Bulvár

Osudový inzerát

V pondělí jsme si povídali o vašich osudových okamžicích. Do redakce nám dorazil příspěvek, který si zaslouží zvláštní místo v dnešním vydání. Život čtenářky Lenky a její kamarádky změnil inzerát s nabídkou práce...

Je mi 28 let, dodělávám si na vysoké škole na přírodovědě doktorát a do letošního května jsem měla dá se říct úplně normální život. Občas do školy, věčné vysedávání u počítače a psaní článků, každý měsíc minimálně pět dní terén a k tomu jeden hyperaktivní výmarský ohař a jeden moc fajn přítel, tak takhle nějak to se mnou vypadalo.

 A potom tu byla ještě jedna věc, věc, která mě neustále nutila k přemýšlení a k řešení. Některé starší čtenářky si to možná pamatují, protože i na stánkách Ženy-in jsem se snažila nalézt odpověď. Strašně moc mě totiž trápila událost, která se stala jedné z mých čtyř nejlepších kamarádek z gymplu. Ač už jsme se každá rozutekly do jiného města, snažily jsme se pravidelně vídat a moc jsme si naše setkání užívaly. Bylo nás celkem pět, jenže jenom do září 2008. Kamarádka Kristína v roce 2006 prodělala poměrně vážnou operaci mozku, kdy jí byl diagnostikován hydrocefalus (ucpané kanálky mezi mozkovými komorami) a tento stav si vyžádal okamžité řešení. Přes různé komplikace to nakonec dobře dopadlo a Kristína mohla brzy nastoupit do práce. Neskutečně jsem ji obdivovala, protože s oholenou hlavou ještě před operací obhájila s lehkostí diplomovou práci, což bych já, být na jejím místě, zvládala velice těžko. Pak uběhly další dva roky a vše se zdálo být OK.

Na začátku září 2008 se ale něco stalo. Snažila jsem se Kristíně dovolat, ale marně. Nakonec se mi to podařilo 14. září, kdy se na druhém konci ozvala Kristína a s jejím obvyklým klidem mi sdělila, že se jí ucpaly hadičky a že ji museli akutně hospitalizovat, ale že už je v pořádku a že ji brzy pustí domů. Tak jsme se domluvily, že až přijedu z terénu, tak se stavím na pokec a že si ještě zavoláme. Jenomže pak nastalo dalších 14 dní a nejenom že nikdo nebral telefon, ale nepřicházely odpovědi ani na sms. Začala jsem mít neblahé tušení, sehnala jsem si číslo na Kristíninu sestru a zavolala.

To, co jsem slyšela, mi vehnalo slzy do očí. Při další operaci nastalo u Kristíny masivní krvácení do mozku a ona teď leží v bezvědomí na jednotce intenzivní péče. Hned jak to šlo, jsem ji jela navštívit a bylo mi strašně, všude miliony přístrojů, kapačky, umělé dýchání a Kristína měla buď úplně zavřené oči, nebo zcela nepřítomný pohled. Lékaři rodičům nedokázali pořádně sdělit, co se stalo, ani do jaké míry je mozek poškozený. Stav se vůbec nelepšil, a tak se nakonec Kristína stěhovala do hospice v Rajhradě. Tam se o ni výborně starali, jenže když se řekne „hospic“, tak to většinou evokuje už tu poslední štaci. Tento stav trval téměř rok, obvykle se něco malinko zlepšilo, ale žádné výrazné pokroky se neukázaly. Rodičům bylo sděleno, že se jedná o tzv. vigilní kóma, kdy funguje mozkový kmen, ale není aktivní žádná vyšší nervová činnost. Zkoušela jsem o tom něco číst i se ptát známých, ale zjistila jsem, že moc šancí fakt není.

A pak přišel květen 2009 a událost, které na první pohled s tímto příběhem vůbec nesouvisí... Věděla jsem, že doktorát se pomalu chýlí ke konci, a začala jsem se poohlížet po nějaké nové zajímavé práci, protože věda mě fakt nechytla. A tak jsem narazila na inzerát a dostavila se na pracovní pohovor. Práce mě neskutečně zaujala a já do toho skočila rovnou po hlavě. Jedná se o práci výživového poradce pro jednu velkou výživovou firmu. Nejvíc se mi líbí systém vzdělávání a práce na rozvoji osobnosti. Zde jsem poprvé narazila na knihy jako Tajemství a Miluj svůj život a vůbec na metodu pozitivního myšlení. Jako exaktnímu vědci mi dělalo velké problémy uvěřit tomu, co se v těchto knihách píše, ale viděla jsem kolem sebe spoustu úspěšných a bohatých lidí, kteří uvěřili a začali to praktikovat, tak jsem to taky zkusila.

Hodně mě právě zaujaly pasáže ohledně vyléčení nevyléčitelných nemocí a řekla jsme si, že to by mohlo být něco pro Kristínu. A pak už se začaly dít neuvěřitelné věci. Při čekání na masáž jsem narazila na časopis o alternativní medicíně a zrovna tam byl rozhovor s léčitelem, který léčil na dálku pomocí energie. Dřív bych nad tím mávla rukou a označila ho za podvodníka tahajícího peníze od ubohých lidí. Teď jsem to ale brala jako výzvu a ihned mu zavolala. Nejdřív neměl vůbec čas, prý až další březen, ale podařilo se mi ho přesvědčit, že stav je opravdu vážný, a tak to zkusil. Nicméně mi sdělil, že s lidmi v kómatu nemá žádnou zkušenost a že prostě neví, jak to dopadne. Pak přisly na řadu finance, čekala jsem nějakou horentní sumu, ale řekl si o 800 Kč, což mi přišlo opravdu v pohodě. Tohle se odehrávalo na začátku prázdnin a já jsem potom trávila celé léto v terénu a za Kristínou se nedostala. Vypravily jsme se tam s holkama až na konci srpna, protože jedna z nás se vdávala, tak jsme se konečně zase všecky potkaly. Ještě předtím jsem holkám o tom léčiteli říkala, nicméně se tvářily značně skepticky.

Dorazily jsme tedy do hospice, jenže Kristína nebyla na pokoji tak jako vždycky. Zeptaly jsme s sestřičky a ta nás poslala na jiný pokoj. Vešly jsme dovnitř a první, co nás zaujalo, bylo, že Kristínka měla nasazené brýle. A pak už jsme viděly ten pohled a bylo to jasné, to už nebyl skelný pohled do neznáma, ale normální živé a usměvavé oči. I když Kristína nemohla po tracheotomii mluvit, přesto s námi komunikovala otáčením hlavy a bylo vidět, že je v obraze a že nás všecky bezpečně poznala. Byl zrovna krásný den, tak jsme si ji vzaly i s postelí ven a pokračovaly v debatě. Dokonce jsme zjistily, že když se jí podrží ruka na krk, že i mluví, a tak nám přečetla to svatební oznámení.

Byly jsme všechny naprosto nadšené. Já jsem cítila neskutečnou vděčnost, takový hřejivý pocit u srdce, kdy je vám nádherně, ale zároveň se vám chce brečet. Od té doby se Kristínin stav den ode dne zlepšuje. V současné době je v rehabilitačním ústavu, aby si rozhýbala ztuhlé tělo a postupně se zase mohla vrátit do normálního života. A já vím, že ona to dokáže, protože je neskutečná bojovnice. Zrovna zítra se za ní chystám na návštěvu a moc se na ni těším. Už má zahojený i ten krk, takže si budeme moct povídat. Možná vám to připadá jako pohádka, ale já vím bezpečně jednu věc, že pokud bych neobjevila ten inzerát a nesetkala se s lidmi, kteří myslí jinak, než je obvyklé, a nezačala to taky praktikovat, tak tahle pohádka by se asi nikdy nestala...

Lenka

   
18.11.2009 - Blog redakce - autor: (red)

Komentáře:

  1. avatar
    [8] richada [*]

    Přeji Kristýně jen úspěch,věřím,že se vše podaří jak má.Sml59

    superkarma: 0 18.11.2009, 13:01:58
  2. avatar
    [7] Brixik [*]

    Taky musim moc podekovat sestrickam, lekarum, radovym sestram a spouste dobrovolniku z hospice v Rajhrade, kde se o Kristinu vice jak pul roku opravdu vzorne starali. Predtim byla na LDN v jedne nejmenovane nemocnici, ktera se tvari, ze prave na tyhle pacienty se profiluje a byla to hruza a des. Kristina se tam nachladila, dusila se, mela horecky a neco jako epilepticke zachvaty. Nicmene lekari a sestry nereagovali a odmitali jakkoliv lecit. Jeji segra je musle doslova nazvat K------ a posla do P---, aby s ni zacali neco delat. Myslim, ze takhle v radoby LDNkach umira zbytecne spousta lidi.

    superkarma: 0 18.11.2009, 11:51:50
  3. [6] katka6 [*]

    má (jsem zapomněla napsat)

    superkarma: 0 18.11.2009, 11:22:21
  4. [5] katka6 [*]

    Nejen,že v nouzi člověk pozná přítele,ale hlavně pozná kolik jich doopravdy

    superkarma: 0 18.11.2009, 11:21:42
  5. avatar
    [4] enka1 [*]

    OlgaMarie — #1 Sml22

    superkarma: 0 18.11.2009, 10:58:42
  6. avatar
    [3] Brixik [*]

    Dekuji za reakce. Tak nejak mi to prislo samozrejme aspon neco pro kamaradku udelat. Jeste predtim jsem v nasi gymplacke tride zorganizovala financni sbirku, protoze pobyt v hospici nebyl nejlevnejsi a navic bylo potreba jeste dalsi veci a vybralo se docela dost penez. bylo to kolem 11 tisic a myslim, ze to rodicum a Kristinine sestre udelalo radost. I kdyz tady prave plati ta otrepana veta, ze zdravi si za penize stejne nekoupis....

    superkarma: 0 18.11.2009, 09:49:04
  7. [2] Anai [*]

    Neuvěřitelné.... Děkuju za poučný článek. S jedním věhlasným léčitelem jsem se setkala náhodou, doprovázela jsem k němu kamaráda, protože měl podezření na rakovinu, tak se chtěl zeptat. Když už jsem tam byla (bylo to zdarma), tak jsem se taky nechala prohlédnout, milý léčitel ani nepoznal, že mám žlučník plný kamenů.... Sml15 Od té doby tomu prostě nevěřím, možná že když byl zadarmo... Bůh ví...

    superkarma: 0 18.11.2009, 09:37:04
  8. avatar
    [1] OlgaMarie [*]

    Ať už zlepšení jejího zdravotního stavu cokoliv, zde dvojnásob platí: V nouzi poznáš přítele.

    1. na komentář reaguje enka1 — #4
    superkarma: 0 18.11.2009, 09:15:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme