Bulvár

Ondřej Kepka: Svým mozkem jsem nejvíce režisér, svojí duší herec a odpočívám při focení

S Ondřejem Kepkou jsem se sešla ve filmovém klubu kina MAT na Karlově náměstí. Krásné místo pro filmaře, pro herce, režiséry, scénáristy i fotografy. Tím vším Ondřej je, i když pro mnohé zůstává především Honzíkem z Arabely. Možná je to i díky jeho dětsky hravým očím, která se za ta léta vůbec nezměnily.

ondra

Ondřeji, jsem ráda, že jsi přišel. Příští týden slavíš narozeniny, tak napřed malá gratulace, a pak si spolu budeme povídat. O všem možném, souhlasíš?
Souhlasím, aneb jak říká Mirek Donutil: „Ptejte se, na co chcete, já vám, na co chci, odpovím....“ (smích)

mirek

s Mirkem Donutilem, pracovní foto z natáčení

Tak uvidíme. Vezmeme to od konce. Teď jsi přišel na naši schůzku rovnou z nějakého natáčení, viď?
Ano, z natáčení. Právě prožívám takové dokumentaristické období, což mě samozřejmě těší, byť nejsem původním zaměřením dokumentarista. Konkrétně točím pro Českou televizi jeden z dílů cyklu Příběhy slavných. Poznávám tak velkého mistra Eduarda Kohouta, velice zvláštního a pozoruhodného člověka i herce. Je to pro mě velká změna, a to především v tom smyslu, že předtím jsem točil o živém umělci, Honzovi Přeučilovi, kdežto teď musíme hodně pátrat. Jak známo, pan Kohout zemřel zcela sám a opuštěný, není ani rodina, není nikdo, jsou jen archivy a vzpomínky kolegů, kterých už také moc není. A ti nejstarší, jako je třeba paní Hegerlíková nebo Luděk Munzar, tak ti na něho vzpomínají, ještě když oni sami byli mladí, a vlastně se už setkali se starým panem Kohoutem. No a pak mě ještě čekají jedny Životy, a to bude Gustav Oplustil, legenda české zábavy.

Tak to se máme na co těšit. Je dobře, že se na tyto umělce nezapomíná... Ty jsi vystudoval herectví na DAMU, poté televizní a filmovou režii na FAMU, ale ještě předtím jsi prý studoval na gymnáziu se zaměřením na geologii? To jsem nevěděla, že holduješ nerostům a horninám.
(smích) Já jim neholduju. To bylo takové zcela iracionální odbočení z mého života. Řeknu to jednoduše: humanitní gymnázium Jana Nerudy, na kterém byly mimo jiné i obory jako dramatický kroužek, divadelní soubor, probíhaly tam recitační soutěže apod., muselo na základě nařízení tehdejšího ministerstva školství povinně otevřít nějakou odbornost, tak jako všechna gymnázia, podotýkám, že to byla osmdesátá léta, a odbornost typu divadelní a dramatické povolena nebyla. Takže na tom gymnáziu sehnali tři odbornosti, z nichž jediná použitelná byla geologie. Zpočátku jsme ten předmět brali jako legraci, jezdili jsme na různé praxe, bylo to fajn, pak ale přišla maturita a šlo do tuhého. Předsedou celé té maturitní komise byl ředitel geologického ústavu.

student

student Ondřej

Pamatuješ si ještě, jakou sis vytáhl otázku?
Pamatuju. Významná naleziště síry v České republice. Vůbec jsem to neuměl, ale zachránil mě pan profesor Pošmourný, který to tam se mnou na té geologické mapě všechno prošel. Věděl jsem, jak se síra značí, a tak když jsem ji viděl na mapě, ukázal jsem na to místo a řekl jsem třeba: Postoloprty, okres Louny. Pan profesor napřed zezelenal, ale pak konstatoval: „No, pravda, síra už se tam sice od 17. století netěží, ale ve své době to bylo významné naleziště.“ „Viďte, že jo?“ přitakal jsem a nakonec jsem tu geologii dal. (smích) Už během těch geologických praxí jsem ale natočil i své první reportážní filmečky, takže jsme vlastně zase u filmu.

