Ahoj a hezké ráno,
tak jak vlastně začít. Tato událost se stala mé sestře ani ne před měsícem a dokonce i naše část rodiny v ní hraje malou roli.

Jednoho dne večer zazvonil domovní telefon, zrovna, když jsem se chystala do vany. Manžel ho zvedl a slyšela jsem dohadování, něco o nalezení nějakých dokladů, ale stále jsem nechápala ani hlavu, ani patu.

Po chvíli manžel řekl, že se nejedná o mne, jako o jeho manželku, ale o jeho švagrovou, a že je hned dole. Když přišel zpátky, tak držel v ruce lísteček s telefonním číslem a povídal, že někdo našel doklady mojí sestry a to že je telefonní číslo, kde je může sehnat. To už mi začali pracovat mozkové závity, protože vím, jak sestra své doklady nosí, a že je má ve své peněžence, takže přišla i o tu.

Hned jsme jí volali na mobil, ale nebrala ho. Tak ta už určitě někde šílí, bylo první, co mne napadlo. Je třeba ještě dodat, že manžel uvedl jako místo nálezu městečko nedaleko od nás, ale úplně na opačnou stranu, než se sestra pohybuje. Bylo mi to divné a usoudila jsem, že jí někdo věci ukradl a nepotřebné potom pohodil.

Jo, jo, ach ta paměť - manželova. Asi po hodině jsme zkoušeli volat znovu a opět bezvýsledně. Tak jsme nakonec zavolali sestřinu příteli, aby jí případně uklidnil. Ten o ničem nevěděl a řekl, že čeká na to, až sestra přijede autobusem na nádraží a pak jedou domů. Nechali jsme ho vyřídit, ať se nám hned ozve. Bylo to asi po deseti minutách. Její reakce nás posadila. Vůbec nevěděla, že nemá doklady. Zjistila to až během našeho telefonátu. Takže my skoro „hysterčili" za ni a ona byla nakonec úplně v pohodě. Doklady si vyzvedla ještě ten večer, protože se našly asi 5 km od jejího současného bydliště.

A jak to bylo? Sestra s přítelem bydlí v malé vesničce, a protože dojíždí autobusem do práce, přítel ji vozí každý den 5 km na autobus. Ten den se nějak zpozdili a sestra už měla nachystanou peněženku v ruce, že jen vyběhne a pomaže k autobusu. Skutečně vyběhla, ale autobuse už se nezastavil a ujel. Tak zpátky do auta, že ho chytnou na příští zastávce. No a přitom přebíhání sem a tam s peněženkou v ruce ji vypadl řidičský a občanský průkaz, na kterém má ještě jako trvalé bydliště uvedenu naši adresu.

A shodou okolností, paní, která tyto doklady našla, má kamarádku, která pracuje v lékárně v našem městě a tak ji poprosila, aby dala vědět, kde ty doklady jsou.

Takže „milion" lidí vědělo, že sestra nemá doklady, které jí tedy nekradli, a ona neměla o ničem ani tušení. Nakonec to dopadlo nejlíp, jak mohlo. Šílela jsem jen já a ještě zbytečně.
 
Hezký den
 
Julie75


Milá Julie,
děkujeme za příspěvek. Myslím, že ani nálezce nemohl tušit, že doklady nebyly ukradeny. Doufám, že jste nešílela moc, to by bylo mrzuté, ale opatrnosti není nikdy nazbyt, znáte to!

A co se stalo vám? Okradli vás, ale vrátili vám potom aspoň doklady? Napište nám o tom na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama