Otázky a odpovědi na téma osteoporóza.

  • Osteoporóza  znamená odvápnění kostí.

Toto není pravda, poměr mineralizované kostní tkáně a organické hmoty je stejný jako u zdravých kostí. U osteoporózy dochází k celkovému úbytku kostní tkáně a k mikroskopickým změnám její struktury, což vede ke snížení mechanické odolnosti kosti. Onemocnění tedy představuje pokles v kvantitě a kvalitě kostní tkáně, a tím zvýšené riziko zlomeniny.

 

  • Osteoporóza a artróza jsou podobné stavy.

Artróza (či osteoartróza) znamená postižení kloubů. Jde o úbytek kloubní chrupavky. Charakteristickým projevem artrózy je bolest postižených kloubů. Osteoporóza znamená úbytek kostní tkáně a zhoršení její mikroskopické struktury. Nejde tedy o nic podobného.

 

  • J. VozárOsteoporóza je nemoc starých lidí.

Následky osteoporózy se sice většinou projevují až v pozdějším věku, avšak základ pro dostatečnou mineralizaci kostí se vytváří již v období dospívání. Zlomeniny kostí při osteoporóze ve stáří se všemi negativními důsledky jsou tedy zpravidla následkem nedostatečné prevence  v podstatně mladších věkových obdobích. Navíc jsou množství a kvalita kostní tkáně předurčeny z 80 procent geneticky a mohou postihnout obě pohlaví. Stav mohou zhoršit chronická onemocnění – např. revmatické poruchy, vstřebávání živin, nádorová onemocnění či některé léky (glukokortikoidy). Pravdou ale je, že nejčastějším zástupcem nemoci je tzv. osteoporóza postmenopauzální, postihující ženy po přechodu. Příčinou je úbytek ženských pohlavních hormonů estrogenů.

 

  • Osteoporózou mohou onemocnět pouze ženy.

V období klimakteria je skutečně rozvoj osteoporózy spojené s rizikem zlomenin asi čtyřikrát větší u žen než u mužů. Je to důsledek nedostatku hormonů estrogenů. Nicméně ve věku kolem 75  až 80 let se již tyto rozdíly téměř vyrovnávají.

 

  • Ve středním věku je už na prevenci osteoporózy pozdě.

Na prevenci osteoporózy není pozdě nikdy. Pozornost dostatečné výstavbě kostí je nutno věnovat již v období růstu a  dospívání, ve středním věku však můžeme zpomalit  odbourávání  právě prevencí. Nezvýšíme sice mineralizaci kostí, ale napomůžeme tomu, aby úbytek vápníku odpovídal průměrnému poklesu s věkem, nikoli urychlenému. Tím  snižujeme riziko zlomenin se všemi jejich komplikacemi.

 

  • Charakteristickým projevem osteoporózy jsou bolesti končetin či zad.

Vůbec ne. Bolesti zad se objevují většinou v důsledku kompresivních zlomenin obratlů (tedy takových zlomenin, kdy je obratel stlačen). Bolesti končetin nejsou charakteristickým projevem osteoporózy.

 

  • Osteoporóza je nutným zlem, které přichází se stářím, nutno se s tím smířit.

S osteoporózou lze bojovat, existují soubory cviků pro pacientky a pacienty. Rovněž lze upravit výživové zvyklosti, aby organismus obdržel požadované množství vápníku a vitaminu D. Nutností je aktivní přístup nemocného.

 

  • Osteoporózu nelze léčit.

Existuje řada přípravků, které významně zlepšují stav kostí, vedou k nárůstu kostní hmoty, zlepšují mechanickou odolnost kostí a tím snižují riziko zlomenin. Jde o přípravky, které snižují odbourávání kostní tkáně nebo zvyšují její tvorbu. Nezbytnou součástí léčby je dostatečný přísun vápníku a vitaminu D.

 

  • Pro prevenci a léčbu osteoporózy je lhostejné, z jakých zdrojů vápník konzumujeme.

Z vápníku v potravě se vstřebá a využije ke stavbě kostí jen určitá část. Nejvíce vápníku organismus využije z mléka a z některých druhů zeleniny, jako např. z květáku, růžičkové kapusty či z brokolice. Další rostlinné zdroje, např. špenát, rybíz, angrešt, mají sice vápníku dostatek, ale člověk z nich dokáže využít velmi málo, často jen pět procent. Také obilniny z nízkovymílané mouky mají využitelnost vápníku malou. Mléko a mléčné výrobky zůstávají tedy pro obyvatele střední Evropy nejlepším zdrojem vápníku. Lidé trpící nesnášenlivostí laktózy mohou volit výrobky se sníženým obsahem laktózy, např. výrobky fermentované (jogurty, kysaná mléka). U těchto produktů je laktóza částečně odstraněna technologickým procesem výroby a současně je u nich zvýšena aktivita laktázy.