Já to měla podobně v zeměpise. Ale pojďme zpátky k tobě. Už od šesti let účinkuješ v televizi, nesměrovala tě tam maminka, známá herečka Gabriela Vránová, nebo prostě kdybys nechtěl, tak nejdeš?
Ne, to ne, nenasměrovala, to je jen taková fráze, která všeobecně lítá, ale s tím asi nic nenadělám. Ano, nasměrovala mě svojí existencí, to jistě, doma jsem viděl, co je být hercem. Jako malý jsem to bral tak, že je to úplně běžná práce, prostě moje maminka je herečka, tak jako jiná maminka je třeba prodavačka. Teprve později jsem zjistil, že to až tak běžná práce není. Jinak moji rodiče byli v tomto ohledu naprosto demokratičtí, do ničeho mě necpali, ale taky mi v ničem nebránili.

smaminkou

s maminkou, herečkou Gabrielou Vránovou

foto

a ještě jedno krásné foto s maminkou

soucasnost

a do třetice foto ze současnosti

Kolik ti bylo let v době natáčení Arabely?
Na Arabelu byl vyhlášen konkurz a ty zkoušky probíhaly, když mi bylo osm let. Točili jsme - osm, devět a končili jsme, když mi bylo skoro už deset. Vypadám tam výrazně mladší, já jsem ještě dlouho vypadal výrazně mladší.

„...tak se vdejte“, komupak to malý Honzík tolik přeje?

V Arabele se sešla celá plejáda hereckých osobností, tvými filmovými rodiči byli Láďa Menšík a Stella Zázvorková, kdo tě už jako dítě nejvíce zaujal, na koho nejraději vzpomínáš?
Musím říct, že bezpochyby to byli moji, jak jsi je nazvala, filmoví rodiče, tedy Láďa Menšík a Stella Zázvorková, ale protože jsem toho už o obou namluvil hodně, chtěl bych být dneska trošku originální a vzpomenu na Vlastíka Brodského. Byl to divadelní kolega mojí mámy, takže jsme se znali už předtím, byl to pro mě prostě strejda Bróďa a měl jsem ho opravdu moc rád. Dlouho, dlouho jsem mu vykal, potykali jsme si teprve až tehdy, když jsem ho obsadil do své absolventské práce na FAMU.

ar

Arabela

strjc

„strejda Bróďa“

arabelaaa

setkání po mnoha letech, zleva režisér Václav Vorlíček, Arabela - Jana Nagyová a Honzík - Ondřej Kepka

Ty se máš! Opravdu ti upřímně závidím, že ses mezi těmito lidmi pohyboval. Bróďa, Menšík, Sovák, komu se to poštěstí.
Měl. A víš, když mi to někdo závidí upřímně, v dobrém, tak to beru, ale když mi to někdo závidí ve zlém... copak jsem s tím mohl něco dělat? Jak já jsem to mohl ovlivnit? To je jako když se někdo narodí mezi hokejisty, jezdí s nimi na ledě, tak co s tím má ten kluk dělat? Přece neřekne, nebudu tam chodit. Mnozí z těchto osobností byli naši rodinní přátelé, a když ne přátelé, tak alespoň dobří známí, a Bróďa patřil mezi ty nejlepší přátele.

exceletní herecká trojice z Arabely: Bróďa, Menšík, Sovák

Líbilo se ti i pokračování Arabely?
Druhá Arabela mě zastihla coby skoro hotového herce na DAMU, myslím hotového ve smyslu školy. Ale obě ta natáčení pro mě měla velmi zásadní význam. Před první Arabelou bylo už nějaké natáčení, ale třeba by to tím i skončilo, až Arabela byla takový ten průstřel do světa dětského herectví. A druhá Arabela, to byl zase určitý průstřel do toho dospěláckého hraní, už jsem se na všechno díval dospěle, více zkušeně, a také to pro mě bylo velmi inspirativní, zejména pro pozdější studium režie na FAMU. Všude mě vodili, ukazovali mi různé triky... zažil jsem vlastně něco, co je naprosto originální a dneska už to zažít nejde, a to kompletní trikovou technologii před nástupem počítačů, před nástupem digitalizace. Všechny triky, které si filmový svět vymyslel, myslím bez počítače, všechny se v druhé Arabele uplatnily. Neexistuje triková technologie, která by tam nebyla použita. Čili když mně to potom vypravovali na FAMU, tak já už jsem to všechno znal, protože jsem si na to přímo sáhnul.

