My ženy mnohdy dáme na první pohled, na líbivý „obal“ muže. Není to nic zvláštního, protože asi těžko na první dobrou poznáme, jestli námi vyhlédnutý objekt splňuje všechna kritéria pro ideálního partnera, která jsme si vysnily. Nemůžeme se pak tedy divit, že přijde nemilé rozčarování.

Jistě to všechny známe a nejednou se nám to stalo. Vidíme někoho, kdo nás na první pohled zaujme, a později se z něj vyklube... hmmm, jak to říci slušně, prostě nastane rozčarování v tom nejhorším slova smyslu. Onen gentleman, který se k nám choval jako princezně, je ten tam a nám zbudou jen oči pro pláč. Ano, stává se to, ale co když najdete muže, který vám po všech stránkách vyhovuje, jen vám jaksi zapomněl říci, že není tím vysoce postaveným manažerem, jak tvrdil při vašem seznámení, a místo pána v obleku je z něj muž v zástěře, doplňující zeleninu v jednom hypermarketu?

muž

„Nebudu lhát, za to, co dělám, se trošku stydím, ale přišel jsem o práci a tohle je posledních pár měsíců můj jedinej zdroj obživy, nájem platit musím stejně jako jiné výdaje. Ale vážně se nemůžu smířit s tím, že z relativně vysoce postaveného muže jsem se stal tím, čím jsem,“ rozpovídal se Ondřej, muž, kterému je skoro pětatřicet, je single a dělá práci, která není podle jeho gusta, ale jak říká, nedá se svítit.
„Jak jsem řekl, stydím se za to a vím, že holky doplňovači zeleniny asi kolem krku skákat nebudou, takže vždycky když jsem se s nějakou slečnou seznámil, mou práci jsem tak nějak zahrál do outu, nebo jsem si zmínil pracovní post z doby minulé. Holky na to reagovaly celkem dobře, ale zjistil jsem zkrátka, že na udičku je chytnu hlavně tehdy, když vyrazím do baru v mém drahém obleku, který jsem si koupil kvůli své tehdejší práci.“

„Na to jsem přišel jednou, když jsem šel právě v onom obleku z jednoho neúspěšného pohovoru s kamarádem do hospody, a v pozdějších hodinách jsme se přesunuli do vyhlášeného baru. Sedli jsme si, vedle nás byla celkem pěkná parta holek a my je pozvali na drink. Později samozřejmě padla otázka, proč jsem v obleku, jestli jedu z plesu, a mně nějak samo vyjelo z pusy, že jsem měl ještě večer jedno velmi důležité pracovní jednání, čímž jsem u slečen okamžitě zabodoval. Ještě ten večer se mnou jedna z nich odjížděla domů,“ usmívá se Ondřej, kterého očividně hra na Jekylla a Hyda nesmírně baví.
„Ráno, když jsme se probudili po vášnivé noci, se mě slečna zeptala, co vlastně dělám, tak jsem jí řekl, že doplňuju zeleninu, načež se rozesmála a řekla mi, že jsem vtipnej, jen asi chudák ještě nevěděla, že si fakt srandu nedělám, to jí došlo po týdnu a samozřejmě to ihned ukončila, kdo by to byl čekal?“ nasadí Ondřej úsměv od ucha k uchu nad touto vzpomínkou.

Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská.
William Shakespeare

„Jelikož jsem měl u žen velký úspěch, když jsem na sobě měl svůj drahý oblek, rozhodl jsem se tuto hru dále hrát. Tedy hlavně, když jsem chtěl holku jen do postele. Protože co si budeme povídat, holky, ženy, dámy prostě chtějí muže, který voní luxusem a je pan pomyslný někdo. Takže jsem si řekl, proč ne, dám jim to, co chtějí, a vždy se minimálně jedna chytla, která následně do taxíku za mnou utíkala jako pejsek. Stačilo si jen vybrat, nabízely se mi téměř samy, mohl jsem mít coby veleúspěšný muž mlaďoučkou blondýnku i vyzrálou čtyřicátnici, stačilo si jen vybrat.“

V tom, jestli si Ondřej nepřipadá hloupě, když dělá to, co dělá, má naprosto jasno. „Občas jsem si říkal, že jsem hajzl, ale kdo je větší charakterové prase? Ten, kdo svým způsobem trošku pozmění svou identitu, kterou následně přizná, nebo ta, která hupsne do postele s „ten má rozhodně peníze“ a ráno již o zelináře nestojí?  Ač ještě večer se rozplývala nad tím, jak jsem úžasný a skvělý. Nemyslím si, že by to bylo tím, že lžu, i když to každá říká, jak jsem mohl takhle hnusně lhát?! Spíš je to tím, že jsem jim zbortil jejich růžový sen o vile s bazénem, dovolených v Dubaji, šatně plné „vitónek“ a budoucnosti vysázené kamínky Swarovski.“

A jak dlouho Ondřej plánuje tuhle hru na Jekylla a Hyda ještě praktikovat? „Dokud nepotkám takovou, která se tímto pomyslným pozlátkem nenechá oblbnout, a takovou jsem ještě nepotkal. Hlavně, jak každá tvrdí, že jí o peníze nejde. Je tedy zvláštní, že když jdu normálně sám za sebe, za kluka, co doplňuje zboží, tak nic, ale jakmile mám oblek, piju rádoby drahou whisku, hned mám kolem sebe harém, který touží po jediném – po mně,“ dodává na závěr Ondřej a už se těší na večerní lov v masce svého druhého já.

Čtěte také:

Reklama