Olga Sommerová: Božena Němcová je pro mě dosud nepřekonanou českou ženou

Olga Sommerová: Božena Němcová je pro mě dosud nepřekonanou českou ženou

A pro mě osobně je zase nepřekonanou českou ženou dokumentaristka Olga Sommerová, kterou asi není třeba představovat. Vždy byla a je mým velkým vzorem. Jak ženským, tak profesionálním.

Toužila jsem po krásných dlouhých blonďatých vlasech jako měla ona. Toužila jsem stát se dokumentaristkou…
…Vlasy mi narostly, ale dokumentaristkou jsem se nestala. Jsem redaktorkou a mám to štěstí, že mi Olga Sommerová poskytla tento přátelský rozhovor.

Olgo, ještě jednou děkuji, že sis udělala čas, vážím si toho, poněvadž vím, že máš neskutečné množství práce a volný čas je u tebe vzácností. Právě dokončuješ dva filmy, prozradíš nám jaké?
Česká televize koupila od britské BBC licenci nového cyklu, ve kterém známí lidé pátrají spolu s filmovým štábem po svých předcích. Nejprve genealogové vytvoří rodokmen, který se táhne staletí do minulosti, a hrdina filmu se postupně dozvídá, z jakých poměrů a osobností vzešel. Přišla jsem na chuť hledačství, které zažívají v mohutnější míře třeba historici. V Británii už natočili sedmdesát slavných osobností, seriál je populární i v Americe. Právě včera jsem dokončila pilotní díl o moderátorce Pošty pro tebe Ester Janečkové.
Zároveň stříhám film o legendární gymnastce, držitelce sedmi zlatých olympijských medailí, Věře Čáslavské, jejíž osud charakterizují nebetyčné výšiny a propastné pády. Film jsem točila rok, byla jsem s Věrou v Mexiku, kde zažila vrchol své kariéry v roce 1968 těsně po brutální sovětské okupaci. Protože neodvolala manifest Dva tisíce slov, byla normalizační komunistickou mocí na dvacet let vymazána ze společenského života. Po revoluci byla poradkyní Václava Havla na Hradě, a pak přišel nejhlubší pád jejího života po rodinné tragédii. Dalších šestnáct let žila v ústraní. Začala jsem s ní točit, když se znovu zvedla, když, jak sama říká, vstala z mrtvých.

^{Věra Čáslavská s Václavem Havlem, oba velmi blízcí přátelé Olgy Sommerové}

Ve svých filmech vykresluješ nejen životy neobyčejných lidí, ale i lidí „ obyčejných“. Zajímají tě sociální témata, mezilidské vztahy, nejsou ti cizí ani portréty významných osobností. Kdo byl ve tvém životě tou nejvýznamnější osobností? Kdo tě nejvíce ovlivnil?
Nejdůležitějším člověkem mého života byla moje máma. A nejvíc mě ovlivnil můj muž Jan Špáta. Máma mi vždycky říkala, že když slíbím, že někde budu, musím tam dolézt třeba po kolenou. Ale já chodila pozdě. Špáta mě naučil chodit včas. Máma mě vedla k mravnosti, Honza k zodpovědnosti. Zajímavé je, že se narodili ve stejný den, 25. října, přesně dvacet let od sebe.

^{s manželem, mistrem dokumentu, Janem Špátou (zemřel v roce 2006)}

Ale ty ses ptala na hrdiny mých filmů. Všichni na mě zapůsobili, protože když o někom točíš dokumentární film, stane se tvým přítelem a zamiluješ se do něj. Životním zážitkem pro mě bylo setkání s politickými vězni a vězenkyněmi padesátých let. Pokorně jsem obdivovala jejich statečnost, a žasla nad tím, čeho jsou schopni jejich věznitelé, čeho je schopen slabý nemravný člověk, když dostane moc, čeho je schopen totalitní režim, nacistický nebo komunistický. Točila jsem se ženami, které přežily Osvětim, Bergen Belsen, a spíš jsem pochopila nenávist zbabělých fanatiků, kteří si usmysleli vyhladit Židy, než sílu jejich obětí, která jim umožnila přežít všechnu tu hrůzu. Když jsem točila s takzvanými slavnými osobnostmi, potvrdila jsem si starou známou moudrost, že když někdo opravdu umí, je to skromný, nenafoukaný, hodný člověk.  

