Bulvár

Osudový pes

dalmatin

Obvykle se říká, že člověk dospěje v momentě, kdy se mu narodí dítě. Mně se to stalo o něco dřív, když jsem si místo dítěte pořídila dalmatina. Ten osudový okamžik nastal v květnu 1986.

Zvířata jsem měla ráda od malička. Od mých osmi let s několikaletou přestávkou až dodnes mám také psa, ale až ten třetí mě vlastně vychoval a udělal ze mě dospělého člověka.

Osudový pes

Když jsem si pořídila dvouměsíční štěně, bylo mi 21 let, proces, kdy mě ta potvora donutila začít se chovat dospěle, tudíž zodpovědně, však trval asi dva roky. I když už je Karo skoro deset let mrtvý, jsem mu dodnes vděčná za to, že ten hnusný a bolestivý přerod z liknavého puberťáka na dospělého člověka jsem nemusela zažívat až s narozením dítěte.  

V té době jsem už s rodiči nebydlela, žila jsem sama v malém bytě po své mrtvé tetě. A protože jsem strašně toužila po velkém psu (do té doby jsme měli vždy jen malého), probrala jsem atlas a vybrala dalmatina – teda původně dogu, ale o té mi chovatel tvrdil, že sežere 2 kila masa denně, a já se bála, že ji neuživím.

Chudák jsem byla já

Nejhorší bylo, že mi došlo, co jsem provedla, až ten den, kdy jsem si jela pro štěně. „Co si ten chudák se mnou počne? Vždyť já na něj vůbec nemám čas,“ opakovala jsem si cestou pro něj a byla z toho pěkně vynervovaná. A pak jsem si ho dovezla domů a úplně se do něj zamilovala. Podle rodokmenu se jmenoval Carino, ale já mu říkala Karoušek nebo Karo, Pacholek, Dobytek, Čumáček a spoustou různých zkomolenin.

Karo nebyl normální, ale hyperaktivní. A to myslím v tom negativním smyslu slova. Strašně živý, celé noci si chtěl hrát, neposlouchal, utíkal, manipuloval, vydíral a nebyla s ním řeč. Vyžadoval tolik pozornosti, že jsem s ním první půlrok prožila něco jako mateřskou. Byl chytrý jako opice, ale nezvladatelný. V okolí bydliště se stal legendou, protože jeho život byl jeden průšvih za druhým. Jednou ho porazilo auto, jindy tramvaj. Strhával z kola cyklisty, honil běžce. Dětem bral z rukou svačiny a kvůli háravé feně byl schopen nasadit život. Celá léta jsme ho celá rodina, včetně mých rodičů, naháněli po nocích ve strachu, že se mu něco stane. A protože jsem ho opravdu milovala (asi první mateřské pudy), můj sobecký život se postupně přizpůsobil psovi. Ráno ven, večer ven, pokud to šlo, brát ho všude s sebou, jinak žádné mejdany a tahy, pes nemohl být přece doma opuštěný.

Čekám na další osudový okamžik

Byl to tenkrát vlastně první kontakt s opravdovou zodpovědností za druhého, který je odkázaný jen a jen na vás. Naučila jsem se tenkrát díky Karovi nebýt sobecká a myslet nejdřív na něj a pak až na sebe. Vznikl však paradox.

V současnosti totiž přemýšlím o tom, jak přestat myslet pořád jen na druhé a začít být konečně trochu sobecká.  Jaké zvíře si mám k tomu pořídit? Asi plyšáka, ne?

Dnešní téma - OSUDOVÉ OKAMŽIKY

Dnes celý den čekáme na vaše příspěvky na toto téma. Každého v první chvíli napadne svatba, porod, smrt, nemoc, živelná pohroma, rozvod. Zkuste se ale zamyslet i nad něčím originálnějším.

