Myslíte si, že stopování je v dnešní době pro sebevrahy a málokdo si na něj troufne? Nenechte se mýlit! Tomuto druhu dobrodružného cestování holduje poměrně početná skupina lidí… důkazem je letošní první ročník Mistrovství České republiky v autostopu!

 cxx

Vydat se z Prahy na Gibraltar a zpět v co nejkratším čase zní jako poměrně zábavná a přijatelná výzva, pro někoho možná zbytečná a nudná. Přidáme-li k tomu však příslovečné určení způsobu „STOPEM“, řada z nás začne kroutit svými hlavami a vysílat posměšná gesta a výchovná slova typu: „Tak do toho by šel jen blázen“, „To teda leda ve snu, ještě si svého života vážím!“…

Hmatatelným důkazem toho, že i v dnešní době existují lidé, kteří tento druh dopravy často využívají, jsou i dvě mladé dívky Gabriela Lustigová (20) a Petra Křiklánová (26), vítězky prvního ročníku Mistrovství ČR v autostopu.


Jak jsem již uvedla, jste vítězky Mistrovství ČR v autostopu. O co se vlastně jednalo?
Petra:
MČR v autostopu probíhalo pod patronátem cestovní agentury Jedu.cz s.r.o, jejímž zakladatelem je Pavel Zíka, a která se specializuje na exotické cesty. Soutěž spočívala v tom, abychom se co nejrychleji dostaly z Prahy na Gibraltar a získaly co nejvíce hlasů od fanoušků a 5členné poroty. Doba cesty se pohybovala od šesti dnů (i s povinnou 24hodinovou pauzou na Gibraltaru) po cca 12 dnů. Během cesty se navíc muselo splnit 5 úkolů (vylézt na kopec s minimálním převýšením 150 m, vyfotit se před prvoligovým fotbalovým stadionem, seznámit se se starostou nějaké obce, vykoupat se v moři a vyfotit se před hradem či zámkem). Hodnocení tedy vycházelo z rychlosti posádky. Výhercem se pak stal tým s největším počtem hlasů. Což jsme byly my…

Jak vás, křehké dívky, napadlo něco podobného zkusit?
Gabriela
: Na internetu jsme viděly inzerát na tuto soutěž a prostě jsme se ihned rozhodly, že je to závod přímo pro nás! 

Petra: S Gábinou jsme plánovaly nějaký finančně nenáročný výlet, ale kvůli málo společným termínům jsme to už skoro odpískaly, když v tom se nám do rukou dostala příležitost přihlásit se do této jedinečné soutěže, ani minutu jsme neváhaly a napsaly pořadateli. Další den jsme dostaly kladnou odpověď.

csc

Stopování je tedy pro vás „drogou“?
Petra
: Pokud se o prázdninách najde čas, tak někam vyjedeme, ale drogou bych to rozhodně nenazývala, spíš příjemným zpestřením cestování…

Gabriela: Pár stopařských výletů jsme už podnikly. Dá se říct, že cestování tímhle způsobem dostane úplně jiný rozměr, člověk neví, jestli na dané místo vůbec dojede a kdy, pozná nové lidi (musím zaťukat, že na ně jsme měly opravdu štěstí) a v podstatě je to jedno velké dobrodružství. Určitě větší než když člověk nasedne v Praze do zájezdového autobusu a druhý den večer vystoupí u hotelu v Chorvatsku (smích).

Přibližte nám, jak vaše cesta probíhala?
Petra
: Ve výsledku byla cesta celkem snadná (Gibraltar–Praha–Gibraltar) s výjimkou jihu Španělska, kde stopování není tak známé a kde se všechny posádky zdržely poměrně dlouhou dobu. Německo a Francie byly, co se stopování týká, poměrně lehce zvládnutelné…

Holky, ruku na srdce, byla chvíle, kdy jste se opravdu bály?
Petra:
Je pravda, že jednou jsem se bála, a to když už jsem byla vyčerpaná a řidič nás nechtěl hodit na jednu benzínku s tím, že ví o lepším směru. Jezdily jsme po Lyonu, bylo kolem půlnoci a já nevěděla, co si počít, navíc jsem mu nerozuměla. Gábi si s řidičem něco neustále povídala, pak mi ale sdělila, že by ji pán řidič nejradši pozval na rande a že by nás klidně hodil až domů do Prahy, kdyby nemusel druhý den pracovat… poměrně rychle jsem se tedy uklidnila.

Gabriela: Nejtěžší a nejnebezpečnější zážitek celé cesty pro nás byl jeden ze soutěžních úkolů – půlnoční výšlap na kopec…

qwesqw

Jak probíhal?
Petra:
Abychom měly tento soutěžní úkol konečně za sebou, rozhodly jsme se ve Valencii za benzínkou přelézt ostnaté dráty, ignorovaly jsme nápis ZÁKAZ VSTUPU – SOUKROMÝ POZEMEK a ocitly jsme se uprostřed citrusového pole. Abychom úkol splnily, musely jsme stoupat výš a výš, což bylo strašné – všude samé trny, kaktusy… nemusím dodávat, jak vypadalo naše oblečení. Ale ten výhled na noční Valencii stál ve finále za to!

Holky, co vlastně děláte, když zrovna nestopujete?
Petra:
  Jsem čerstvou absolventkou ČZU a reprezentačně hraji softball.

Gabriela: Studuji medicínu a také, jako Petra, hraji softball. Čímž lehce trpí můj společenský charakter, jelikož tyto dva zájmy jsou poměrně dosti časově náročné.

Čekaly jste, že vyhrajete?
Petra
: Nečekaly jsme vůbec nic, spíš jsme si chtěly užít začínající léto a načerpat nové síly na reprezentační období po těžkém studijním roce.

Gabriela: Očekávala jsem, že se umístíme v první polovině, ale když jsme vyhrály, byl to vážně super překvapující pocit!

d

Šly byste do závodu znovu?
Petra
: Určitě! Soutěž nám dala hromadu nových zážitků, možnost seznámit se se super lidmi, a také jsme poznaly to, že v dnešní uspěchané době mezi námi stále existují dobré duše, které člověku bez jakékoliv finanční podpory pomohou.

Gabriela: Naprosto s Petrou souhlasím.

Takže, dámy, kam v brzké době vyrážíte?
Petra
: Obě se teď připravujeme na reprezentační softbalové akce. Gábina vyráží na mistrovství Evropy do Bulharska a já na mistrovství světa do Holandska.  Až si odbudeme toto soutěžní období, tak bychom chtěly podniknout nějaký výlet po Evropě. Momentálně to vidíme tak, že po turnaji navštívíme jih Itálie a pak přejedeme trajektem do Řecka. No a tam se uvidí, co a jak dál. Nikdy moc neplánujeme, vše spíše vymýšlíme spontánně a vyrážíme tam, kam nás napadne!

xxx

Děkuji vám za rozhovor a ještě jednou gratuluji!


Chcete-li se dozvědět o průběhu celého závodu a osudu dalších soutěžních posádek více, navštivte web: http://www.jedu.cz/cs

Reklama