Spousta lidí tě vnímá jako zapálenou feministku, já ale na tvé tezi, že muži by se měli vrátit více do rodin, a ženy naopak vyjít více na veřejnost, nic tak feministického nevidím. Mně to přijde naprosto logické a přirozené. Myslíš, že se tento posun ve společnosti už děje?
Jsem hrdá na to, že jsem feministka, a jsem pohoršená tím, že musím feministkou být. Kdyby v naší české společnosti existovala genderová spravedlnost, a nikoliv diskriminace žen, nemusela bych se vymezovat coby feministka vůči patriarchálnímu šovinismu.
Dnes už muži vědí, že není módní být macho, už na veřejnosti nevyprávějí slabomyslné vtipy o blondýnách, ale svoje patriarchální výsady si vesele pěstují dál. Na přelomu tisíciletí jsem si myslela, že se s rovnoprávností pohlaví pohneme k vyspělé Evropě. Dnes vidím, že tomu tak není, že jsme urazili jen slepičí krok. A spíš než v soukromém rodinném životě se patriarchát pěstuje v politickém světě, zákony ve prospěch žen se nevytvářejí nebo nenaplňují. Neúctu k fenoménu ženského vidění světa dokazuje naše ostudná jednopohlavní vláda, kterou teď kosmeticky vylepšili, když do ní pro ozdobu šoupli dvě ženy.

^{dokumentární film Olgy Sommerové / O čem sní ženy 1}

Proč ty jsi nikdy nevstoupila do politiky?
Protože neumím říkat B, když si myslím A. Moje místo je v občanské společnosti, kde jsem autentická a svobodná.

Koncem roku zemřel bývalý prezident Václav Havel, kterého jsi dobře znala. Byl podle tebe Václav Havel tím správným mužem?
Václav Havel a Masaryk byli největšími osobnostmi československého 20. století. Oba byli velcí Evropané, přesahující svými osobnostmi dobové horizonty. Oba stáli u zrodu obou demokratických republik, první trvala dvacet let, druhá trvá něco přes dvacet let. Takový životopis jako měl disident a prezident Václav Havel už nebude mít v této zemi nikdo. Když zemřel, uvědomila jsem si, že jsem vlastně počítala s tím, že tady bude navždy. Byl neodmyslitelnou součástí mého dospělého života. Točila jsem ho ve filmech o jeho ženě Olze, o jeho hře Žebrácká opera, o Chartě 77 a naposledy pro film o Věře Čáslavské. Václav Havel je nenahraditelný. V tom týdnu mezi jeho odchodem a pohřbem jsme v Praze a celé republice viděli tisíce lidí, kteří ho přišli uctít. Tito lidé - to je občanská společnost, kterou Václav Havel celý svůj život považoval za nutný korektiv politického a společenského dění.  

V letech 1991 až 2002 jsi učila na pražské FAMU, od roku 1994 jsi tam vedla katedru dokumentární tvorby. Mohla by si jmenovat nějaké své „studenty“, kteří se opravdu povedli?
Robert Sedláček, Linda Jablonská, Jakub Sommer, Marek Najbrt, Martin Mareček, Filip Remunda, Vít Klusák, Andrea Majstorovič, Kamila Vondrová, Jan Gogola, to je generace dnešních aktivních dokumentaristů. Jsem toho názoru, že studenti zrají sami svým vlastním talentem, že pedagogové jim jenom chvíli pomůžou nést baťoh bezradnosti, ale nakonec přece žák musí překonat svého učitele.

Rozhodně se povedla i dcera Olinka, která spojením tebe a tvého druhého manžela, vynikajícího českého dokumentaristy Jana Špáty, byla vlastně už k roli dokumentaristky předurčena. Radila jsi jí v jejích začátcích, nebo si radit nenechala?
Radila jsem jí, že si má vzít čepici a rukavice, když je zima, vítr, mráz, a deštník, když prší. Ale vážně. Tím, že ji nepřijali na FAMU, byla jsem její soukromou pedagožkou a dramaturgyní. To, co jsem dávala svým studentům, a byla za to placená, jsem jí doma poskytovala zdarma. Olga se stala režisérkou a kameramankou za pochodu, jako samouk. Její filmovou školou bylo naslouchání filmařským rozhovorům mezi matkou a otcem, tím, že viděla naše ještě nehotové filmy, o kterých jsme doma diskutovali. A když natočila své první filmy a stala se mou dvorní kameramankou, staly jsme se kolegyněmi, které si vzájemně radí. Po smrti mého muže, jejího táty se opakoval domácí rituál, mluvilo se o filmech, a protože to byly dokumentární filmy, tak taky o životních příbězích našich hrdinů. 

