Vztahy

Oheň, voda a já

Jsem celkem klidný člověk a jen tak mě něco nerozhází. Až se někdy stydím, když moji přátelé v různých dramatických situacích propadají hysterii, a se mnou to nic nedělá, v podstatě začnu panikařit kvůli nim, abych nevypadala divně.

Je za tím moje dětství s Ním a s Ním. Když mi bylo pět, přinesla máma Romana. Když mi bylo šest, přinesla Martina. Roztomilé andílky, kteří si spolu budou hrát, jen co trochu povyrostou.

Když mi bylo sedm, začali se Ti dva prát a prali se následujících osmnáct let, než se Martin odstěhoval. Zbytek mého dětství probíhal na válečném poli. V našem bytě jsem se zdržovala převážně při zdech, protože středem všech místností tryskem chvátali oni - jeden za druhým v nekonečné honbě za sebeprosazením. Když se dohnali, začala rvačka. Lítaly brýle, padaly chomáče vlasů, sypaly se skla a květináče.

Časem jsem si zvykla, a když začala honička, jen jsem bleskurychle sklidila vše, na čem mi záleželo do bezpečí, a za zvuku válečné vřavy se v poklidu věnovala svým koníčkům, aniž by mě jejich řev nebo padající předměty jakkoliv rozrušovaly.

Idylka skončila v momentě, kdy zoufalí rodiče dospěli k názoru, že mohu nějak rvačce zabránit, když jsem s bratry, a začali MĚ trestat za to, že ONI se perou, že je nehlídám. Tím mě paradoxně přivedli do boje také. Od té doby, když začala mela, jsem se vždy připojila na jednu stranu a s tou bojovala proti druhé. Za prvé jsem chtěla, aby byla rvačka brzy u konce, za druhé už mě náhle nabytá zodpovědnost nutila hlídat bytové zařízení a za třetí jsem se sakra chtěla věnovat své vlastní zábavě, a tu jsem kvůli nim musela přerušit. Naučilo mě to smyslu pro spravedlnost, rychlému rozhodování a diplomacii. Navíc - byla jsem o hlavu větší než oni, a tak jim hodně záleželo na tom, ke komu se připojím, takže si mě předcházeli. Pro mě, jako pro ženu, neocenitelná škola. :-)

Život šel dál a jejich bojové prostředky nabíraly na brutalitě. Oba byli v jednom kuse pokryti škrábanci a modřinami, oba neváhali využít čehokoliv ke svému vítězství. Myslím, že je to skvěle naučilo soutěživosti a prosazování sebe sama ve světě plném rozmanitostí. Ovšem ale zcela rozdílným přístupem – ale to už se dostávám k rozdílnosti jejich povah. Roman chce mít vždycky hlavně klid. Překvapivě se ho snaží domoci nezvladatelnými výbuchy hněvu a vzteku. Martin si chce za každou cenu prosadit svou. Přesto, že si své potřeby rád prosazuje v naprostém klidu, vždycky narazil na Romana, kterému právě Martinova přání rušila jeho klid.

Mysleli jsme, že z toho vyrostou. Ne. Pravda, dnes, kdy je jim něco před třicítkou, už se neperou. Dokonce říkají, že se mají rádi a že jsou připraveni si navzájem pomoci. To je ale proto, že jsou oba v jádru moc hodní lidé, kteří chápou význam rodiny. Ve skutečnosti se dodnes navzájem neakceptovali a nepochopili. Myslím, že svoji roli na tom hraje i jejich malý věkový rozdíl – vždycky museli bojovat s tím druhým o matčinu pozornost. No, ještě že měli mě, protože já je miluji oba z hloubi duše, a dodnes, na každém něco, a tak, na koho neměla čas máma, na toho jsem měla čas já.

A co nám to všem dalo? Matka radí mladším přítelkyním, ať nemají tři děti. Roman dnes žije v poklidu na vsi. Nehoní se za penězi ani za úspěchem, je rád, že má doma teplo, že na něj neprší a že má v práci pravidelnou, byť malou, výplatu. Stále je vždy připraven bránit svůj klid se zuřivostí býka. Martin je dnes velice úspěšný jednatel firmy. Protože vyrůstal v extrémních podmínkách, kde vzhledem k tomu, že byl slabší než Roman, byly kladeny vysoké nároky na jeho vyjednávací schopnosti, je v tom dnes opravdu dobrý. Nasměruje vás přesně tam, kam potřebuje, přesvědčí vás, že to byl váš nápad, a ještě vás pochválí, jak jste to skvěle vymysleli.
A já? Stále si dělám v poklidu co chci a případné překážky jakéhokoliv druhu jednoduše odsunuji (místo abych je vyřešila). A ještě jednu zvláštní věc mi to dalo – mám tendenci skládat si jednoho ideálního člověka ze dvou, z nichž každý má něco.  

   
24.09.2004 - Láska a vztahy - autor: Michaela Veselá

Komentáře:

  1. avatar
    [27] peguša [*]

    sarobrouk: Přesně tak. Já byla s bráchou od sebe 11 let (on je starší) a nikdy jsme si moc nerozuměli. Ani teď, když je nám 50 a 39 to není lepší. Máme vedle sebe chaty, ale s bídou se pozdravíme a prohodíme pár zdvořilostních frází. Ale naštěstí do toho netaháme naše děti a ony si tudíž spolu rády a často hrajou. Já mám děti od sebe 3 a půl roku a zatím to celkem jde. Jsou to obě holky a je jim 6 a 9 a půl. Netvrdím, že se nepohádají, taky se umí poštěkat jako psi, ale když něco vyvedou, drží při sobě. Uvidíme, co s nimi udělá puberta. Snad to nebude tak zlé. Já prý, podle našich, prožívala pubertu docela klidně. Jenom doufám, že se budou mít rády pořád. Stále se jim snažím vysvětlovat, že jednou budou mít jen jedna druhou a chtěla bych, aby si pomáhaly. Snad to bude k něčemu.

    superkarma: 0 28.09.2004, 09:47:58
  2. avatar
    [26] Gwendylon [*]

    Andula: to je pravda, já a moje sestra jsme o 11,5 roku od sebe, já jsem starší, každá úplně jiná, já vyloženě studijní typ a tichá a moje sestřička a , a po nelehkém období ranné puberty, kdy do mě ten plavovlasý andílek kopal a kousal, a pak kosmickou rychlostí zmizel k mámě a ječel přitom jako tři sanitky dohromady , jsme k sobě našly cestu. Dneska je sestře patnáct a rozumíme si jako nikdy předtím, i když povahově ani vzhledově si nejsme podobné ani za mák.

    superkarma: 0 25.09.2004, 00:14:16
  3. avatar
    [25] Andula [*]

    sarobrouk: a já myslím, že je to ještě složitější, že k sobě mohou mít blízko i děti rozdílných povah a naopak, ale čím to je, to nevím

    superkarma: 0 24.09.2004, 19:44:08
  4. avatar
    [23] sarobrouk [*]

    Rodiče by měli mít děti tak daleko od sebe, jak se jen sami cítí. Ale neměli by v tom hledat žádný model a přenášet zodpovědnost za mladšího sourozence na staršího. Každé dítě je individuální jedinec, takže bude jiné a nebude na požádání sourozence milovat, ani si s ním hrát. Buď jsou duševně stejně zaměření nebo ne a ani na pohlaví nezáleží.
    Pěkný článek k poučení, že nikdy to nemusí být správně aneb jaký si to uděláš, takový to máš.

    superkarma: 0 24.09.2004, 12:50:21
  5. [22] Handulacka [*]

    Tak nevím, mám sestru o dva roky mladší a rvaly jsme se jako koně. Bráchové jsou dvojčata o sedm let mladší a snad se nikdy tak neprali
    Sama bych chtěla děti tak 3-5 let od sebe. To první bude ledňáček nebo ledňačka, tak už se moc těším.

    superkarma: 0 24.09.2004, 11:41:11
  6. avatar
    [21] evusche [*]

    já to vidím z opačné strany. Mám taky dva bráchy, ale starší. Jejich bitky mezi sebou byli děs běs a já jsme byla hajzlik v tom, že jsem je vždycky naprášila, takže sem tam jsem měla od nich taky pěknou modřinu. Ale zase musím říct, že ten starší bráška se mě umí zastat. Je to takovej dobrák, hodnej kluk a jsme si takovou oporou. O prostředním bráchovi se tohle říct nedá. Z toho vyrostl sobec, co myslí jen na svoje dobro. Všechno chce zadarmo a když má pro někoho hnout prstem, tak se radši otočí a jde pryč...
    Člověk by řekl, ža taková spíš budu já, jako mazlíček, nejmladší a ještě jediná holčička, ale nejsem.
    Akorát holt moje švagrové nemůžou překousnout to, že mi maminka pomáhá ve všem a proto s nimi ani moc nevycházím. I když se o to snažím, tak ony mají svou hlavu a vidí to jinak než já....

    superkarma: 0 24.09.2004, 11:30:52
  7. avatar
    [20] Luciš [*]

    Já sem zas mohla za bráchův bordel že jsem holka a mám mu uklidit

    superkarma: 0 24.09.2004, 11:29:25
  8. avatar
    [17] Suzanne [*]

    Zuzanicka:
    Jinak bezva článek. Prostě to láká k zamyšlení, jak to časově udělat, aby sourozenci měli pěkný vztah. Resumé: nijak

    superkarma: 0 24.09.2004, 10:24:47
  9. avatar
    [15] marcellina* [*]

    zajimavý článek

    superkarma: 0 24.09.2004, 10:09:26
  10. [14] Zuzanicka [*]

    mynynka: rvali jste se ?

    superkarma: 0 24.09.2004, 10:00:56
  11. avatar
    [13] medved [*]

    me se taky clanek moc libil

    superkarma: 0 24.09.2004, 09:54:38
  12. [9] Zuzanicka [*]

    Hezký článek jediné co se mi v něm nelíbí,je to,že rodiče trestali dceru za to,že neuhlídala mladší brášky Byli to snad její děti?Byli to děti jejich rodičů,tak si je měli uhlídat ne!?Nechápu proč se rodiče ve většině případů snaží podstrčit mladší dítě/děti staršímu dítěti a házet na něj odpovědnost za chyby či prohřešky těch mladších

    superkarma: 0 24.09.2004, 09:31:34
  13. avatar
    [7] Žábina [*]

    hezky napsaný článek... .
    emma: je to vzpomínka na dětství...myslím že tím autorka ani nechtěla nic světoborného říct ....

    superkarma: 0 24.09.2004, 09:10:26
  14. avatar
    [3] emma [*]

    nějak jsem nepochopila, co tím chtěla autorka říct

    superkarma: 0 24.09.2004, 08:46:39
  15. avatar
    [1] Mici [*]

    Jó, život je boj...

    superkarma: 0 24.09.2004, 08:37:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme