Bulvár

Olga Marie: Profesora dostala koštětem

Dobrý den!
Přiznávám, že jsem na brigády jezdila ráda. Pamatuju ještě sběr mandelinky bramborové, nepřítele lidově demokratického zřízení. Nevím, kdo ty plakáty pamatuje, ale občas bývá nějaký vzpomínkový pořad na ČT 2.

Chci vám napsat, proč jsem se stala jednou z nejoblíbenějších studentek pana profesora dějepisu v SVVŠ. Podotýkám, že toto jsem se dozvěděla snad až po 30 letech od maturity.

V 1. ročníku jsme na sebe narazili, nepadli si do noty a v pololetí jsem měla z dějepisu nedostatečnou. Na třídní schůzce mě hodnotil "nadaná, nadaná, ale chybí jí píle". Učila jsem se, učila a na konci roku uhájila vzhledem k nedostatečné v pololetí alespoň dostatečnou. Konec prázdnin byl ve znamení odjezdu na chmel.

Před nástupem do 1. ročníku jsem na chmel nemohla z karanténích důvodů, tak jsem se těšila. Hned na nadraží šok, vedoucím naší třídy byl právě takřka můj úhlavní nepřítel - dějepisář.

Ubytování v nějakém vyklizeném baráku, ratejny a palandy se štrozoky. Šla jsem na výzvědy, kdeže bude bydlet náš hlídač. Cimřička hned vedle, ale hrůza hrůz!

Také kovová válenda se štrozokem, ale prachu a pavučin k okamžitému rozkašlání. Na dvoře jsem si sehnala metlu, do ešusu vodu, pokropila jsem to tam a přítel-nepřítel, cimru jsem vyšůrovala.
Příští školní rok jsem se neučila ani víc ani míň a přesto jsem od něho nedostala nikdy horší známku než 2. Z dějepisu jsem i maturovala, přestože naši třídu už k maturitě neměl, přišel se na mou přípravu přeptat,  když jsem  čekala, kdy na mě přijde řada.

Zastavil se u mě na chodbě, chtěl vědět, v čem jsem nejistá a ať to rychle shrnu. Vyslechla jsem si jeho zhodnocení "dobré, dobré, ne-li výborné". 

Postupem let jsem se dostala do vybrané skupiny jeho bývalých studentů, se kterými čas od času přijde posedět ke skleničce vína, dnes už starý pán, starý mládenec, ale stále přednášející externista na různých univerzitách v ČR.

Jednou jsme na našem posezení vzpomínali na spolužáka a jeho alotrie na chmelu (dnes sólistu opery ND v Praze). A pan profesor mi tam přede všemi poděkoval, jak měl poprvé a naposled uklizenou místnost pro pobyt na chmelu.

On mě viděl i slyšel a změnil ke mně vztah. Vždy z toho nepořádku tam byl hrozně špatný a přiznal se, že pro něho je opravdu problém udělat kolem sebe čisto a špínu bytostně nesnáší. Úklid mu vždy zajišťovala jeho sestra.

Tak vidíte, abych pana profesora přesvědčila, že se v dějepise vyznám, musela jsem vzít do ruky koště!
Olga Marie

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


To jsem měla vědět, když mně profesorka na matematiku vyhrožovala, že mě zfackuje, řkouc: „Vy jste tuplovanej matematickej ignorant a čumíte na mě jak blbý dítě u potoka!“ :-)
 

   
07.05.2010 - Blog redakce - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. [1] German [*]

    To byly aspoň časy. Dneska se dostávají dobré známky přes postel, dříve přes koště..Sml80

    superkarma: 0 07.05.2010, 14:28:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme