Ahoj všem,
 
 
před třemi lety jsem si zajela do myčky s autem. Uvnitř, v průběhu mytí se ozvala rána, ale dál už se nic nedělo, a tak jsem tomu nepřikládala váhu. Až když jsem dorazila domů a chtěla jsem otevřít zavazadlový prostor, zjistila jsem, že mám ulomený celý zadní stěrač. Tak jsem hodila domů nákup a mazala zpátky do myčky, která není naštěstí daleko.
 
Obsluhující pán se na torzo, které zbylo podíval, a povídá: "No jó, nějakej stěrač tam v myčce leží," a poslal pro něj kolegu. Byl to ten můj, stěrač. Do té chvíle probíhalo všechno normálně. Když jsem ale chtěla uplatnit reklamaci, pán se mi snažil namluvit, že jsem si měla stěrač odmontovat. "To je pochopitelně nesmysl, že? A pokud to tak má být, měl jste mi to říci. A buďte tak laskav a ukažte mi předpis, který to nařizuje," odpověděla jsem.
Pán otočil, protože nic takového neexistuje. Ale odbýt mě chtěl i nadále, a tak to zkusil jinak. Prý musel být stěrač uvolněný a štětky myčky za něj zadrhly. Další pitomost. A ta další následovala. "Ten stěrač byl asi nějakej narezlej, proto se ulomil." (To mě fakt pobavilo, protože lom byl naprosto čistej beze stopy rzi.) Tak to zkusil ještě jinak. Mám si to prý nechat opravit a pak mu donést fakturu a on mi jí proplatí. Jenže já dokolečka opakovala jedno a to samé. Chci sepsat reklamační protokol, chci sepsat reklamační protokol .....
 
Začal se vymlouvat, že žádný neexistuje.
A já zase: Chci sepsat reklamační protokol, mám na to právo, protože myčka mi poškodila vůz (on totiž nový stěrač do Renaulta stojí 1 500,- a to nenajdu na ulici, že?).
 
No abych to zkrátila, mlela jsem to samé asi půl hodiny a najednou milej pán sáhnul do šuplíku a vyndal požadovaný tiskopis. Sepsali jsme reklamaci a prý mám donést fakturu za opravu. To jsme udělala a po předložení mi zase peníze nechtěl dát. Dokonce po mně chtěl originál faktury, že mají majitele cizince a on by jinak škodu neproplatil. Tak jsem mu zase dokolečka opakovala, že originál je můj, ať si to ofotí. Nakonec jsem ho udolala.
 
Po dlouhých dvou měsících jsem si už poněkolikáté šla pro peníze, ale majitel prý je stále v cizině a neodsouhlasil vydání peněz. Tak jsem v klídku prohlásila, že tam budu tak dlouho, dokud mi ty peníze nedá (reklamační doba je 30 dnů) a sedla jsem si na židličku, kterou tam měl pro sebe, když tam zrovna nebyl žádný klient. Dlouho mě ukecával, ať přijdu jindy, ale nepochodil.
 
Stále jsem jela obehranou píšničku: "Chci své peníze."
 
A tak jsem si své penízky nakonec přece jen odnesla.
Sama jsem se divila, že jsem schopná řešit to v klidu, protože normálně jsem poděs a vztekloun a hned ječím, ale ona se asertivita přece jen někdy vyplatí. I když zařvat je mnohem jednodušší.
 
Peguša
 
Na dnešní téma se mi nakonec sešlo tolik příspěvků, že není v mých silách je všechny zveřejnit.
Byla jsem nucena vybrat jen ty nejlepší a těm, kteří se do tohoto výběru nedostaly, se velice omlouvám. Všechny jsem si poctivě přečetla a všechny měly svůj půvab.
Příběh Peguši jsem vybrala proto, že je v něm nádherně popsána asertivní metoda zvaná "gramofonová deska". V nějakých situacích se skutečně vyplatí. Přesně tak, jak píše Peguša...
 
"Ona se asertivita přece jen někdy vyplatí. I když zařvat je mnohem jednodušší."
 
Zbývající tři nejlepší příběhy zveřejním během odpoledne a ten vítězný kolem páté hodiny. Máte se na co těšit, jelikož je jeden lepší než druhý. Jeden je z prostředí gynekologie, druhý o tom, zda je nutné vystudovat VŠ a třetí je plný přínosných životních zkušeností.
 
Hezké odpoledne se Žena-in.cz vám přeje
Reklama