.

Odvaž se a stopuj s mistryněmi ČR!

Cestování

Odvaž se a stopuj s mistryněmi ČR!

Myslíte si, že stopování je v dnešní době pro sebevrahy a málokdo si na něj troufne? Nenechte se mýlit! Tomuto druhu dobrodružného cestování holduje poměrně početná skupina lidí… důkazem je letošní první ročník Mistrovství České republiky v autostopu!

 cxx

Vydat se z Prahy na Gibraltar a zpět v co nejkratším čase zní jako poměrně zábavná a přijatelná výzva, pro někoho možná zbytečná a nudná. Přidáme-li k tomu však příslovečné určení způsobu „STOPEM“, řada z nás začne kroutit svými hlavami a vysílat posměšná gesta a výchovná slova typu: „Tak do toho by šel jen blázen“, „To teda leda ve snu, ještě si svého života vážím!“…

Hmatatelným důkazem toho, že i v dnešní době existují lidé, kteří tento druh dopravy často využívají, jsou i dvě mladé dívky Gabriela Lustigová (20) a Petra Křiklánová (26), vítězky prvního ročníku Mistrovství ČR v autostopu.


Jak jsem již uvedla, jste vítězky Mistrovství ČR v autostopu. O co se vlastně jednalo?
Petra:
MČR v autostopu probíhalo pod patronátem cestovní agentury Jedu.cz s.r.o, jejímž zakladatelem je Pavel Zíka, a která se specializuje na exotické cesty. Soutěž spočívala v tom, abychom se co nejrychleji dostaly z Prahy na Gibraltar a získaly co nejvíce hlasů od fanoušků a 5členné poroty. Doba cesty se pohybovala od šesti dnů (i s povinnou 24hodinovou pauzou na Gibraltaru) po cca 12 dnů. Během cesty se navíc muselo splnit 5 úkolů (vylézt na kopec s minimálním převýšením 150 m, vyfotit se před prvoligovým fotbalovým stadionem, seznámit se se starostou nějaké obce, vykoupat se v moři a vyfotit se před hradem či zámkem). Hodnocení tedy vycházelo z rychlosti posádky. Výhercem se pak stal tým s největším počtem hlasů. Což jsme byly my…

Jak vás, křehké dívky, napadlo něco podobného zkusit?
Gabriela
: Na internetu jsme viděly inzerát na tuto soutěž a prostě jsme se ihned rozhodly, že je to závod přímo pro nás! 

Petra: S Gábinou jsme plánovaly nějaký finančně nenáročný výlet, ale kvůli málo společným termínům jsme to už skoro odpískaly, když v tom se nám do rukou dostala příležitost přihlásit se do této jedinečné soutěže, ani minutu jsme neváhaly a napsaly pořadateli. Další den jsme dostaly kladnou odpověď.

csc

Stopování je tedy pro vás „drogou“?
Petra
: Pokud se o prázdninách najde čas, tak někam vyjedeme, ale drogou bych to rozhodně nenazývala, spíš příjemným zpestřením cestování…

Gabriela: Pár stopařských výletů jsme už podnikly. Dá se říct, že cestování tímhle způsobem dostane úplně jiný rozměr, člověk neví, jestli na dané místo vůbec dojede a kdy, pozná nové lidi (musím zaťukat, že na ně jsme měly opravdu štěstí) a v podstatě je to jedno velké dobrodružství. Určitě větší než když člověk nasedne v Praze do zájezdového autobusu a druhý den večer vystoupí u hotelu v Chorvatsku (smích).

Přibližte nám, jak vaše cesta probíhala?
Petra
: Ve výsledku byla cesta celkem snadná (Gibraltar–Praha–Gibraltar) s výjimkou jihu Španělska, kde stopování není tak známé a kde se všechny posádky zdržely poměrně dlouhou dobu. Německo a Francie byly, co se stopování týká, poměrně lehce zvládnutelné…

Holky, ruku na srdce, byla chvíle, kdy jste se opravdu bály?
Petra:
Je pravda, že jednou jsem se bála, a to když už jsem byla vyčerpaná a řidič nás nechtěl hodit na jednu benzínku s tím, že ví o lepším směru. Jezdily jsme po Lyonu, bylo kolem půlnoci a já nevěděla, co si počít, navíc jsem mu nerozuměla. Gábi si s řidičem něco neustále povídala, pak mi ale sdělila, že by ji pán řidič nejradši pozval na rande a že by nás klidně hodil až domů do Prahy, kdyby nemusel druhý den pracovat… poměrně rychle jsem se tedy uklidnila.

Gabriela: Nejtěžší a nejnebezpečnější zážitek celé cesty pro nás byl jeden ze soutěžních úkolů – půlnoční výšlap na kopec…

qwesqw

Jak probíhal?
Petra:
Abychom měly tento soutěžní úkol konečně za sebou, rozhodly jsme se ve Valencii za benzínkou přelézt ostnaté dráty, ignorovaly jsme nápis ZÁKAZ VSTUPU – SOUKROMÝ POZEMEK a ocitly jsme se uprostřed citrusového pole. Abychom úkol splnily, musely jsme stoupat výš a výš, což bylo strašné – všude samé trny, kaktusy… nemusím dodávat, jak vypadalo naše oblečení. Ale ten výhled na noční Valencii stál ve finále za to!

