Své první příspěvky v novinách uveřejňovala pod tajemným pseudonymem Madam Yvonna. Teprve později začala psát i pod svým občanským jménem. Novinářkou se vlastně stala náhodou, jaksi neplánovaně. Musela přece nějak zabezpečit svoji rodinu…

Narodila se do rodiny poštovního úředníka Cikharta 17. ledna 1876, tedy právě před 140 lety. Ačkoli oba rodiče pocházeli z jižních Čech, první léta harmonického manželství prožili v Praze. Olga tu jako malá zažila požár Národního divadla i jeho slavnostní otevření. Zážitky na celý život! Také vzpomínala na časté návštěvy jihočeských příbuzných.

Když bylo Olze deset let, přestěhovala se s rodiči i mladším bratrem do Tábora. Její dědeček byl majitelem tamního slavného hotelu U Jelena a řeznického závodu. Její bezstarostné dětství skončilo smrtí tatínka v roce 1891. Hned následujícího roku se ovdovělá matka s dětmi přestěhovala znovu do Prahy. Důvodem bylo studium, které bystré a talentované dívce rodiče naplánovali ještě za života tatínka. Pražský učitelský ústav měl skvělé renomé (ostatně i pozdější, prvorepublikové učitelské ústavy byly prestižní a dostat se na ně nebylo zrovna snadné). Vedle Minervy to tehdy byla jediná škola, která poskytovala dívkám úplné vzdělání zakončené maturitou.

Olga FastrováOlga byla skvělá studentka a po absolutoriu se stala literní učitelkou na obecné škole v Rokycanech, odkud přešla do Modřan, aby to měla blíž k matce do Prahy. Neučila ale dlouho, jen dva roky. Zamilovala se do začínajícího literáta Otty Fastra. Ten pocházel z vážené a movité pražské rodiny. Jeho dědeček byl v polovině devatenáctého století hostinský a sládek a velký vlastenec, tatínek majitelem prosperujícího špeditérství. Otto měl pokračovat v rodinné tradici. Jenže on se nadchl pro literaturu a divadlo. Na první pohled to vypadalo, jak skvělou partií Otto je. V době seznámení s Olgou mu rodinný majetek umožnil celkem bezstarostný život. On však byl umělec a snílek. Založil a redigoval vlastní divadelní časopis Thalia, do nějž vložil nemalou část rodinných financí. Měl velké plány. Jenže časopis neprosperoval, Otto většinu čísel rozdával přátelům, předpokládaní předplatitelé se nehrnuli!

Realistická maminka Olze sňatek rozmlouvala, navíc jako by tušila budoucí Ottovy zdravotní problémy. Jenže Olga Ottu milovala a on miloval ji! Kvůli sňatku musela opustit povolání učitelky. Ty totiž musely podle tehdejšího diskriminačního zákona, který platil až do roku 1919, zůstat svobodné a bezdětné. Manželství, v němž se během pěti let narodily tři krásné dcery, patřilo k těm mimořádně šťastným. Nechyběla tu láska, i když dědictví po Ottových rodičích se tenčilo.

Ottu brzy Olga přesvědčila, aby prodělečný časopis přestal vydávat a věnoval se psaní či si našel jistější zaměstnání. On sice začal slavit úspěchy jako autor her, ale honoráře stěží pokryly náklady rozrůstající se rodiny. Navíc Otto byl velmi ambiciózní. A trochu i neskromný. Toužil psát dramata, která by se hrála nejlépe hned v Národním divadle. Tam si ale definitivně uzavřel cestu svou kritikou tehdejšího vedení, kterou uveřejnil v Divadelních listech. Co mu zbylo? Psát lidové frašky se zpěvy pro předměstské scény. Olgu to trápí, ví, že je schopnější, než může ukázat.

V roce 1906 Olze zemřela maminka a o rok později podlehl tuberkulóze v pouhých pětatřiceti letech i její milovaný manžel. Zoufalá situace! Manželství trvalo pouhých devět let. Olga se ale nesmí zhroutit, musí se o tři malé dcerušky postarat. Musí pracovat! 

A to není pro ženu na počátku 20. století vůbec jednoduché. Naštěstí umí francouzsky a německy. Už dříve se snažila vylepšit rodinný rozpočet překlady a pokračuje v tom i po smrti manžela. Vydala se i na dráhu spisovatelky, zejména jako autorka povídek, postupně napíše i devět románů. To však nestačí. Potřebuje stálý příjem.

Už roku 1906 se stává externí módní redaktorkou deníku Národní politika. Vytváří rubriku Móda, rodí se Madam Yvonna. A má úspěch! Ženy její články milují, náklad listu stoupá. V roce 1910 jí v redakci nabídnou práci na plný úvazek. Olga se tak stává první českou profesionální novinářkou.

V nové rubrice Ženská hlídka nacházejí ženy cenné rady nejen z oblasti módy, ale i vaření a domácnosti. Později svou další rubriku nazve Kapitoly pro ženy. Sama Olga je překvapená, jak moc berou ženy její rady vážně. Jak chtějí být podle jejích rad in! Někteří mužští kolegové i manželé čtenářek se o ní vyjadřovali jako o módní diktátorce. Neprávem. Ona sice seznamovala čtenářky s módními trendy zejména z Paříže, ale poučena vlastními zkušenostmi je naopak nabádala k šetrnosti.

Později píše také pod svým občanským jménem různé fejetony o domácím i zahraničním dění, o kulturních novinkách, připomíná výročí významných žen. Procestovala také velkou část Evropy. Své zážitky pravidelně přinášela čtenářkám, ale i čtenářům v oblíbených cestopisných fejetonech. Navštívila Německo, Holandsko, Švýcarsko, Belgii, Francii, Itálii, Dalmácii, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, její láskou byla i evropská velkoměsta.

Také její zásluhou stoupal v době první republiky počet čtenářů Národní politiky. List vycházel v nákladu 200 000 výtisků v pracovní dny a v neděli dokonce 400 000 výtisků. Aktivní novinářkou zůstala do svých šedesát let, i když jí nechyběl elán ani potom. Chtěla ale uvolnit místo mladší kolegyni, jak se nechala slyšet.

Tato obdivuhodná a nesmírně vitální žena prožila opravdu bohatý život a dožila se úctyhodného věku devětaosmdesáti let…

 

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

 

Reklama