Reklama

Dobrý den,
školní výlet ze „základky" na Slovensko na Tále. Ještě jsme byli Československo, tzn. žádné hranice.
Výlet byl třídenní, autobusem, počasí nádherné, všichni jsme se dobře bavili už v autobuse. Zpívalo se a vtipkovalo a cesta nám velmi rychle uběhla. Ubytovali jsme se ve srubových chatkách, a protože ještě nevypukla prázdninová sezona, nebylo tam ani moc lidí. A jak už to tak bývá, našla se i nějaká ta flaška.

Byl to spíš sladký likér, ale o to zrádnější. Vyšla jsem z chatky, všude tma, nebe plné hvězd, ale já jsem si potřebovala někam sednout a pořádně dýchat, aby se mi přestala točit hlava.

Tak se také stalo a já jsem se uvelebila k obrovskému smrku, kterému větve sahaly až na zem, a tak mě ani nebylo vidět.

Zkrátím to: probudila mě zima, nohy jsem necítila, a když jsem se chtěla zvednout, prostě to nešlo. Škubala jsem sebou, ale nic to nepomáhalo. Pak jsem zjistila, že jsem si sedla zády přímo na velký pramen pryskyřice, a ta mě spolehlivě držela. Musela jsem obětovat svetr, jinak bych tam asi seděla dodnes.

Ale stejně na to vzpomínám dodnes.
 
S pozdravem
 
Dana


Díky za hezký příspěvek, ten se taky povedl. :) Na smůlu bacha, je to o smůlu. :)