Reklama

jandik

Začalo to mladou vlaštovkou vypadlou z hnízda. Chtěla jsem ji zachránit a nedopustit se chyby. Zavolala jsem do záchranářské stanice ve Spáleném Poříčí, kde mi vyšli ochotně vstříc a poradili. Věřím tomu, že i díky nim vlaštovička přežila a odletěla s ostatními. Řekla jsem si, že by mohlo být zajímavé stanici navštívit a udělat s těmito obětavými lidmi rozhovor.

Mám ráda zvířata, asi jako většina z vás, a není mi lhostejný jejich osud. Teď nemám na mysli domácí mazlíčky, ale volně žijící divoká zvířata, která se vinou lidské rozpínavosti často ocitají v ohrožení života. Naštěstí existují lidé, kteří se o poraněná a zesláblá zvířata dokážou postarat a navrátit je zpět do přírody. Byla jsem ráda, že si na mě udělali čas a mohla jsem se o jejich úžasné práci dozvědět něco víc.

Jaká zvířata se k vám nejčastěji dostávají?
Většinou jsou to ptáci, ale je nutné připomenout, proč tomu tak je. Smutné prvenství mají dráty vysokého napětí a zranění elektrickým proudem. I když už se hodně udělalo pro bezpečnost ptáků, stále je vysoké procento popálenin, které je pro ně fatální. Hlavně v tomto období, kdy mladí dravci vylétají z hnízda, učí se lovit, ale nejsou ještě dost ostražití. Ta zranění jsou hodně vážná a často neřešitelná, takže musíme zvíře utratit. Několik ptáků, které se nám podařilo zachránit, máme tady na stanici, protože ve volné přírodě by zahynuli.

m

Dalším nebezpečím je doprava, která má na svědomí zranění a smrt mnoha ptáků. A pak je to velká skupina mláďat, hlavně kosi a drozdi, která se teprve učí létat a hledat potravu, ale lidé je přinášejí v domnění, že jsou opuštěná, nebo zraněná. Přitom by je stačilo pozorovat a zjistili by, že jsou rodiče nablízku a dokrmují je na zemi. Když nám je přinesou sem, musíme tu roli převzít sami. Jediné riziko, které jim hrozí na zemi, jsou predátoři. Ale taková je příroda.

V posledních letech jsou pro ptáky velkým nebezpečím i skleněné stěny. Ať už u dálnic nebo u budov. Nárazem na ně uhyne velké množství malých pěvců.

Nepomůžou nálepky?

Pomůžou, ale často se na ně zapomíná. Postaví se stavby za desítky milionů, ale nemyslí se na samolepky za pár korun. Ideální jsou svislé pruhy, nebo siluety ptáků. Ale měly by být hustěji. Jejich funkce nespočívá v tom, že by se jich ptáci báli, jako spíš v tom, že přeruší ty souvislé zrcadlové plochy.

Mezi vaše „pacienty“ patří i savci. Možná bychom měli připomenout, jak se zachovat, když najdeme třeba „opuštěné“ mládě

Jde o to, jestli jsou opravdu opuštěná! Bohužel, lidé jsou nepoučitelní. Když najdou srnče, nebo malé zajíčky, hned si myslí, že jsou to opuštěná mláďata. Zpravidla tomu tak není. Když je mládě v pelíšku a v klidu, většinou je máma někde na blízku. Pase se nedaleko, chodí mládě nakojit a zase se vzdálí, aby k němu nepřilákala predátory. Tak je to v přírodě zařízené.

Měli bychom je nechat být a rozhodně na ně nesahat. Na rozdíl od ptáků, mají savci mnohem citlivější čich, a když matka ucítí náš pach, mládě většinou zavrhne. A to díky naší hlouposti zahyne úplně zbytečně.

Divím se, že to lidé stále nechápou. Ale sama ze svého okolí znám případy, kdy při sekání trávy najdou traktoristi srnče a pokud není zraněné, nechají si je doma a tam se ho snaží vypiplat.

To bych rozhodně nedoporučoval. Zvěř spadá pod myslivecký zákon, takže ho tímto jednáním vlastně porušujeme. Vše, co se týká zvěře, bychom měli řešit s příslušným mysliveckým sdružením. Pokud jde o mláďata, můžeme se jich ujmout my, i když péče o savce není nic jednoduchého. Musíte se o ně starat ve dne v noci. Mláďata se krmí po 2-3 hodinách a nesmí se jim dávat kravské mléko. Do dvou dnů by dostala průjem, a to by byl jejich konec. Mateřské mléko se dá nahradit kozím mlékem.