hozik

Honzík a Mařenka v pokračování Arabely

Už od dětství se angažuješ také v dabingu, ale co nesmíme opomenout, to je i tvoje činnost v rozhlase. V rozhlasových hrách, v recitacích.  Lásku k poezii jsi podědil po mamince?
Určitě, tam je to asi jasné, tam je ta inspirace. A byť to některé irituje, myslím, že to oslovení Královna poezie, které má máma i na svých internetových stránkách, je naprosto přesné. Spousta herců se poezii věnuje jen doplňkově, někteří vůbec ne, někteří to dokonce zesměšňují, ale máma tím žije. Má to v genech. Můj dědeček Jaroslav Verian Vrána byl básník, ale po druhé světové válce se tomu už nevěnoval. Byl to katolický básník, takže přišly různé zákazy a příkazy, nebudu to tady rozvádět, to je na dlouho, nicméně to tam s mámou máme oba.

Obdržel jsi také významné ocenění za rozhlasovou tvorbu, a to cenu Prix Bohemia za herecký rozhlasový výkon ve hře Dutopěvec, nebo exot? Máš rád rozhlas jako takový?
Strašně moc. Je to můj třetí domov. Druhý je divadlo, první domov je domov a třetí je rádio. Rádio je něco naprosto výjimečného. Umožnilo mi, hlavně v době, kdy jsem vypadal tak jako neurčitelně, co se týká věku a typu, tak to rádio mi umožnilo se dostat k rolím, které bych v životě nemohl na obrazovce zahrát. Dělal jsem například mladého Mozarta v Horčičkově seriálu a rozhodně jsem na pohled mladý Mozart nebyl (smích), nebo jsem dělal umírajícího vojáka v zákopu, a to v době, kdy jsem vypadal tak na patnáct. Rozhlas mi umožnil a umožňuje mnoho, dodnes. Například začátkem letošního roku běžel na stanici Praha desetidílný seriál Hříchy pro posluchače rozhlasu, který jsem dal dohromady s režisérem Dušanem Kleinem, podle jeho námětu Hříchy pro pátera Knoxe. Sám jsem to režíroval a sám jsem si poprvé v životě troufnul se obsadit i do hlavní role. Ale musím říct, že to nebylo vždy jednoduché.

ales

v rozhlasovém pořadu Aleše Cibulky Tobogan, vlevo od Ondřeje sedí jeho bývalá partnerka Andrea Kalivodová

Tvůj otec Jiří Kepka byl dlouhá léta středoškolským profesorem. I když jsi byl v té době ještě malý, máš třeba trochu ponětí o tom, jak se díval na herecký výkon tvé maminky v roli učitelky Hajské v seriálu My všichni školou povinní? Tam byla naprosto báječná.
Velmi povzbudivě a velmi chápavě. Táta dodnes, i přesto, že už nevyučuje, tak svým způsobem pořád lidem pomáhá. Umí poradit, vysvětlit, ne jako učitel hudby nebo matematiky, tedy oborů, které vyučoval, ale on má prostě mimořádnou schopnost jakoukoliv věc důkladně vysvětlit, což se mnohokrát hodilo i v jiných oborech. Umí vzít esenci daného problému a říct ho tak, aby to ten druhý pochopil, zjednodušit věc tak, ne aby to už byla blbost, ale aby to pořád dávalo souvislost, což umí strašně málo lidí. I mně a mámě nejednou poradil. 

