Vztahy

Opora je nezbytná součást lásky

 Musela jsem v 18. týdnu těhotenství podstoupit interrupci.

Důvodem byly špatné výsledky genetických testů.
Bylo to hrozné, nikomu bych podobnou zkušenost nepřála. Možná si řeknete, to je toho - já byla také na interrupci, ale v tomto stadiu těhotenství je nutné plod vypudit z těla přirozenou cestou. Vše se tedy až příliš podobá porodu, který je vyvoláván injekcemi.
Pokud již před tímto zákrokem cítíte pohyby, jsou vaše city, pocity a prožitky chvílemi opravdu nesnesitelné.

Tím vším se mnou samozřejmě procházel můj manžel.
On byl také velmi smutný, že toto miminko, pro které jsme měli jméno a kvůli kterému jsme začali měnit naše životy, se bohužel nemůže narodit. Byla jsem ve velmi podivném stavu. Mozek těžce vstřebával nevyhnutelné skutečnosti, a kromě toho na mne působily ještě hormony, které gravidní tělo vylučuje. Ve finále se ve mně něco příčilo a nedá se říci, že bych příliš spolupracovala..

Celé minuty, hodiny a dny strávené nejen v nemocnici, byl u mě manžel. Držel mě za ruku a tvářil se, že není zase až tak smutný.  Nemohla jsem totiž vidět, jak on trpí kvůli tomu, že se v mém těle nepovedlo zrodit zdravé dítě, a tudíž, že jsem zklamala..
Teď s odsupem času se mi tato slova zdají přehnaná, místy nesmyslná, ale skutečně se za této situace v mysli odehrávají různé věci.

Držel mě tedy hodiny za ruku u zbytečných bolestí, které mi přivodily injekce a následné kontrakce. Viděla jsem po dlouhé době zase v jeho očích ten bezmocný strach, který ho provázel při porodu našeho prvního dítěte. Ano, máme již jedno zlatíčko doma, a to také bylo středem naší útěchy.

Když bylo vše za mnou, vydržela jsem v nemocnici jen nezbytně nutnou dobu a manžel si mě odvezl. Teď na mě teprve čekalo se se vším opravdu vypořádat.

Změny nálad, náhlý pláč, malá trpělivost s dcerou, výčitky a hrozný smutek - to vše mě doprovázelo první dny téměř neustále.

Moc mi pomáhala společnost manžela a dcery. Objímala jsem je dlouhé minuty a cítila, jak je potřebuji.

Trávila jsem jen v jejich společnosti další dny a manžel se mnou měl ohromnou trpělivost. Programy plynoucích dní se řídily dle mých nálad a dispozic. Koupili jsme spoustu zbytečnosti, jezdili jsme na výlety, naplánovali jsme dovolenou...

Zhruba po týdnu jsem začala gruntovat a rekonstruovat byt.
Musela jsem něco dělat a začala jsem vymýšlet spoustu malých přeměn bytu.
Manžel se chopil vrtaček, jezdil pro materiál, poslouchal na slovo. 

 

Snažil se mi být oporou, a to se mu podařilo.
Cítím ho vedle sebe jako pevný sloup, o který se teď a kdykoliv v budoucnu můžu opřít plnou vahou.

Ale nejen to.
Snaží se mi dělat  malé radosti a příjemnosti. Díky němu si uvědomuji, kolik jich na světě je.
Ale největší z nich je stejně  láska.


     

     
   
10.05.2004 - Láska a vztahy - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. avatar
    [28] Mandle [*]

    smutný příběh

    manželovi

    superkarma: 0 11.05.2004, 09:37:42
  2. avatar
    [27] Gedžitka [*]

    Berušky, všem Vám ty miminka a hodný manžely přeju .

    superkarma: 0 10.05.2004, 21:29:19
  3. avatar
    [26] Saturninka [*]

    Milá pisatelko - jak MOC Ti rozumím . Já sice nemusela inteupci podstoupit vyvolaným porodem, ale "normálně" (v 4.a 11. týdnu) a to hned 2x cca 4 měsíce po sobě. Ze závažných zdrav. důvodů - lékaři mi dali na výběr - půjdeš, budeš žít, nepůjdeš .... Ty pocity PO TOM, dlouho po tom byly hrozné. A naštěstí jsem měla doma taky jeden poklad a úžasného , který všechny mé slzavé a hysterické záchvaty - třeba u blbé reklamy, kde se mihla tvář přetrpěl se mnou a neutekl mi. Několik hodin čekal v nemocnici kousek od sálu, kde mi prováděli miniinterupci bez narkozy (ptorože neměli jediný volný flek, bylo to před Vánocema), aby si mne potom odvezl domů...
    Bude to letos 8 let. Do třetice se nám to povedlo a narodila se zdravá . Nedávno jí bylo 5 .