Problematické je ale i vypouštění těchto zvířat do volné přírody. Když jsou mláďata hodně malá, vytvoří si silnou fixaci na člověka a v přírodě by se chovala nepřirozeně a mohla být následně člověku nebezpečná.

l

Ale i člověk jim. Znám jeden příběh s liškou…Zůstaňme tedy u malých savců, třeba ježků, veverek, kun apod.

Malí savci se musí krmit speciálním sušeným psím nebo kočičím mlékem, které se dá poměrně běžně sehnat, ale není to zrovna levná záležitost.

Mohli bychom se na chvíli zdržet u ježků? To je teď určitě aktuální

Ježci mají zpravidla dva vrhy. Ten jarní je bez problémů a mláďata se stačí do podzimu vykrmit a mají takovou váhu, aby přežila zimu. Většina lidí ví, že ježek přes zimu spí (hibernuje). Najde si klidné místečko, kde si udělá pelíšek z listí a trávy a tam přečká zimu. Ale musí mít dostatečné tukové zásoby, z nichž čerpá.

j

Mláďata z druhého vrhu jsou pozdní a většinou si nestačí tukovou zásobu vytvořit. Musí mít určitou váhu, aby mohla zazimovat. Nejlépe kolem 450 - 500g. Najdete-li koncem října nebo začátkem listopadu ježka, dejte ho na váhu. Když má váhu, jakou jsem uvedl, klidně ho pusťte ven, on už si své místečko najde. Když ne, přineste ho do některé záchranné stanice, kde ho vykrmí a na jaře vypustí. Takhle to děláme i my.

To musí být určitě krásný pocit. Ale vaše práce bývá dost často i smutná. Jaké procento zvířat se vám podaří zachránit?

Často je to hodně smutné. Statisticky jsme na 50 % úspěšného vypuštění do přírody, což je republikový průměr, ale ve skutečnosti je to složitější. Když člověk laik najde v přírodě dravce, nebo šelmu a je schopen je chytit, není něco v pořádku. Tím chci říct, že se k nám dostávají zvířata v dost zbědovaném stavu. Pokud jsou „jen“ vyhladovělá, prochladlá, zesláblá, můžeme jim ještě pomoci. Bohužel jsou případy, kdy jsou zranění tak zásadní, že je jejich léčba prakticky nemožná a musíme je utratit. Už jsem si na to zvykl, ale zpočátku to bylo hodně těžké. Ale člověk to musí brát tak, že i smrt je pro trpícího tvora vysvobození. I v tom je naše pomoc.

Ale určitě máte i nějaké veselé, nebo kuriózní případy…

Těch příhod je strašně moc a člověk to z hlavy vypouští. Ale když jedu autem krajinou, vybavují se mi místa, kde jsem všude byl pro zvířata. A že jich je dost. A kuriozity? Měli jsme tady mývala, někomu utekl, páva i pár exotů…Lidé dnes chovají kdeco a pak se o to neumí postarat…Ale kuriózní je i to, kde a jak zvířata najdeme. Třeba zvíře spadlé v jímce, nebo labuť se zaseknutým háčkem, kdy za sebou tahala celý prut. Kuriózní byly i kolonie netopýrů v paneláku.

Vaše práce se netýká jen zvířat, ale i lidí. Teď nemám na mysli vaši osvětovou a výchovnou činnost, ale lidi - klienty. Jaké s nimi máte zkušenosti?

Většinou se setkáváme s hodnými lidmi, kteří chtějí pomoct, ale najdou se i zlí a negativní. Místo aby poděkovali, ještě nám vynadají. „Vezměte si ty netopýry a zmizte!“ A takovým lidem nevysvětlíte, že to nejsou naši netopýři a že jsme jim přijeli pomoc.

Poslední dobou mám dojem, že se mezi lidmi prohlubují rozdíly. Jsou lidé, kteří mají přírodu rádi a pak jsou lidé, kteří s ní nechtějí mít nic společného. Postaví si v satelitu dům, s krásnou zahradou, s jezírkem, do jezírka nasadí barevné rybičky…a teď nedej bože se do rybníčka nastěhuje žába, nebo jim užovka začne lovit ty jejich rybičky. A ti lidé nám pobouřeně volají, že tam ta zvířata nechtějí, ať je přijedeme odchytit. Všechna „divoká“ zvířata jim vadí.