 

  • Vápník z mléka je nahraditelný

Evropský člověk potřebuje pro stabilitu svých kostí relativně hodně vápníku, který je v mléce obsažen v nejpříhodnější formě. Například pro Japonce, kteří z rituálních důvodů mléko po tisíciletí nekonzumovali, mléko významné nebylo, protože se po dobu svého relativně izolovaného vývoje adaptovali  na jiné zdroje vápníku, především na sóju a mořské produkty. Adaptace metabolismu člověka podle přírodního prostředí je známa u celé řady relativně izolovaných populací. Mléko je tedy důležitou složkou skladby naší stravy. Jeho hlavní role je v zásobení organismu vápníkem, je ale i výborným zdrojem vitaminu B2, mastných kyselin se střední délkou řetězce, plazmatických bílkovin a dalších nutričně významných látek. Je nahraditelné, ale není důvod, proč by se zdravá populace měla vyhýbat jeho spotřebě. Naopak je prokázáno, že při odmítání mléka a mléčných výrobků hrozí v dospělosti riziko onemocnění osteoporózou.

Na našem trhu najdete rovněž řadu potravinových doplňků a léčebných přípravků obsahujících vápník, hořčík a fosfor – tedy minerálů důležitých pro kvalitní kosti. Jako doplněk ke zdravé stravě je lze jen doporučit, avšak velmi důležité je, aby jejich vnitřní rovnováha umožnila lidskému organismu správné vstřebání minerálů. Proto kupujte potravinové doplňky zásadně až po poradě s lékařem či lékárníkem.

 

  • Užívání vápníku a vitaminu D není vhodné, neboť vápník se usazuje v cévách a ledvinách a tím poškozuje uvedené orgány.

To je naprostý nesmysl. Denní dávky vápníku (800 až 1500 mg) a vitaminu D (400 až 800 jednotek), které se užívají při léčbě či prevenci osteoporózy, představují ideální množství, které potřebuje lidský organismus pro své běžné funkce. K ukládání vápníku v měkkých tkáních by mohlo docházet jen tehdy, kdyby byly uvedené dávky překročeny pětinásobně a více. Na zajištění rovnováhy v organismu musíme nasměrovat vápník tam, kde je pro tělo prospěšný a k tomu potřebujeme tu správnou kombinaci vápníku, vitamínu D3 a vitamínu K2. Zatímco vitamín D zajišťuje samotné vstřebávání vápníku do krve, vitamín K2 „dohlíží“ na to, aby se vápník dostal tam, kam je třeba, to je do kostí a zubů. Díky němu nasměruje vápník přímo do kostí a zubů, kde je potřebný a neukládá se v cévách a tkáních.

 

  • Člověk, který utrpěl zlomeninu, si vybral svůj díl smůly a již se mu nic nikdy nezlomí.

To není pravda. Došlo-li ke zlomenině po malém úrazu, lze předpokládat sníženou mechanickou odolnost kostí. U jedinců s osteoporózou je výskyt zlomeniny významným rizikovým faktorem, protože se výrazně zvyšuje možnost výskytu dalších zlomenin v blízké budoucnosti.

 

  • Osteoporózu lze zjistit na rentgenovém snímku. 

Rentgenový snímek je nezbytný pro nález zlomenin, ale nikoli pro diagnózu osteoporózy. Patrný je zde až velmi pokročilý úbytek kostní hmoty – o 40 procent a více. Základem kvalitní diagnostiky osteoporózy je denzitometrické vyšetření (DXA) páteře a levé kyčle, eventuálně celého těla.

 

  • Vyšetření metodou DXA je provázeno velkou radiační zátěží (vysokým stupněm ozáření).

V žádném případě. Jde o takovou dávku ozáření, jaké je člověk vystaven v běžném prostředí po dobu 2 až 3 dnů. Nejde tedy o žádné významné radiační zatížení.

 

  • K diagnostice osteoporózy postačí provést pouze vyšetření denzitometrické (DXA).

Diagnostika zpravidla vychází z anamnézy a z výsledků denzitometrického vyšetření. V indikovaných případech je třeba provést kromě DXA i některá biochemická vyšetření.

Reklama