Mimo jiné Olinka natočila dokument o vás dvou s názvem (Ne)cenzurované rozhovory. Působíte v něm jako dvě kamarádky.
Do Necenzurovaných rozhovorů nás navezl náš přítel, slavný režisér Jan Němec, který řekl – jste obě filmařky, máte doma kameru, tak natočte intimní film o vašem vztahu. Olga vždycky hodinu štelovala na stativ kameru a připojovala zvuk, abychom před objektivem takzvaně žily. Bylo to tak úmorný, že jsem pak byla naštvaná a pořád ji kritizovala. Byla jsem matka fúrie. Když jsem pak ze sestříhaného filmu chtěla vyhodit jednu scénu, kdy ječím, řekla mi Olga a střihač Jakub Voves – vždyť jsou to necenzurované rozhovory, tak to tam zůstane! Podařené upřímné přátelství mezi matkou a dcerou je darem osudu, za který jsem vděčná. Náš vztah s Olinkou určitě žije ze vztahu s mojí přející mámou. My dvě jsme jen pokračovaly v rodové tradici. Asi proto, že jsme všechny tři Olgy. Všechna moje přátelství se ženami byla zcela jistě svobodnější, věrnější a přejícnější než vztahy s muži. Budu za ně do smrti vděčná.

^{ukázka z dokumentu Olgy Špátové (Ne)cenzurované rozhovory}

Z prvního manželství máš ještě syna Jakuba, který se také věnuje filmové tvorbě, byla jsi i jemu matkou – kamarádkou, nebo spíše takovou tou matkou ochranitelkou, jak už matky synů bývají?
To máš pravdu, synáčky ochraňujeme, dcery jsou naše spolubojovnice. Vždycky jsem se ale bránila já i Jakub, abychom neupadli do mamánkovství, které je protivné, nezdravé a směšné. Když Jakub začal studovat na FAMU, ještě jsem mu radila, ale potom odplul do takových sfér, kam už jsem za ním nemohla. Je filmař tělem i duší, má nápady, na které já už nestačím. Spíš na něj volám taková ta moudra z dopisů Boženy Němcové synu Karlovi: „ Před nikým se neponižuj, nad nikým se nepovyšuj!“ nebo „Lásku si nevyprosíš ani nevyhrozíš!“

Spisovatelka Božena Němcová je pro tebe dalším celoživotním vzorem. Pokud se nepletu, byla jsi i předsedkyní Společnosti Boženy Němcové.
Božena je pro moje guru, je mou hrdinkou, přítelkyní, láskou. Pro mě je dosud nepřekonanou českou ženou. Je to věčně zářící hvězda nejenom na mém nebi, ale myslím, i v životě milionů českých žen, které nerezignovaly na lásku a svou důstojnost. Božena byla geniální básnířka a taky bojovnice, politická disidentka. Je naší současnicí. Kdyby se tady zjevila, okamžitě by pochopila tento svět a mohla s námi rozmlouvat o všem, o mužích, o politické situaci, o ekologii, o úloze občanské společnosti. Před patnácti lety jsem natočila film Nesmrtelná hvězda Božena Němcová, chtěla jsem Boženu představit jako současnou ženu bez nánosu unylých vlasteneckých vzdychů, kdy se předčítají stále stejné sentence z její korespondence. Před rokem jsem napsala libreto k opeře o Boženě, kterou zhudebňuje skladatelka Lenka Kilič. Je to dokumentaristicko hudební nářez. Na Boženu myslím každý den. Opravdu! Je to tak silná inspirace, která mě jako ženu a aktivní občanku drží při činu. 

^{tento obraz Olga Sommerová nazvala: Boženka a já...}

Právě zítra to bude už 150 let od úmrtí této významné spisovatelky, jsem zvědavá, kolik lidí si na to vzpomene, kdo půjde na Vyšehrad zapálit svíčku. Ty půjdeš? Nebo máš nějaké jiné pietní místo?
Svíčku zapálím ve střižně. Na Vyšehrad bohužel nepůjdu, a je mi to líto.

^{u hrobu Boženy Němcové na Vyšehradě}

Oli, teď z jiného soudku. Promiň, ale nedá mi, abych se Tě nezeptala, proč sis tak razantně zkrátila svoje krásné, dlouhé, blonďaté vlasy.
Protože bych ve svém věku se svými dlouhými vlasy vypadala jako poběhlice.

Nesluší se říkat věk, ale žena ženám snad prozradit může… Bylo ti už šedesát, ale mně (až na ty kratší vlasy) připadáš stále stejná. Jak se udržuješ? Používáš nějakou drahou kosmetiku, cvičíš… nebo jak?
Nevím, co je drahá kosmetika. Nejlepší make up je pro ženu obdiv mužů. A já dodávám – dobrý, mravný, zdravý život bez zášti. Čisté svědomí. Nad všechny kosmetiky světa je naše milující srdce.

V životě jsi toho dokázala už hodně, spoustu žen jsi nakopla, aby se sebou něco dělaly. Velký díl na tom měly bezesporu i tvé tři knihy, natočené na základě úspěšného filmu O čem sní ženy. Olgo, o čem si myslíš, že sní dnešní ženy?
O lásce, jako kdysi, vždycky, a napořád.

A o čem sní žena Olga Sommerová?
Aby se vláda věcí tvých k tobě navrátila, ó lide český!

Děkuji za zajímavý rozhovor, a ať se ti v životě daří. Osobně i pracovně.

^{Olga Sommerová v současnosti}

Medailonek

• ^{Olga Sommerová se narodila 2. 8. 1949 v Praze}
• ^{V roce 1977 absolvovala FAMU - katedru dokumentární tvorby (původně studovala chemickou průmyslovku)}
• ^{V letech 1979 - 1980 pracovala jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize, poté se rozhodla pro svobodné povolání režisérky Krátkého filmu Praha.}
• ^{V letech 1991 - 2002 učila na pražské FAMU, od roku 1994 tu vedla katedru dokumentární tvorby. Mezi její nejslavnější tituly patří: Konkurz na rok 2000, Jednotřídka, Miluj bližního svého, Máňa, Nesmrtelná hvězda Božena Němcová, Konec světa v srdci Evropy, Máňa po deseti letech, Ztracená duše národa, Moje 20. století, Charta 77,  ad.}
• ^{V roce 1995 byla na základě habilitační přednášky Dokumentární film - má láska jmenována docentkou.}
• ^{V roce 2002 z FAMU odešla a věnovala se práci režisérky.}
• ^{Externě spolupracuje s Filmovou školou v Písku, přednáší v dokumentaristickém semináři, pořádá také projekce, přednášky a besedy na pozvání kulturních institucí v celé České republice. Účastní se členství v porotách domácích i mezinárodních filmových festivalů,}
• ^{V roce 2005 nastoupila jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Bánské Bystrici, stala se garantkou oboru dokumentární tvorby.}
• ^{Olga Sommerová natočila stovku dokumentárních filmů, za něž získala pětatřicet cen na domácích a zahraničních filmových festivalech.}
• ^{Je také autorkou knižních bestsellerů O čem sní ženy I, O čem sní ženy II, O čem ženy nesní a O čem sní muži}
• ^{V roce 1999 se stala předsedkyní Společnosti Boženy Němcové.}
• ^{Je členkou FITESu, ARASu a České filmové a televizní akademie.}
• ^{Olga Sommerová byla dvakrát vdaná. Se skladatelem Vladimírem Sommerem má syna Jakuba, také filmaře, s druhým manželem dokumentaristou Janem Špátou má dceru Olgu, dnes již uznávanou mladou dokumentaristku.}

^{poskytnuté fotografie: Olga Sommerová}

Čtěte také:

• Radila pěti americkým prezidentům. Eliška Hašková Coolidge
• Iva Hüttnerová: Nejlepší psycholog je dobrá kamarádka