Ale takových lidí je naštěstí stále ještě méně, než těch, kteří přírodu mají rádi a respektují ji. Většinou se setkáváme s vlídnými a hodnými lidmi, kteří chtějí pomoct. Když přijedeme, uvaří nám kafe, nebo dokonce pozvou na oběd, povídáme si a my jim všechno vysvětlíme. Bývají to příjemná setkání, a když se nám společně podaří zvíře zachránit, je to fajn pocit. My se také snažíme o zpětnou vazbu. Ti lidé ocení, když jim dáme zprávu, že se „jejich“ zvíře uzdravilo a může se vypustit zpět do přírody. A čas od času se podaří, že je vypustí člověk, který je našel.

v

Těch příkladů je celá řada. Měli jsme tady výra velkého, kterého našel pán spadlého v rybníku. Výr byl zesláblý, prochladlý, ale jinak zdravý. My jsme ho tady vykrmili a společně s pánem jsme ho vypustili. Výr je nádherný impozantní pták s mohutnými křídly. Když vzlétne, je to jako když vypustíte bombardér.

Ty emoce jsou někdy hodně silné.

To vám věřím, úplně se mi sevřelo hrdlo. Vaše práce je obdivuhodná a zřejmě nikdy nekončící. Máte nějaké období, kdy jste méně vytížení?

Takové období skoro neexistuje. Máme co dělat celoročně, ale protože jde o dobrou věc, rozhodně nelitujeme. Nejvíc práce je asi od května do července, kdy je období mláďat. To se nezastavíme. Týdně máme 30 -35 případů. Pak to trochu poleví, ale teď zase začíná období, kdy mladí ptáci, hlavně dravci vylétají z hnízd a stávají se případy, o nichž jsem mluvil.

Září je období ježků. Už teď jich tady máme deset, ale jejich počet určitě ještě vzroste.

V zimě, když jsou dlouho mrazy, zvířata jsou vyhladovělá a ptáci si nenaloví dostatek potravy. To se týká hlavně volavek a dravců.

Na jaře, když dlouho prší, je zase velký nárůst hmyzožravých ptáků. Vlaštovek, jiřiček, rorýsů. To bylo asi před třemi lety, kdy doslova padali z nebe, protože si neměli kde nalovit potravu. A s tím se bohužel nedá nic dělat.

Deštivé jaro má negativní vliv i na populaci čápů. Kolega je sleduje a dělá si statistiku. Průměrně se rodí kolem šedesáti čapích mláďat, ale může jich být jen do deseti. Když prší a je chladno, vejce vystydnou, nebo čerstvě narozená mláďata promoknou, prochladnou a uhynou. A další rok je to zase dobré.

h

Kromě záchrany zvířat máte ještě jeden zajímavý projekt do budoucna.

Máme v plánu rozšířit v přírodě populaci sýčků obecných, kteří patří mezi kriticky ohrožené druhy sov. Podařilo se nám sehnat několik chovných kusů, které bychom rádi odchovali a pustili do přírody. Něco podobného se nám podařilo se vzácnou sovou pálenou. Ale to je taková nadstavba.

Hlavním posláním naší stanice je ošetřit, vyléčit, a vykrmit co nejvyšší počet zvířat a vrátit je zpět do přírody.

A jak můžeme pomoct třeba my, kromě toho, že si vezmeme k srdci vaše moudrá slova a budeme je šířit dál? Mám dojem, že se o takových stanicích málo ví, na rozdíl od psích útulků. Můžeme k vám nosit třeba krmení pro zvířata, nebo přispět nějakou korunou?

Za každou pomoc budeme moc rádi. Pokud chcete přispět finančně, máme zřízené konto, kam můžou dárci posílat peníze, nebo to můžou udělat pomocí DMS. Každá koruna je dobrá, ale můžete přinést třeba piškoty, ovesné vločky, nebo kočičí granule a konzervy.

Aha, teď už vím, proč jste se tak zvláštně dívali, když jsem vám přinesla švestkový koláč.

Děkuji za rozhovor a přeji vám i vašim zvířatům hodně štěstí

Podívejte se na některé svěřence záchranné stanice. Bez lidské pomoci by tato zvířata neměla šanci na přežití

Ekocentrum Spálené Poříčí děkuje všem dárcům. I sebemenší částka pomůže

Č. účtu 0725255369/0800

DMS ZVIREVNOUZI PORICI na číslo 87777 (stojí 30Kč a dostaneme 27,-Kč)

Čtěte také