Přestože jsem povila tři potenciální špióny, do dnešního dne se jim nepovedlo tatínka a maminku načapat v akci. Asi za to může i to, že vědomí jejich možného příchodu má ochlazující vliv na můj sexuální potenciál. Jen jednou se mě zvídavý synek ptal na zvuky, které v noci zaslechl, ale byl ubezpečen, že slyšel televizi. Předstírám, že věřím, že uvěřil. Jinak náš sexuální život vůči dětem probíhal v hluboké ilegalitě. Vzhledem k tomu, že jsme po celou dobu neměli kam děti třeba na víkend odložit, bylo to i napínavé a vzrušující a mělo to i své kouzlo.

Nezapomenutelný zážitek mám z období, kdy u nás přespával při odpoledních směnách můj bráška. Jsem noční pták, a tak jsme s bráškou vždycky poseděli u kafča, a pak jsem odkráčela věnovat se manželským povinnostem. Bráška spokojeně dokoukal film v televizi a s vědomím, že mi nedělá problém sůvovat do jedné v noci, vstoupil do ložnice, zrovna když to bylo na hvězdičku na obrazovce a ťukání nikdo neslyšel. K jeho cti budiž řečeno, že se decentně otočil, ale dokončil svou misi slovy: “Dáš si potom ještě jedno kafe?“  Zvuk, který se ozval, si vyložil jako souhlas a kafíčko uvařil. Od té doby mu můj manžel ještě dlouho říkal „můj švagr Kazišuk“.

Moji přátelé Jana a Honza zase zažili návštěvu maminky, která vyzvídala, jak se pořád „její děti“ mají a co pořád dělají, a jejich tehdy tříletá Janička pravila: „Oni pořád šunkají !“ Maminka nad touto informací zakroutila hlavou a ptala se, co to dítě říká. Jana mávla rukou a pohotově řekla: „Ále, že má chuť na šunku !“ Kupodivu maminka tuto informaci přijala jako fakt a při každé další návštěvě vozila pravidelně půl kila šunky.

Poslední příhodu mi vyprávěla kmotřička mojí nejstarší dcery. Už byly čtyři děti, ale rodina spávala pohromadě v jedné místnosti. Rodiče i děti. Rodiče chudáci čekali do hluboké noci a když zkontrolovali, jestli už děti spí, potichu se pod peřinou oddávali radovánkám. Když byli v nejlepším, tak se na posteli vedle vztyčil pětiletý Milánek a pravil: „Ale my už nechcem miminko !“ Vzhledem k tomu, že se to odehrávalo v 60. letech, byla myslím situace pikantnější než v současnosti. Ke cti rodičů budiž řečeno, že v pozdějších letech už dospělému Milanovi děkovali za Evičku, která se narodila přesně za devět měsíců. 

Vikina007

Milá Vikino,

díky díky, díky... bolí mě břicho, směju se, že se nemůžu zastavit. Skvělé... hele, a co to kafe, dala by sis? Zvu Tě... :o))

Pište mi dnes, jak jste byli přistiženi v situaci, kterou slušní lidé na veřejnosti neprezentují. Ať tady máme hezky veselo, když už to počasí nestojí za moc....

redakce@zena-in.cz

Předem děkuji za všechny Vaše maily! Natěšená

Reklama