení. Společenská přetvářka a vlezlá komerce jsou největší zabijáci svátků... Přeji Vám, ať se to v rodině vašeho přítele i letos tak pěkně povede!

Reklama