HIV – pojem, který zná sice každý, ale jen málokdo bere tento nebezpečný vir na vědomí. Často si většina lidí myslí, že jich se to netýká, oni se přeci nemůžou nakazit, a na základě toho nerespektují určitá pravidla nejčastěji v podobě bezpečného sexu, což je obrovská chyba.

Ať už jsou výmluvy jakékoliv, nejsou na místě. Tímto virem se může nakazit opravdu každý, a to bez výjimky. Často si lidé říkají, že HIV mají většinou drogově závislí, homosexuálové či promiskuitní lidé, kteří často střídají partnery, a oni by si přece s nikým takovým nic nezačali. Je sice pravdou, že virus HIV se šíří převážně v těchto skupinách lidí, jenže tento tichý zabiják si vážně nevybírá. To, že lidé ignorují toto onemocnění, potvrzují i diagnostické laboratoře Aeskulab, které evidují výrazně rostoucí počet nakažených virem HIV.

HIV

Lékaři často uvádějí, že lidé již dnes nevnímají HIV jako takové nebezpečí. Nejvíce ohroženou skupinou lidí je generace mezi 20.–35. rokem. Podle čísel Hygienické stanice hlavního města Praha je ale vidět, že tento virus si podle věku nevybírá, ke dni 31. 7. 2014 je např. evidováno 351 případů nakažených HIV mezi 40. a 49. rokem života. Lidé většinou nabudou dojmu, že se o nic tak hrozného nejedná, vždyť již na HIV existují léky, které dokážou projevy nemoci na dlouhá léta pozastavit. Jenže slovo pozastavit neznamená to samé co slovo vyléčit, což už si bohužel neuvědomují. Navíc i spousta osob odmítá chodit na testy, které se dělají anonymně a někde i zcela zdarma. Je celkem paradoxní, že HIV si moc nepřipouštějí, ale ve finále se na testy bojí jít právě z očekávaného verdiktu, zda jsou, či nejsou pozitivní.

Zajímalo mě, jaká jsou aktuální čísla, co se týče nakažených virem HIV, proto jsem zavolala do Hygienické stanice hlavního města Prahy hygieničce MUDr. Zdeňce Jágrové. Ta mi sdělila, že k 31. 7. 2014 je v ČR evidováno 2655 nakažených virem HIV, z toho 2166 mužů a 489 žen. Od 1. 1. 2014 do 31. 7. bylo celkem vyšetřeno 751 168 obyvatel, ze kterých vzešlo 146 nakažených.


Když jsem se zamyslela, došlo mi, že vlastně ve svém okolí znám pouze jednoho člověka, který sám od sebe šel a nechal se testovat. No - sám od sebe je možná silné slovo, spíš ho k tomu dotlačila jeho současná partnerka, která si chtěla být jistá, že je zcela zdráv, a mohou si tak užívat sexu plnými doušky bez obav z přenosu této choroby. Když mi popisoval jeho pocity, přiznávám, že jsem měla husí kůži. Říkal, že odběry byly v pohodě, horší bylo to čekání a následný den D, kdy si šel pro výsledky. Měl se dostavit ráno kolem 10. hodiny, přijel o hodinu dříve a za tu hodinu stihnul vykouřit téměř celou krabičku cigaret. Výsledek byl negativní. Takový pocit, který zažil při vyslovení slova negativní, prý ještě nepocítil, ale už ví, jaké to je, když se řekne, že vám spadl kámen ze srdce... prý jako by opravdu slyšel kámen dopadnout na zem.

Při psaní tohoto článku jsem si vzpomněla ještě na kamarádku, která podstoupila minulý rok operaci, kdy byla samozřejmě testována v rámci předoperačního vyšetření právě na vir HIV. Pamatuju si, jak mi volala a říkala, že když jí oznámili, že předoperační vyšetření dopadlo v pořádku, tiše se zaradovala a zároveň si oddychla.


Je tedy vidět, že strach z toho onemocnění v nás zakořeněný je, ale připouštíme si ho až tehdy, kdy přijde na tzv. lámání chleba, což ale už může být pozdě. „Stále platí, že musíme myslet na prevenci a chovat se zodpovědně. Pokud se někdo vystavuje rizikovým kontaktům, určitě by se měl nechat otestovat. Počáteční symptomy, které se projevují v průběhu 2.–6. týdne po infikaci, často připomínají příznaky mnohem méně nebezpečných nebo dokonce zcela běžných onemocnění,“ říká MUDr. Hanuš Rozsypal, CSc. z Fakultní nemocnice Bulovka.

Čtěte také:

Reklama