Kterou z maminčiných rolí máš nejraději?
Musím říct, že velmi jsem mámu docenil v rozhlasové dramatizaci Dostojevského Bílých nocí, a pak jsem ji vzal, jak se říká v hereckém žargonu, jako matku v jednom z dílů novějšího seriálu Náměstíčko, což je jedna z jejích posledních větších televizních rolí. Tam mě svým výkonem neuvěřitelně překvapila, ona mě vždycky něčím překvapí. Máma je povětšinou obsazována do typů, který jí moc nesedí, i když to hraje dobře, ale prostě to není ona. Bohužel kolegové režiséři ji v tom vidí, to jsou takové ty neurotické, hysterické ženy. Vůbec to ale není její typ, jenže lidem se to líbí a už ji tak mají zafixovanou.

pohadka

při natáčení pohádky Zakletá třináctka (2004)

Ale v civilu je mírná a vlídná, ne? Alespoň na mě tak působí.
(smích) Tak to bych úplně neřekl, ona se po všech stránkách dovede velmi rychle zapálit, ale pak také zase velmi rychle vychladnout, je takový italský typ (smích), ale to je celá jejich rodina, hlavně z dědečkovy strany. Ale ještě k těm rolím, rád bych zmínil i drobnou epizodu, kdy ji Jirka Strach obsadil do své televizní pohádky Tři životy. Měla tam roli čarodějné prodavačky kouzelných lektvarů a já jsem žasnul, jaké proměny je schopná, protože ona je především charakterní herečka. A to je také škoda, že si toho film a televize příliš nevšimly. To je holt úděl mnohých herců.

kolega

s kolegou z branže, režisérem Jiřím Strachem

Pojďme od rodičů zase zpátky k tobě. Tři roky jsi žil s mezzosopranistkou Andreou Kalivodovou. Byli jste pěkný pár, proč jste se rozešli?
Ten rozchod byl velmi klidný, když se někdy vidíme, zajdeme na kávu, není problém... Já moc neumím obecně mluvit o vztazích, myslím si, že to jsou věci, které se těžko sdělují. Ne, že bych něco tajil, ale prostě to sdělení může někdy působit až jakoby plakátově, nebo povrchně, jestli mi rozumíš. Já myslím, že my jsme s Andreou postupem času zjistili, že tak, jak nás spoustu věcí spojilo, tak nás i spousta věcí rozděluje. Každý z nás potřeboval vedle sebe jiný typ partnera. I když jsme si byli vzájemně oporou, ty naše profese neumožňovaly být takovou tou plnohodnotnou oporou, a teď bych byl zase frázovitý, tak už to nebudu dál rozvádět. Jsme prostě stále přátelé.

A co tvoje současná přítelkyně? Jak jste spolu dlouho? A je také z umělecké branže?
Vlastně zrovna teď už jsme spolu stejně dlouho, jako jsme byli s Andrejkou, to znamená tři roky. Přítelkyně není z umělecké branže, nedávno odpromovala na Univerzitě Komenského v oboru mediální komunikace, a ještě má i vzdělání z Masarykovy univerzity, na takový speciální obor: právní vztah k nemovitostem. Jmenuje se Alenka a má krásné moravské příjmení – Matůšová...

Ondřeji, jsi workoholik?
No, já bych se tak přímo nenazval, ale hodně pracuju, to je pravda.

Která z tvých mnoha profesí je tvému srdci nejbližší?
Svým mozkem jsem nejvíce režisér, svojí duší herec a odpočívám při focení.

foceni

muž mnoha uměleckých profesí

Focení přináší radost nejen tobě, ale i ostatním, mám na mysli tvůj televizní pořad pro Českou televizi - Ondřejova filmová škola.
Jsem ráda, že jsi ho zmínila. Já jsem si teď totiž udělal takovou radost, tedy doufám, že ji udělám i ostatním, které baví filmování a fotografování. Někdy v listopadu mi má totiž vyjít dvou DVD, na kterém bude všech těch dosud natočených 33 dílů, které jsem moderoval, napsal i režíroval, a kde budou veškeré instrukce na focení a videonahrávky, i pro ty největší fotografické amatéry. Bude to takový můj dárek pro předvánoční trh, tak doufám, že bude mít úspěch a potěší.

krest

při svém křtu knihy pod názvem: Soukromé album aneb Oživlé příběhy fotografií

Když už jsme u těch dárků, jak zmiňuji na začátku, budeš mít příští týden narozeniny. Co by sis ty přál nejvíc jako dárek? Tedy kromě zmiňovaného DVD.
Pracovně bych si nejvíce přál, aby konečně vyšel některý z mých mnoha rozplánovaných filmových distribučních projektů, nechci o tom konkrétně mluvit, protože zatím je to v takovém stádiu, bude, nebude... a já jsem hodně pověrčivý, tak to nechci zakřiknout. A jinak bych si přál asi trochu víc hereckých příležitostí, protože si myslím, že mám co říct. Zjišťuji, že mi to herectví opravdu chybí.

No, není to jednoduché v tom uměleckém rybníčku. Chce to tvrdé lokty, hodně odvahy, kapku štěstí a hlavně, co si budeme povídat, ty správné lidi kolem sebe. Tak držím palce.

mydva

 

 Vizitka

  • Ondřej Kepka se narodil 28. září 1969 v Praze
  • Je synem herečky Gabriely Vránové a synovcem herce Jaroslava Kepky.
  • Vystudoval  herectví na DAMU, poté televizní a filmovou režii na FAMU.
  • Z televizní tvorby jmenujme: Tetinka, Čas strachu a statečnosti, Všichni za jednoho, Maska, Synové a dcery Jakuba skláře, Arabela ad.)
  • Z rozhlasu a dabingu například seriály: Malý bílý koníček, Sněžná řeka, Ti druzí, St. Tropez ad.)
  • Věnuje se též moderování, z poslední doby například autorskému cyklu ZOOM ČT/ 2009 - 2010 (zde byl i spoluautorem scénáře populárně-naučného cyklu pro filmaře amatéry).
  • Již při studiích pracoval pro Českou televizi jako režisér (profesionální debut „Souboj“ natočil jako student prvního ročníku režie). Bakalářské studium absolvoval středometrážním filmem Tvůj svět, magisterskou větev TV inscenací Dívka se zázračnou pamětí. Absolvoval v ročníku Dušana Kleina.
  • Věnuje se i hrané tvorbě (TV filmy Spirála nenávisti, Bekyně mniška, Stará láska nerezaví, Smetanový svět) a v neposlední řadě také dokumentům (Cesta ke slunci, Obyčejný život, cyklus Předčasná úmrtí, Neobyčejné životy).
  • I když se nepovažuje za čistě autorského režiséra, napsal si k většině hraných i dokumentárních filmů scénář sám.
  • Má zkušenosti také jako divadelní režisér: opereta Boccaccio, konverzační drama Anatol a česká premiéra hry Stará láska nerezaví
  • Jako fotograf se považuje za „vzdělaného laika“, jak říkával Karel Čapek. Fotografuje portréty, reportáže a krajinu.
  • V roce 1999 mu vyšla jeho autorská fotografická kniha Kumštýři na vodě a v roce 2010 vydal ucelenou fotografickou knihu pod názvem: Soukromé album aneb Oživlé příběhy fotografií
  • Aktuálně režíruje v Divadle U Valšů představení „Manželské štěstí“  Jiřího Justa (chystaná premiéra začátkem prosince)předloha volně vychází  z pořadu Ivy Hüttnerové Domácí štěstí. V hlavních rolích dále s Michaelou Dolinovou a Davidem Prachařem
  • Je svobodný, žije s přítelkyní

stoji

foto poskytl Ondřej Kepka a A. Stušková

 Čtěte také:

   
22.09.2011 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [3] kobližka [*]

    SENSITIVESKIN — #2 ale o tom článek nebyl...ale píš o jeho pracovních aktivitách a rodině.

    superkarma: 0 22.09.2011, 21:58:43
  2. avatar
    [2] SENSITIVESKIN [*]

    mě přijde trochu jako vykleštěnecSml54

    1. na komentář reaguje kobližka — #3
    superkarma: 0 22.09.2011, 12:37:39
  3. avatar
    [1] enka1 [*]

    Sml22Je to sympaťák a jeho filmová škola->Sml67

    superkarma: 0 22.09.2011, 09:05:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme