Olgu Šípkovou, mistryni světa ve sportovním aerobiku a oblíbenou instruktorku, máme všichni v paměti jako usměvavou moderní ženu, která vše zvládne levou zadní. Sbírá zlaté medaile, točí úspěšné DVD, stará se o dvě děti, moderuje pořady v televizi a vede svoje fitcentra. O to víc mě překvapilo, když sama navrhla, že tentokrát si budeme povídat o duševním zdraví. Olga má totiž za sebou těžké období, kdy na ni dolehla nesmírná únava a vyčerpání.

Sešly jsme spolu již mnohokrát. Znám Olinku pěknou řádku let a čas od času nějakým rozhovorem zmapujeme její jednotlivé životní etapy. Vždy byla taková, jak ji ukazují média - vstřícná, milá, plná optimismu na rozdávání, žádná hvězda s nosem nahoru. A pak kolem čtyřicítky přišly na první pohled bezdůvodně deprese a nespavost. „Cítila jsem se hrozně,“ říká dnes už zase vyrovnaná Olga a její další slova svědčí o tom, že ten návrat k normálu nějaký čas trval. „Dostala jsem krátce po té nepříjemné zkušenosti nabídku na Třináctou komnatu pro Českou televizi, ale musela jsem to odmítnout, bylo mi tak těžko, že jsem o tom dlouho nemohla veřejně promluvit. To dokážu až teď - s velkým odstupem.“

A protože sama vím, že podobné těžkosti mohou potkat každou z nás a že je to tvrdý boj, ptala jsem se Olgy především na její cestu z toho soukromého pekla ven.

Co teď, Olgo, tedy děláš? Dlouho jsme se nikde neviděly... A upřímně řečeno si nedovedu představit, že tak pozitivně naladěný člověk jako ty mohl mít takové problémy
Stále se věnuji široké veřejnosti, i když už nejsem v televizi. Jezdím na akce, cvičím ve svém fitku, pečuji o rodinu. Hodně jsem zvolnila. Čtyřicítka byla totiž velký mezník. Do té doby jsem jela jako mašina. Člověk si myslí, že zásoby energie jsou bezedné, ale není tomu tak. A odnese to většinou jako první psychika.

Jak jsi postupovala, když jsi zjistila, že není něco v pořádku?
Šla jsem k lékaři. A to by měl každý v takovém případě. Je důležité sdílet svůj problém, mluvit o tom, poradit se, ale zároveň člověk musí udělat taky něco sám, nestačí se spoléhat na léky, které mu předepíšou.

A co jsi teda udělala sama za sebe ty? Třeba se konkrétní rady budou hodit i našim čtenářkám...
Důležité je hlavně v počátku zachytit včas ten signál a využít nových otevřených dveří. Já osobně jsem přestala tolik vnímat média, začala jsem hodně číst (například skvělou knihu Čtyři dohody) a vzdělávat se. A najednou člověk zjistí, že vše souvisí se vším...

Olga Šípková ve svém fitcentru

Jak dlouho takový proces změny k lepšímu trvá? Podobné stavy jsou ubíjející a nelze je dlouho vydržet.
Samozřejmě to nejde hned. Nejdřív si o tom jen čtete a třeba až po roce se vám poprvé něco z těch nabraných informací podaří vnést do svého života. Je třeba vnímat sebe a své okolí. Žít. A taky si to náležitě pochválit, když se podaří změna k lepšímu. Teď jsem udělala to a to jinak.

Vlastně je dobré být tak trochu slaboch... My jsme bohužel ještě generace silných žen, žen vychovaných socialismem... je pro nás samozřejmostí sebezapření, nakládáme si toho více, než se dá zvládnout... A i když to nakonec zvládneme, je to schované někdy v podvědomí. A pak se to vyvalí a člověk jen kouká, co se děje...

A co ti nejvíc pomohlo? Hádám, že to bylo cvičení...
Myslet pozitivně. Teď jsem za to období ráda, ale bylo to opravdu hrozné. Samozřejmě mi pomohl pohyb - jako vždy. Věděla jsem, že si musím stoupnout před lidi a že jim musím přinést radost, a ne tam stát jako tělo bez duše. A i když se mi často nechtělo, nakonec to vždy bylo dobré. Mám teď takové heslo: Nepřejíst, nepřepít, vycvičit!

Čím si vlastně vysvětluješ, že se u tebe spustily tak nepříjemné stavy? Měla jsi toho hodně, to je jasné, ale jinak jsi byla chodící reklama na zdravý životní styl. Pohyb, vyvážená strava...
Únava. Tělo a duše se ošidit nedají. Nelze donekonečna jen vydávat ani jen přijímat energii - s tím druhým bojují třeba ti, co vše řeší jídlem a přijímají a přijímají... A taky člověk musí udělat občas změnu. Nelze vše odkládat... až, až, až. Znáte to. Nikdy nebude lepší čas než teď. Budu se více věnovat dětem, až... Budu se učit jazyky, až... Budu méně jíst, až... Marné sliby a plány.

Souvisí to nějak třeba i s krizí středního věku?
Určitě. V té době většina žen rezignovaně žije v ubíjejícím stereotypu. Leží na nich starost o domácnost, na kterou jsou povětšinou samy, cítí se ubité a odevzdané.

Já se začala třeba věnovat keramice, józe... Dvacet let jsem dělala to samé, ráda, ale pořád to stejné. Teď se mi těmi změnami otevřely nové dveře... a tím jsem získala energii.

Olga Šípková s rodinou

Co bys na závěr poradila ženám, které se ocitnou v podobné situaci?

  • Pracovat na duši, změnit návyky, vylepšit výživu...
  • Hovořit o tom. Mluvení je účinná psychoterapie, a i ostatní mají problémy. A často i poradí na základě zkušenosti.
  • Neobviňovat se.
  • Zkusit léčby jako jsou kineziologie, homeopatie, bylinky... Ale vždy kombinovat s klasickou medicínou.
  • A změnit jídelníček. Deprese, úzkosti jsou z překyselení, o kterém se teď hodně mluví.
  • Večer nesedět a jen tupě nezírat na televizi... Ano, možná to dočasně pomůže lépe usnout, ale dlouhodobě to problém neřeší, spíš naopak.
  • Začít dělat něco nového ve svém životě. Pokud možno činnost, u které se zaměstnává hlava. Ano, je dobré jít si zaběhat, lepší než sedět, ale zase při tom běhu jedou ty myšlenky. Jděte do společnosti, kde se mysl zaměstná.
  • A spoléhejte na čas. Čas je nejlepší lékař. A mějte trpělivost... budujte nové krok za krokem.

Děkuji za inspirující rozhovor a přeji zdraví a štěstí.

A jak jste na tom vy, milé čtenářky, netrápí vás také dlouhodobá únava a vyčerpání? Postihly vás někdy úzkosti nebo nespavost?

Aktivity Olgy Šípkové naleznete na www.sipkova.cz.

Foto: archiv Olgy Šípkové, děkujeme za poskytnutí.

Autorka článku provozuje specializovaný server www.aerobic.cz.

Reklama