Byla oblíbená i respektovaná. Bulvár ji příliš nepropíral. Soukromý život Havlových totiž nebyl zpočátku na tapetě. Možná ale měla Olga jen štěstí, že se stala první dámou v době, kdy byl bulvár ještě v plenkách a prezidenta měl docela v úctě. Minulý týden by Olga Havlová oslavila osmdesáté narozeniny. A je zajímavé, že ve stejný den jako narozeniny měla i svátek.

Všechna média toto výročí samozřejmě zaznamenala a uvedla již dříve natočené dokumenty, kde na Olgu vzpomínali její přátelé včetně jejího manžela. Jaká vlastně byla?

Václav Havel kdysi řekl: „Jednou mou základní jistotou nedokázalo nic otřást. Tou jistotou byla Olga. Byli jsme povahy velmi různé: já buržoazní dítě a věčně rozpačitý intelektuál, ona proletářské děvče značně samorostlé, nesentimentální, střízlivé, občas dost hubaté a protivné, zkrátka osoba, kterou nelze opít rohlíkem. Nalezl jsem v Olze přesně to, co jsem potřeboval: mentální odpověď na mou mentální roztřesenost, střízlivého korektora mých potrhlých nápadů, soukromou oporu mých veřejných dobrodružství.

Olga HavlováAno – pocházela z úplně odlišného prostředí než Václav Havel, který byl doma opečovávaný a rozmazlovaný. Narodila se v dělnické rodině a dětství prožila v žižkovském činžáku. Otec matku a děti opustil, když bylo Olze šest let.

Matka ale milovala film a divadlo, a tak často brávala děti na odpolední představení. Tady získala Olga lásku k divadlu, v mládí dokonce navštěvovala soukromé herecké kurzy. Od patnácti let pak Olga pomáhala vychovávat pět dětí své starší sestry. Byla to tvrdá škola.

Protože prý zrovna nebyla studijní typ, šla v patnácti letech do učení. Učila se opravářkou punčoch. Jednou se rozhodla, že v továrně na praxi opraví zaseklý lis, a on se rozjel a usekl jí čtyři prsty na levé ruce. Celý život to obratně skrývala bílým kapesníčkem či rukavičkou, naučila se se svým handicapem žít, takže to málokdo věděl. No všimli jste si toho?

Když se seznámila s Václavem Havlem v roce 1953 v kavárně Slávia, bylo jí dvacet, jemu o tři roky méně. Pak se setkávali v Divadle Na Zábradlí. Olga byla uvaděčkou, Václav osvětlovačem či kulisákem. Začali spolu chodit tři roky po prvním setkání a teprve po jedenácti letech se tajně vzali. Havlově mamince se moc Olga nezamlouvala. Nejspíš jí vadil její původ i to, že neměla žádné vzdělání. Olga však byla velice inteligentní a nebývale sečtělá, na tom se všichni shodovali. A taky praktická, věděla si – na rozdíl od svého manžela – se vším poradit. I přes výhrady jim paní Havlová po svatbě dovolila bydlet u nich v domě na Rašínově nábřeží. Brzy si však Havlovi koupili chalupu na Hrádečku, kde trávili většinu svého času.

To už v šedesátých letech začínal být Václav Havel známým spisovatelem a dramatikem. A s ním se Olga dostala do intelektuálního prostředí a dokázala se v něm naprosto přirozeně pohybovat. Od sedmdesátých let už byl Václav Havel pronásledován a jako disident a chartista neustále pod policejní kontrolou. A také se čas od času dostal do vězení. Nejdéle na čtyři a půl roku. To byla také tvrdá škola pro Olgu.

Olga Havlová

zdroj: www.vaclavhavel-library.org

Václav Havel měl prý zvláštní kouzlo pro ženy, takže se občas Olga musela vyrovnávat s jeho avantýrami. Brala to prý realisticky a s některými ženami dokonce udržovala přátelské styky, zvláště když byl její manžel ve vězení.

Také Olga byla velice pohledná žena, takže se není co divit, že i ona neměla nouzi o ctitele. Když byl Václav Havel ve vězení, sblížila se s Janem Kašparem, hercem od Cimrmanů, který byl o dvacet let mladší než ona. Nebyl příliš ambiciózní, a tedy ani příliš známý. Právě v souvislosti s jeho nedávnou smrtí si malinko bulvár na Olžině vztahu k němu smlsnul.

Protože byla Olga velice přímá a nesnášela přetvářku, okamžitě vše manželovi po jeho návratu z vězení přiznala. Ačkoli Václav Havel nebyl vzorem věrnosti (určitě to už z bulváru znáte), prý se s tím velmi těžce srovnával. Tehdy se prý dohodli, že spolu zůstanou, i když si dali v osobním životě určitou volnost. To ještě samozřejmě netušili, co je v budoucnu čeká.

Olga Havlová

zdroj:www.vaclavhavel-library.org

Když se po sametové revoluci objevil návrh, aby se stal Václav Havel prezidentem, žádné velké nadšení se z jeho strany nekonalo. A také Olga byla zpočátku zásadně proti.

Proto bylo nutné přesvědčit nejdříve ji. Brzy pochopila, že to je jediné logické řešení situace, a ze dne na den se z ní stala první dáma. Do své nové role vplula bez průpravy, přesto velice přirozeně. Okamžitě si získala sympatie i úctu celého národa nejen svou skromností a neokázalým vystupováním, ale především charitativní činností.  Hned na začátku roku 1990 založila Výbor dobré vůle jako pokračování Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, u jehož zrodu v roce 1979 také stála. V roce 1992 pak založila Nadaci Olgy Havlové, kterou spojila s Výborem dobré vůle, a o tři roky později i Cenu Olgy Havlové určenou lidem, kteří přes své vlastní postižení pomáhají druhým.

K jejím velkým zálibám patřila kromě literatury také hudba, film, tanec a ping-pong. Ten prý hrála obzvláště dobře. Vášnivě ráda také sbírala houby.

Měla nějakou neřest? Ano – hodně kouřila, dlouho patřily mezi její nejoblíbenější petry bez filtru. Životosprávu příliš nedodržovala. Pozdě vstávala a ke snídani jí stačila káva a cigarety.

Při své práci se řídila dvěma hesly: „nemluvit, ale jednat“ a „nesedět na penězích“.

Když v roce 1994 náhodou zjistila, že má rakovinu, dlouho svou nemoc tajila, takže ani nejlepší přátelé neměli do poslední chvíle tušení, jak vážný je její stav. Odmítla se léčit na renomované klinice v zahraničí a poslední dny strávila doma, kde také v lednu1996 zemřela…

Můžete si také přečíst o dalších známých ženách:

Reklama