Kdo nebo co vás v životě nejvíce ovlivnil a přesměroval na úplně jinou kolej? Unikly jste zázračně neštěstí? Zachránily jste někomu život? Momentálním impulsem inspirovaným třeba pořadem v televizi, knihou, náhodným setkáním jste došly k radikálním závěrům? Dlouho jste nemohly dosáhnout svého cíle, ale jednou osudovou náhodou se to podařilo?

Na tu z vás, která pošle nezajímavější příspěvek, čeká opět pěkný dárek. Těším se na vaše e-maily na adrese:

redakce@zena-in.cz

   
16.11.2009 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [17] Nestyda [*]

    átéčko — #16 Sml30 Picnu se z Tebe Sml52

    superkarma: 0 16.11.2009, 16:54:15
  2. avatar
    [16] átéčko [*]

    Nestyda — #15 Krásné. I s tím koncemSml16

    1. na komentář reaguje Nestyda — #17
    superkarma: 0 16.11.2009, 16:52:57
  3. [15] Nestyda [*]

    Nádherně se mi to četlo. Karo mi připomněl našeho dalmatina Falka, umřel před šesti lety stářím, bylo mu bez mála dní patnáct let. Byl to můj nejlepší kámoš, můj miláček, ale občas taky pěknej hajzl, to když utekl a vyváděl všem sousedům vylomeniny na neoplocených zahrádkách... I když už máme nového psinu, který je NAPROSTO jiný než byl Falko, na Falka vzpomínám a není den, aby se mi nevybavil.. Byl to prostě takovej muj kluk... Jé, Falko byl boží, ten měl život dobrodružnej. o to je Spotty, ten nynější, ochuzen, ale už bych si netroufla ho nechat volně pobíhat po okolí, taková privilegia měl jen a jen Falko, nad kterým létalo hejno andělů, jinak si nedovedu představit, že všechny ty nástrahy přežil bez následků. Měl i svou věrnou družku, Astu. Vlčandu, která "žila" permanentně uvázaná u boudy, do které se Falko během Astina hárání nastěhoval a tam několik dní měli orgie, kterým se oddávali, až se to povedlo a za několik měsíců se na ulici pohybovali potomci. Jenže Asta měla smůlu na páníčka, ten štěňátkům bez milosti usekl hlavu a jednou, při nočních toulkách, si Falko znetvořeného potomka přinesl domů...

    1. na komentář reaguje átéčko — #16
    superkarma: 0 16.11.2009, 16:50:19
  4. [14] Nestyda [*]

    marenkao — #2 Sml30 Sml67

    superkarma: 0 16.11.2009, 16:44:00
  5. avatar
    [13] átéčko [*]

    Tanzánie — #11 Tanzánie — #8 Krásné psaní. Dalmatin je krásný pesSml67

    Tanzi, je krásné to vaše mládě!!!!Sml59Sml59

    superkarma: 0 16.11.2009, 16:24:50
  6. [12] filip333 [*]

    Myslím, že ta doga by byla lepším řešením.

    Pan Podhorský v knize o dogách napsal - Neznám citlivější, jemnější a hravější zvíře. Má na jedné straně vlastnosti bojovníka a štváče, na druhé straně dušičku až dívčí jemnosti. Spojuje v sobě velikost a hrdost šlechtice, pružnost šermířovu, krásu a statečnost

    dohromady. Tak, jak se k doze chováte, takového psa budete mít. Doga nikdy nezapomene a těžko odpouští."

    Nicméně když jsem dogu měl, tak stravné byl 2-3000 měsíčně.

    superkarma: 0 16.11.2009, 11:59:01
  7. avatar
    [11] Tanzi [*]

    Žábina — #10 že je tu nějaké zvířátko na které musí dávat pozor, aby ho třeba nešlápnul si už zvyknul u Mikeše.Sml67

    Ale ten ho nějak nevyhledává, oproti Čikovi.

    takže jsou často spolu, Péta sice emoce nějak najevo nedává, ale přesto lze poznat, že se mu to líbí.

