Reklama

 

Vážené čtenářky, dostali jsme do redakčního e-mailu příběh, ze kterého nás mrazí...
Předem upozorňujeme, aby slabší povahy následující řádky nečetly...

 

Čtenářce vzkazujeme: věříme, doufáme celým srdcem v to, že vám alespoň částečně pomohlo se anonymně svěřit magazínu Žena-in.cz....

Moc vám přejeme, abyste našla přinejmenším částečnou úlevu, útěchu....

Tento příběh námi skutečně otřásl... Bohužel jsme si jisti, že takovéto hrůzné zážitky v sobě nosí mnoho žen...

Všem podobně postiženým doporučujeme, aby vyhledaly odbornou pomoc. Ve většině případů, je to totiž to jediné východisko, ta jediná cesta k tomu, jak překonat onen děs a hrůzu...

 

Redakce

 

 

 

 

PŘEČETLA JSEM SI ČLÁNEK 'NENÁVIDÍM SVÉHO OTCE' ....

A rozhodla jsem se též vám napsat a ulevit si tak svému srdíčku... svého otce nenávidím k smrti a už vůbec nehodlám mu odpustit.

Náš táta byl skoro denně opilý a s bráchou nás mlátil.... já mu musela od 10 let ukazovat, jak dospívám...prsa a ochlupení. Vždycky říkal.... to je normální, to máš, jako když zahradník pěstuje ředkvičky a chce se podívat, jak vyrostly.

Pak mě nutil, abych se dívala ne jeho penis a hladila jej, jak je prý hebký. Bylo to tak nepříjemné, nevěděla jsem, co dělat..

Naše mamka je těžce nemocná a on mi tvrdil, že spolu nic moc nemají a nechce ji podvádět.
Říkal: 'přece nechceš, abych naší milovanou maminku podváděl, ty jediná můžeš zachránit naše manželství a přitom po tobě nic moc nechci'

Začalo to tím, že se přede mnou začal ukájet a musel mi hladit u toho prso.......krve by se mě nedořezal, bylo to tak hnusný, byla jsem tak bezmocná... naše mamka věčně po práškách přes den spala....... nebo jí zadal úkol v kuchyni a mohl na mě páchat zlo......vždy jsem tak chtěla, aby přišla...

Jednoho dne přišel zase opilý a začal mě nadávat....: „ty si myslíš, že jsem nějakej úchyl, ale to je omyl děvenko - to je úplně normální a ty děláš jen minimum z toho..... pojď já si sundám botičky........ a jenom ti ho tam dám na krajíček....... “

Strašně jsem brečela....... nevěděla, co mám dělat........šel z něj strašný strach........

„Přece nebudeš plakat," řekl.

A jak řekl, stalo se..bylo mi 16 let.. musela jsem pořád myslet na vraždu... bože, jak já ho nenávidím, proč nemůžu mít normálního tátu.......bože, proč!!!!

Bylo to několikrát v týdnu.... třeba i ve sklepě ho chtěl orálně aspoň uspokojit, a to mi ještě nadával, že si potom myji ruce, jako kdyby byl prašivej.

Když jsem měla menstruaci, tak jsem si říkala, uf-! aspoň tento týden budu mít klid..., ale omyl   ještě mě seřval, co si vůbec myslím.....no prostě OTŘES!!!!!!

Nemohla jsem nikdy nikomu nic říct. Říkal: No nemysli si, jestli to někde cekneš, zabiju tě, ty mrcho.

Tak jsem to potřebovala někomu říct - brácha tenkrát něco tušil, ale nemohla jsem to říct, a tak jsem chtěla - ještě jsem mu to vyvracela.

Začala jsem trpět anorexií, potom bulimií, s nervama totálně na dně -byla jsem akorát zralá na nějakou léčebnu a do svých 20 let jsem trpěla nočním pomočováním...

Teď je mi 28 let, jsem vdaná a mám krásné dítě. Včetně manžela nikdo z rodiny nic neví. Ale někdy mám takový cukání to všem vykřičet, abych pocítila úlevu.

Udělala jsem za vším tu nejsilnější čáru a dětství vymazat z paměti, protože jsem prožívala ještě jeden horor....., ale ve srovnání s tím, co vám píši, to není tak závažné.

Nikdy mu to neodpustím - i kdyby na kolenou klečel a prosil.

Nenávidím ho - udělal ze mě trosku a zkazil mi půl života.......snažím se na to nemyslet, jsem veselá to kopa a snažím se myslet pozitivně, ale někdy to prostě na vás dolehne.......hlavně když něco podobného čtu, tak se celá rozklepu...

Jsem moc ráda, že jsem to mohla napsat, aniž by mě někdo (táta)zabil.......moc se mi ulevilo. Dík :)