Reklama

Oslavy na pracovišti nejsou ničím výjimečným. Od dob zavedení práce tady byly, jsou a budou. Postupem času jen mění podobu a skladbu. S ženami, „bez bab“, s šéfem, bez…, anebo taky úplně bez. :)

oslava

Pravěk

Pamatuji si na svoji úplně první pracovní oslavu. Možná teď řadu čtenářek překvapím, ale začínala jsem na dráze jako sekretářka náčelníka dopravy. A takové předrevoluční  drážní oslavy, to bylo něco!

Ta první, kterou jsem zažila, byla k příležitosti MDŽ. Jak jinak. Nevím, zda se v souvislosti se mnou dalo mluvit v mých osmnácti už o ženě, nicméně pozvána jsem byla, asi aby si měli posunovači, vlakvedoucí, výpravčí a výhybkáři z koho utahovat a koho pobízet k pití. Ostatní ženy byly totiž zadané, což jim ovšem v pozdějších nočních hodinách na rozdíl ode mě vůbec nevadilo. Pro mě byl čtyřicetiletý výpravčí starý chlap, kdežto pro kolegyni Jarmilu, která všem ukazovala svoje „vytahané“ čtyřky, to byl štramák k pohledání.

Ale zpátky k oslavě. Do té doby pro mě slušné matky od dětí a zodpovědní drážní zaměstnanci se změnili v ožralá prasata a já o půlnoci volala tehdy ještě tatínka, ať si pro mě přijede, že chci domů. Staří, plešatí chlapi, kteří se tam po mě plazili, se pranic nepodobali mým vlasatým idolům. :)
(To nádraží dnes už neexistuje, po revoluci bylo jedno z prvních, které zrušili.)

Současnost

Pojďme o nějaké to desetiletí dopředu, k současnosti. Předchozí oslavy za můj dosavadní život vynechám, to by bylo na dlouho. V hlavě mám teď nedávnou, čerstvou oslavu svých narozenin, které jsem chtěla původně zatajit, poněvadž od čtyřiceti už nechci vědět, kolik mi je. Avšak byla jsem odhalena, a tak se čtrnáctidenním zpožděním jsem nakonec musela s pravdou ven.
Radek si samozřejmě neodpustil: „Všechno nejlepší, babičko,“ ale babičku políbil a dal jí i krásnou kytičku. Viz foto.

kyticka..

Polibky přicházely i od ostatních, včetně dalších dvou zástupců mužského pohlaví, Lukáše (který škrabal a nebyl oholen) a Kuby. Vlastně u toho jsem si musela tu pusu vyškemrat, protože je plachý.

Dostala jsem ještě dárkový poukaz mojí oblíbené značkové prodejny (už se nemůžu dočkat, až tam naběhnu) a oslava začala. Rovnou jsme oslavili i Danin vstup do manželství.

A jak probíhala? S chlebíčky v puse a šampáněm v ruce, v klidu a přátelské atmosféře, skoro až v rodinném kruhu. Žádné orgie se nekonaly, nikdo se neválel opilý po zemi. Možná to bylo tím, že Radka, hlavního tahouna, ten den bolely zuby a bral antibiotika, anebo také už všichni brali ohled na můj věk. :)

Tento poklid se však nelíbil naší nejmladší a svěží kolegyňce Klárce Wimmerové a zejména pak Radkově manželce Kláře, která když chce, tak je pěkná divoška :), a tak jsme se ještě z redakce my tři grácie vydaly dál, do vinárny. Dámská jízda byla fajn, dokonce po nás pokukovali nějací mladí kravaťáci, a tak holky na mě: „Vidíš, není to s námi tak zlé!“

A tak možná ty narozeniny oslavím i příští rok. Radek už má nové zuby, za tu pusu to stojí. :)

Téma dnešního dne 23. 7. 2012: Oslavy na pracovišti

  • Jste zastánkyní oslav na pracovišti?
  • Vzpomeňte na oslavy, kterých jste se zúčastnily
  • Popište nám tamní atmosféru, ať už dávnou, nebo současnou
  • Při jaké příležitosti se u vás v práci slaví nejčastěji?
  • Odpadají na vašich firemních oslavách bariéry mezi šéfy a zaměstnanci?
  • A jaké je to na druhý den?

Pište kladně i záporně, příběhy veselé, vážné i na pováženou, těším se na vaše příspěvky.

redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Čtenářky, jejichž příspěvky k tomuto tématu budou zveřejněny, získají každá 1 000 bodů ve věrnostní soutěži. viz.http://zena-in.cz/vs2012

A jedna vylosovaná navíc obdrží láhev Campari.

campari