    1. na komentář reaguje átéčko — #13
    superkarma: 0 16.11.2009, 11:22:17
  8. avatar
    [10] Žábina [*]

    Tanzánie — #8 super, to je fakt krásná fotka..jak žerou svorně z jedné misky a i k sobě ladí barevně Sml30Sml67

    co na to říká Péťa? líbí se mu pejsek a kočička?

    1. na komentář reaguje Tanzánie — #11
    superkarma: 0 16.11.2009, 11:13:33
  9. [9] Simona Škodáková [*]

    Hlavja — #5 To mi moc mrzí, ale pejsci dokážou zázraky. Ten můj dalmatin byl strašný rošťák. Když byl doma sám, tak všechno ničil, strhal lino, otrhal tapety a dokonce jednou mojí mámě sežral beraní kožich, který vyrval ze skříně. Fakt hrozný číslo. Sousedi měli dalmatinku, která byla strašně hodná, tak nevím, jestli to nebylo jen mou benevolentní výchovou.

    superkarma: 0 16.11.2009, 10:58:07
  10. avatar
    [8] Tanzi [*]

    Simona Škodáková — #7 zatím to tak vypadá, že si padnuli do oka..

    1. na komentář reaguje Žábina — #10
    2. na komentář reaguje átéčko — #13
    superkarma: 0 16.11.2009, 10:55:12
  11. [7] Simona Škodáková [*]

    Tanzánie — #6 Ten je krásnýýýýý! Blahopřeju pa přeju pevné nervy. A jak jim to s tou kočkou ladí. Bude z nich dobrá parta.

    1. na komentář reaguje Tanzánie — #8
    superkarma: 0 16.11.2009, 10:54:29
  12. avatar
    [6] Tanzi [*]

    Simona Škodáková — #3 ahoj Simčo

    pěknej článekSml67pro mne velice aktuální Sml16ke kočičce mám od pátku doma dvouměsíční štěně

    1. na komentář reaguje Simona Škodáková — #7
    superkarma: 1 16.11.2009, 10:04:37
  13. [5] Hlavja [*]

    také mám doma dalmatina. už 6 let a mohu potvrdit, jsou to opravdu velice temperamentní a svéhlaví pejskové. ale je to náš miláček a za nic bysme ho nedali. zůstali jsme totiž s manželem úplně sami a on nám nahrazuje vnoučátka, která nemáme a ani mít nikdy nebudem, protože naše jediné dítě nám zemřelo.

    1. na komentář reaguje Simona Škodáková — #9
    superkarma: 0 16.11.2009, 09:23:04
  14. avatar
    [4] enka1 [*]

    Simona Škodáková — #3 Sml22,Sml16,Sml60.

    superkarma: 0 16.11.2009, 08:33:36
  15. [3] Simona Škodáková [*]

    enka1 — #1 Milá enko1, budu moc ráda, když si budeme tykat všechny, měla jsem jen trochu obavy, jestli by se to některé z vás nedotklo. Takže já jsem Simona, těší mě.

    A k té sobeckosti. Je fakt, že mi to jde jen chvíli, když mám na někoho vztek a to je tak hodina. Jsem moc měkká, déle to nevydržím.

    1. na komentář reaguje enka1 — #4
    2. na komentář reaguje Tanzánie — #6
    superkarma: 0 16.11.2009, 08:19:56
  16. avatar
    [2] marenkao [*]

    V současnosti totiž přemýšlím o tom, jak přestat myslet pořád jen na

    druhé a začít být konečně trochu sobecká.  Jaké zvíře si mám k tomu

    pořídit? Asi plyšáka, ne? 

    Tak to mě napadlo jedno jediné zvíře: manžel Sml79.

    1. na komentář reaguje Nestyda — #14
    superkarma: 0 16.11.2009, 08:12:44
  17. avatar
    [1] enka1 [*]

    Myslíte, že by Vás to bavilo? Nemyslet na druhé, být víc sobecká? Představte si to v reálu. Stejně se Vám to nepovede, znám to. Jo a můžu Vám redakčním tykat?

    1. na komentář reaguje Simona Škodáková — #3
    superkarma: 0 16.11.2009, 08:00:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme