Syn si na jídlo ve školní jídelně nikdy nestěžoval, proto jsem se s obědem, jídlem zvaným uho, seznámila, až když dcera odejela na intr střední školy. Na otázky, zdali jí a chodí na obědy, vždy odpovídala, že ano a ať se nevyptávám, neboť tam prý vaří hlavně uho. Teprve po několika týdnech jsem z ní vydolovala, že uho je zkrácenina pro univerzální hnědou omáčku.

Já chodila do školní jídelny ráda. Rajská je pro mě nezapomenutelná a trvalo mi roky, než jsem ji doma trefila a moje děti konečně pochopily, proč mi tak chutnala a proč na ni tak ráda vzpomínám. Tamní kuchařky, pokud dělaly švestkové knedlíky nebo smažily koblihy, počítaly s velikým zájmem a ty dny vařily dvojnásobné dávky.

Moje děti milovaly hostiny k jejich narozeninám. To prosily, abychom nekupovali žádné dárky, hlavně ať udělám hostinu. Předkrm museli být šneci s česnekovým máslem a zákusek ananasový dort, mimochodem jediný, který umím. Srbská dolma nebo kavkazský šašlik ze skopového masa byla pro ně láhůdka lahůdek!

A já? Mimo na rajskou ve škole, vzpomínám na mou babičku, která něco zamíchala v míse a na sádle usmažila, pak to obalila v moučkovém cukru a my děti měly boule za ušima. Také šišky s ořechy, kterými vykrmovala vánoční krůtu, byla pro mě pochoutka. Seděla jsem pod stolem a jen, jak se otočila, má ručička šátralka hmátla a dostala přes ni utěrkou...

Kdyby mi tak teď někdo mohl určit, co to babička v té míse zamíchala, objasnil by mi mou soukromou záhadu minulého století.

Olga Marie

Text nebyl redakcí upraven.

Dneska jsem si měla přinést bryndáček, abych si neposlintala tričko.

Na která jídla vzpomínáte z dětství vy? Které jste milovala a které naopak nenáviděla? Pište nám na adresu

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme v průběhu dneška zveřejňovat a autorka jednoho z nich se může těšit na odměnu. Tentokrát můžete získat DVD Cvičení po porodu podle Magdaleny Mikulandové.

 

Reklama