Milá redakce!

V roce 2000 jsem onemocněla těžkou formou klinické deprese. Paní doktorka mi nasadila prášky, ale nijak zvlášť nezabíraly. Z toho důvodu mi řekla, že se sebou musím provést něco jiného - buď si jít lehnout do léčebny, nebo jet do lázní. Pochopitelně jsem si vybrala to druhé a jela jsem do Lázní Jeseník. Měla jsem z toho strašné obavy, protože jsem do té doby nikde nebyla sama a opravdu jsem se necítila dobře. Největší obavy jsem měla z toho, že budu muset být s někým cizím na pokoji. To se vyřešilo - dostala jsem jednolůžkový pokoj.

Lázně Jeseník jsou moc krásné, v krásné přírodě, vzduch je tam prý nejčistší v celé naší republice. Ještě k tomu bylo nádherné počasí - byl totiž květen. Po vstupní prohlídce a ubytování jsem vyrazila na procházku na tzv. kolečko bláznů, což je asi 1 km okruh v lázeňském parku. Musím říct, že se okamžitě vyrojili  „lázeňští šviháci" a začali opruzovat. Všechny jsem odmítla. Někteří to zkoušeli ještě příští den, ale když viděli, že opravdu nemám zájem, stáhli se a dali pokoj.

Měla jsem každý den předepsané procedury. Všechny byly strašně příjemné - koupele, masáže, zdravotní jóga, zábaly, cvičení v bazénu. Měla jsem strach ze skotských střiků, ale i ty byly docela příjemné. Ve volných chvílích jsem chodila po okolí lázní, večer plavat do bazénu. Našla jsem si tam dvě spřízněné duše, se kterými jsem občas zašla na kafe.

Pobyt v těchto lázních mi hodně dal, žila jsem z něho snad celý rok. Moc se mi to líbilo a hodně mi to pomohlo. Od té doby jsem v žádných lázních nebyla, ale na tyto budu vždycky ráda vzpomínat.

Pentlička


Tak to jste mne překvapila - netušila jsem, že lázně se předepisují i při léčbě depresí. Hlavně že pomohly. Ten váš příspěvek by mohli v Jeseníku používat jako propagační materiál. :-)

Reklama