Holky,

 

musím se vám svěřit. Je to hrozný, co se mi stalo.

 

Už tahám kapesníky z druhé krabice a vůbec nechápu, jak mi to mohl udělat!

Prostě mi dal minulý čtvrtek sbohem. Měli jsme schůzku jako vždycky, když jeho žena byla celé odpoledne v kosmeťáku (jo, ona tráví celý den na manikúře, pedikúře, masáži a já nevím čeho ještě. Ale její chyba, že si víc nehlídá toho svýho).

 

Vůbec na něm nebyly vidět žádný náznaky, že se chce rozejít. Normálka mi pořád nosil dárky – tu spodní prádélko z francouzského butiku, tu poukázku na péči v kadeřnictví na Národní, bednu nejlepšího šampaňskýho – no, fakt musím říct, že mi těmi dárky uměl říct, jak moc mě miluje.

 

A najednou.... bum, že už mě nechce. Že prý se známe už dost dlouho, rok – copak je rok dlouhá doba? Ale mně je to jasný, buď mu na to kápla jeho stará, nebo – ale to snad ne, si našel nějakou mladší?! Ale já si ve třiadvaceti nepřipadám tak stará.
Ale je fakt, že bych si možná měla nechat udělat plastiku prsou, mám pocit, že už mi povadají.

 

Ale, holky, jak já teď budu jezdit do práce?! Každý den se pro mne stavil a odvezl mne do práce – nejsem žádná nula – dělám sekretářku obchodního ředitele, tak si takovou pozornost zasloužím, ne?!

 

Holky, poraďte mi, nevíte o nějakém solidním a zajištěném mužském, nebude se za mě stydět.
Za to vám ručím.

 

Já jsem fakt nešťastná, nevím, jak se z toho dostanu. Ach jo...

 

Vaše Esterka

Reklama