Reklama

Se mnou si osud také poslední dobou pohrává. Nikdy není vše v pořádku, když se jedna věc povede, vždy je něco, co musí malinko narušit úplné štěstí.

Před třemi lety jsem měla přítele, který se ke mně nechoval dobře a dodnes za něj platím dluh. Zažila jsem si s ním hodně špatného, ale hned po nelehkém rozchodu jsem si našla mého nynějšího přítele, který mě opravdu miluje. Myslela jsem si, že se na mě konečně usmálo štěstí a že už půjde vše k lepšímu. Našla jsem si velice lukrativní zaměstnání a získala nové přátele. Prostě ideální život.

Z ničeho nic však začal přítel vadit mým rodičům. Vymýšleli si na něj hrozné historky a naznačovali, že u nich bych se měla lépe. Jakoby žárlili, což přešlo v úplnou nenávist k němu. Přitom ze začátku se s ním vybavovali, znají i jeho rodiče a vědí, že je to slušná rodina. Přestali s ním komunikovat a jen ho pomlouvali, že jsem k nim musela přestat jezdit, jelikož se to nedalo poslouchat. Jenže mě začali vydírat tím, že k nim musím jezdit, že mám u nich pejsky. Pejsky jsme si teda vzali, ale to se jim nelíbilo, že jsou na ně zvyklí a že bych je trápila v paneláku. Což jsem uznala a beru si je na víkendy a nebo když mám volno.

Před rokem jsem otěhotněla, byl to pro ně šok a vymysleli lest, které jsem uvěřila. Pozvali si mě i mého přitele zvlášť a přesvědčivě nám navyprávěli, že ten druhý o to dítě nestojí. Bohužel jsme si vše s přitelem řekli až po interrupci. Přítel se na miminko moc těšil a dodnes toho oba moc litujeme, že jen kvůli tomu, že jsme jeden na druhého neměli v té době moc času, jsme nepřišli na to, že to byla manipulace. Měla jsem to našim dlouho za zlé, ale jsou to přeci jen rodiče, které mám ráda, snažila jsem se s nimi udržovat a zlepšovat vztah dál.

Před pěti měsíci jsem přišla do jiného stavu znovu. Byla jsem zmatená, ale věděla jsem, že jim to říct nemůžu. Všichni jsem se z toho radovali, přítel, jeho rodiče, kamarádi a i v práci jsou nadšení. Netrvalo dlouho, a jelikož žijeme na malém městě, dozvěděli se to i naši. Ti z toho samozřejmě nadšení nejsou. Nejdříve vlítli na mého přítele a od té doby se mnou nekomunikují. Nepozdraví, když si k nim přijedu pro pejsky, jen hážou hrozivé pohledy. Snažila jsem se s nimi promluvit, ale nechtějí, že je to zbytečné a že už by mě nejraděj nechtěli znát. Mrzí mě to. Všechno mi tak hezky vycházelo a oni se museli tak zaseknout. No, užívám si své těhotenství, vážím si svého přítele a mám velice ráda jeho rodinu, ale někde vevnitř mě vztah k našim trápí. Za měsíc se chceme brát a je mi úplně trapně před přítelovou rodinou, že naši se toho určitě nebudou chtít zúčastnit. Zkusím jim dát čas, známí mi říkají, že po porodu změní názor. No, uvidíme.

baarea


Děkujeme za silný a působivý příběh.

Také doufám, že narození děťátka snad Vaše rodiče obměkčí - lidé si většinou vnoučátka zamilují. Moc držím palce, ať to dobře dopadne.

redakce@zena-in.cz