    superkarma: 0 10.05.2004, 18:37:35
  4. avatar
    [22] medved [*]

    slyset, ze jeste existujou na svete takovi chlapi, to je fakt balzam na dusi...mam dojem, ze dneska je modni si stale na stezovat...ja nemam duvod a jsem rada, ze v tom nejsem sama
    pisatelce preju hodne stesti do dalsiho zivota

    superkarma: 0 10.05.2004, 13:27:51
  5. avatar
    [21] Lucimo [*]

    Vypadá to na sqělého chlapa!

    superkarma: 0 10.05.2004, 12:44:52
  6. avatar
    [20] megrin [*]

    Těžká životní zkuoška. Držím palce, aby to nakonec skončilo miminkem
    Naštěstí můj drahoušek je také poklad.

    superkarma: 0 10.05.2004, 12:30:13
  7. avatar
    [19] megrin [*]

    Těžká životní zkuoška. Držím palce, aby to nakonec skončilo miminkem
    Naštěstí můj drahoušek je také poklad.

    superkarma: 0 10.05.2004, 12:29:43
  8. avatar
    [17] marta-b [*]

    Je to smutný, ale důležitý je, že manžel nezklamal a je to asi moc prima chlap . Taky mám ve svým partnerovi velikou oporu a on ve mně. Takováhle důvěra a pocit, že se člověk může o někoho skutečně opřít, je ve vztahu hrozně důležitá. Můj ex byl pravej opak, nedokázal by zvládnout sebelehčí krizi, od všeho se snažil utíkat, ale možná to bylo tim, že jsme oba ještě byli hrozně mladý (on navíc o rok mladší než já ).

    superkarma: 0 10.05.2004, 11:02:14
  9. avatar
    [14] tutik [*]

    manzel "poslouchal na slovo"...?

    superkarma: 0 10.05.2004, 09:39:48
  10. avatar
    [10] ValinaK [*]

    tak ti čtenářko gratuluji k takovému manželovi.Kvůli takovým věcem žijeme v rodině, hnusný věci jeden sám neunese......

    superkarma: 0 10.05.2004, 09:15:43
  11. avatar
    [8] Žábina [*]

    st: jestli kamarádka věděla čím jsi prošla, bylo to od ní necitelné ....
    jinak moc držím palce aby to příště vyšlo ....

    superkarma: 0 10.05.2004, 09:10:30
  12. avatar
    [5] Žábina [*]

    i to se bohužel stává a život jde dál...ano útěchou pisatelce opravdu musí být, že jedno dítě už má, protože spousta žen nemá ani to ....

    superkarma: 0 10.05.2004, 08:10:37
  13. avatar
    [4] Pajinka [*]

    Moc Vám přeji, ať se co nejdříve podaří zdravé .

    superkarma: 0 10.05.2004, 07:44:08
  14. avatar
    [3] Denča [*]

    Smutný, ale hezký příběh. Bohužel i tohle život přináší
    Moc bych Ti přála další miminko a aŤ vám to nadále klape
    Já jsem zažila taky situaci, která mě utvrdila v pocitu, že můj přítel (teď manžel) je tím pravým. Rodiče se rozvedli, když mi bylo 20. Bylo to zatím nejhorší období mého života a v něm mi byl velkou oporou Jsem navíc jedináček, takže jsem to brala hodně osobně. Protože tady jsem poprvé pocítila, jak mi sourozenec chybí
    Takže jsem teď šťastná

    superkarma: 0 10.05.2004, 06:40:07
  15. avatar
    [2] evusche [*]

    ježiši, tenhle článek mi po ránu moc nálady nepřidal nevím, co bych dělala v takové situaci, musí to být hrozně těžké rozhodnutí

    superkarma: 0 10.05.2004, 05:56:19
  16. avatar
    [1] evusche [*]

    ježiši, tenhle článek mi po ránu moc nálady nepřidal nevím, co bych dělala v takové situaci, musí to být hrozně těžké rozhodnutí

    superkarma: 0 10.05.2004, 05:55:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme