Čtenářka SStream byla jako dítě podvyživená a nic jí nechutnalo. Přečíst si její článek doporučuji všem maminkám, co si zoufají, že jejich dítě nic nepapá. Děkuji SStream za Váš příspěvek i naději, že ten můj synek také jednou zblajzne něco jiného než párek a rohlík.

Bylo mi 5. Maminka byla nešťastná. Tatínek byl nešťasný. Ona NIC nejí!

Ono to tak docela nebyla pravda. Jedla jsem. Ale jen to, co mi opravdu chutnalo. A jedla jsem toho malinko, jelikož mi má tělesná konstituce nedovolovala pozřít více než 150 gramů najednou.

Byla jsem průšvih celého ročníku. Šla jsem poprvé do školy a v tabulkách jsem byla úplně poslední. 18 kg živé váhy naprosto nevyhovovalo.

Ve školní jídelně se asi všichni spolčili a rozhodli se můj „problém” řešit. Do toho okamžiku jsem byla naprosto šťastné dítě!

A pak to přišlo. Bylo úplně jedno, co se na talíři zrovna nacházelo. Nechutně přesolené polévky. Maso typu podrážka nebo kuře, co půl roku před smrtí nedostalo napít. Omáčka UHO. 80% jídel jsem se ani nedotkla. A to jsem neměla dělat. Nepustili mě domů dřív, než jsem obsah talířů jakože snědla. Vedoucí kuchyně seděla naproti mě u stolu a probouzela ve mně živočišné touhy po stravě.

V 50% případů jsem do sebe obsahy nasoukala a obratem je vyvrhla do talíře zpět. Díky bohu už jsem proces post factum nemusela opakovat. Druhá polovina případů končila vyvržením doma. Asi po třech týdnech toho vedoucí kuchyně nechala. Moje maminka si nevěděla rady. Zhubla jsem ještě další dvě kila. A tak došlo na dětského lékaře.

Dětský lékař se na mě podíval a zeptal se mě: „Bolí tě něco?” Po pravdě jsem odpověděla že nic.

„A co máš ráda?”

„Chleba s medem nebo s marmeládou a králíka se špagetama”

A tak skončilo období výživové tyranie a já si užívala své marmelády a králíka s rajčatovou omáčkou. Lékař prohlásil, že pokud mám konstantní přísun ovoce a zeleniny, není třeba onu výživovou strategii tolik řešit (komunistický režim se i tomuto tématu věnoval velmi intenzivně a diktát školním jídelnám byl velmi exaktní). Dostala jsem od lékaře povolení jídelnu nenavštěvovat z důvodu speciální diety a můj život byl hned veselejší.

A jak jsem na tom dnes?

Jídlo pro mne znamená život. Vařím moc a vařím neskutečně ráda. Neustále se vzdělávám a svého koníčka jsem povýšila na životní plán. Pořádám večery degustačních menu pro přátele i méně známé. Výlet na zeleninový trh nebo podzimní výlov rybníka považuji za nejlépe strávené sobotní dopoledne.

Vařím čistou kuchyni – nepoužívám dochucovadla, instatní vývary či kořenící směsi, jakékoliv polotovary. Věnuji se především české, francouzské, polské a ruské kuchyni. Stavím se k vaření i jako k tradičnímu umu ženy, což je mimo jiné i nepsané krédo kuchyně francouzské – udělat z ničeho něco naprosto fantastického a tím také úspěšně korigovat finanční nároky na výživu rodiny bez újmy na kvalitě. Zakládám si na týdenním menu obsahujícím maso min. 5x.

Spousty mých známých mi tvrdí, že je něco takového nemožné a že musíme za jídlo utrácet neskutečné peníze. Tento fakt nevyvracím. Jídlo činí vysoké procento našeho rozpočtu. Ovšem je to něco, co oba milujeme. Neprahneme po dovolené v Chorvatsku či na Bahamách. Naše štěstí je plný talíř úchvatného jídla, láhev dobrého vína a společně strávený čas kdekoliv. (tak či onak, když jsem srovnávala náklady na jídlo s kolegyní, byly jsme na tom úplně stejně – jen rozvržení bylo jiné, ona utrácela více za pečivo, za uzeniny, sýry, saláty a podobné „svačinové” věci, já utrácela nejvíc za maso)

Odmítáme jíst v poledních pauzách sušené kuře dosmažené na neurčitém ropném produktu či hovězí guláš, který viděl cibuli možná tak z rychlíku.

Restaurace z pracovních důvodů navštěvujeme často, dáváme si však opravdu velký pozor na to, co si objednáváme...

A co máme nejraději? Z české klasiky to bude asi kompletní kuchařka Romana Vaňka – Poklady klasické české kuchyně. Z francouzské kuchyně pak dvouvydání Mastering the Art of French Cooking a Complete Techniques od Jacquese Pépina.

Dnes večer budou kuřecí prsa supreme s portským a žampiony  a celerovo-bramborovou kaší J

SStream
Text nebyl redakčně upraven


Končí téma:  O jídle, pro které byste vraždila, nebo se nechala zabít!

Jednu z vás kolem 16. hodiny odměním. Zajímavými knihami: Chléb v hlavní roli a Domácím bylinářem.

Reklama