Holky, co vlastně děláte, když zrovna nestopujete?
Petra:
  Jsem čerstvou absolventkou ČZU a reprezentačně hraji softball.

Gabriela: Studuji medicínu a také, jako Petra, hraji softball. Čímž lehce trpí můj společenský charakter, jelikož tyto dva zájmy jsou poměrně dosti časově náročné.

Čekaly jste, že vyhrajete?
Petra
: Nečekaly jsme vůbec nic, spíš jsme si chtěly užít začínající léto a načerpat nové síly na reprezentační období po těžkém studijním roce.

Gabriela: Očekávala jsem, že se umístíme v první polovině, ale když jsme vyhrály, byl to vážně super překvapující pocit!

d

Šly byste do závodu znovu?
Petra
: Určitě! Soutěž nám dala hromadu nových zážitků, možnost seznámit se se super lidmi, a také jsme poznaly to, že v dnešní uspěchané době mezi námi stále existují dobré duše, které člověku bez jakékoliv finanční podpory pomohou.

Gabriela: Naprosto s Petrou souhlasím.

Takže, dámy, kam v brzké době vyrážíte?
Petra
: Obě se teď připravujeme na reprezentační softbalové akce. Gábina vyráží na mistrovství Evropy do Bulharska a já na mistrovství světa do Holandska.  Až si odbudeme toto soutěžní období, tak bychom chtěly podniknout nějaký výlet po Evropě. Momentálně to vidíme tak, že po turnaji navštívíme jih Itálie a pak přejedeme trajektem do Řecka. No a tam se uvidí, co a jak dál. Nikdy moc neplánujeme, vše spíše vymýšlíme spontánně a vyrážíme tam, kam nás napadne!

xxx

Děkuji vám za rozhovor a ještě jednou gratuluji!


Chcete-li se dozvědět o průběhu celého závodu a osudu dalších soutěžních posádek více, navštivte web: http://www.jedu.cz/cs

   
09.07.2014 - Příběhy - autor: Veronika Pavlíková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [38] papír [*]

    Já v mém věku už nestopuji,stopovala jsem za mlada a také se mi to jednou nevyplatilo.

    superkarma: 1 10.07.2014, 23:17:48
  2. [37] Rikina [*]

    peetrax — #33 ono je to složitější. Člověk si musí dát pozor, jak formuluje to, co od vesmíru očekává. Často se mu ty myšlenky a očekávání splní způsobem, o který zrovna nestál, nicméně bych přesto řekla, že vždycky je lepší chtít a očekávat něco pěkného, než se třepat hrůzou, co všechno by se mohlo přihodit, kdyby...

    superkarma: 0 09.07.2014, 23:27:57
  3. [36] hada [*]

    bojím se stopovat a taky si myslím že už by mě v mém věku nikdo nezastavilSml16

    superkarma: 0 09.07.2014, 22:16:01
  4. [35] Trefa [*]

    Trefa:stopovani jsem nikdy nemela rada.

    superkarma: 0 09.07.2014, 21:00:33
  5. avatar
    [34] gerda [*]

    Rikina — #28 však proto jezdím radši na koleSml30

    superkarma: 0 09.07.2014, 19:05:00
  6. avatar
    [33] peetrax [*]

    Rikina — #31 zaujalo mě to radostné očekávání. Měla jsem za to, že přitahování pozitivních myšlenek platí všude na světě. Tož né.

    1. na komentář reaguje Rikina — #37
    superkarma: 0 09.07.2014, 18:37:37
  7. [32] Rikina [*]

    Kromě toho v tomto případě šlo o organizovanou soutěž - ti účastníci se patrně museli v průběhu cesty nějak hlásit, kde jsou a kam až dojeli, tudíž by si jistě i mohli zavolat pomoc. Nepřipadá mi to jako vražedně nebezpečný podnik. Sml80

    superkarma: 0 09.07.2014, 18:35:13
  8. [31] Rikina [*]

    peetrax — #30 no tak zase je určitá hranice mezi radostným očekáváním a holým nerozumem. Článek je o stopování v Evropě, ne v Pákistánu. Sml80

    1. na komentář reaguje peetrax — #33
    superkarma: 0 09.07.2014, 18:30:17

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] peetrax [*]

    Rikina — #29 tak tak, takové radostné očekávání jako měly ty dvě holky, co stopovaly v Pákistánu. To je dnes už taky dost známá věc. Sml24

    1. na komentář reaguje Rikina — #31
    superkarma: 0 09.07.2014, 18:27:33
  2. [29] Rikina [*]

    Ovšem plně souhlasím s tím, že stopovat by neměl nikdo, kdo je už dopředu vyděšený jak sněhulák v prvním jarním dnu, a má plnou hlavu děsivých představ, co by se mu všechno mohlo stát. Protože něco z toho se mu pak zaručeně stane. Lidi si to ale sami přivolávají. Kdo jde na věc s radostným očekáváním a optimismem, málokdy se zklame a stane se mu nepříjemnost. To je známá věc, a netýká se to jenom stopování, ale všech možných situací, kdy si nejsme jistí. Jestliže se člověk už dopředu chová jako oběť průšvihu, tak se nemůže divit, když průšvih skutečně nastane. Sml80

    1. na komentář reaguje peetrax — #30
    superkarma: 0 09.07.2014, 18:24:47
  3. [28] Rikina [*]

    gerda — #24 nechci ti brát iluze, ale dneska jezdí s autobusem kde kdo. Sml80 Řidičů je trvale nedostatek, takže berou skoro každýho.

    1. na komentář reaguje gerda — #34
    superkarma: 0 09.07.2014, 18:17:43
  4. [27] MaVy [*]

    a já stopovala roky,sebevědomě dodávám,že jsem a byla jsem poměrně hezká osoba,jezdila jsem v čr, ale hlavně po Evropě a nikdy se mi nic nepřihodilo,jeden řidič ve Španělsku,sice nějaké řeči vedl,ale mé odmítnutí respektoval a stopaře berem s mužem docela často Sml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 09.07.2014, 18:14:11
  5. avatar
    [26] peetrax [*]

    gerda — #19 jo, tohle přesně se stalo mému strýci v osmnácti, s kamarádem na Slovensku stopovali a řidič měl pak nehodu. Strýc to odnesl "jen" ochrnutou rukou od ramene, u druhého kamaráda úraz hlavy prý nějak spustil schizofrenii. Dnes je strýci pětašedesát a s jednou rukou se žít naučil. Neříkám, že jindy jinde by se mu něco takového nestalo, ale... Sml14

    superkarma: 0 09.07.2014, 18:02:10
  6. avatar
    [25] vladka321 [*]

    Stopování je podle mne obrovský risk. Já jako mladá stopovala hodně, až jsem natrefila na "magora", který měl oplzlé řeči, začal mi sahat na nohu a když jsem chtěla vystoupit, jen se smál. Bylo to strašné a tak jsem si otevřela dveře, on začal panikařit, nadávat a nakonec přece jen zastavil a mě z auta doslova vyhodil. Bylo to strašné, třásla se mi kolena, a přestože jsem skončila někde mezi poli, tak jsem už tu ruku nezvedla. Mobily nebyly a já šla domů asi tři hodiny. Vyděšená, zničená a poučená. Už nikdy více. 

    Stopaře neberu také, a pokud by stopovalo nějaké mé dítě? No, moji historku znají a já se pokusím věřit, že nestopují. Konec konců tři dospělé děti již mají auta a ta nejmladší má ten mobil a tak si může kdykoli zavolat rodiče, prarodiče, či mojí sestru, bratra, bratrance... Chci věřit, že vždy využije všechny tyto možnosti, než aby tu ruku zvedla. Nestojí to za to!!!

    superkarma: 0 09.07.2014, 17:56:36
  7. avatar
    [24] gerda [*]

    Rikina — #21 ne, jet hromadnou dopravou je něco jiného. Tam musí mít řidič sakra oprávnění, dá se věřit, že to umí. Kdežto nasednout do vozu k člověku, o kterém vůbec nevím, kolik toho najezdil, to ani náhodou. No, a v autobuse nebo vlaku jsem anonymní, čučím z okna, nemusím se vybavovat, kdežto v autě je jaksi společenská nutnost odvděčit se alespoň hovorem. No, a ručka šmátralka na koleně stopařky, tak ta už je pověstná. Však je to kolínko na dosah. Na druhé straně, být řidičem, cizí člověk v zádech by mě dosti znervózňoval.

    1. na komentář reaguje Rikina — #28
    superkarma: 0 09.07.2014, 17:45:39
  8. [23] Zuza70 [*]

    Stopovali jsme z ČR do Španělska a zpět. Bylo to super.

    superkarma: 0 09.07.2014, 14:34:59
  9. [22] slávenka [*]

    v mládí jsem stopovala, ale dnes ani za nic..

    superkarma: 0 09.07.2014, 13:56:08
  10. [21] Rikina [*]

    gerda — #19 to bys nemohla jezdit ani veřejnou dopravou, to je samý "cizí" řidič, co ho neznáš  Sml57 Vnitřek auta že je mimořádně intimní prostor? Sml58 Šmarjá, včera jsem byla na služební cestě, a to tedy cizím mimořádně intimním autem, řídil šéf, neb to auto je jeho a mně by do ruky své vymazlené BMW nesvěřil (bodejť jo) - takže teď si jeho zákonitá manželka bude myslit, kdo ví co jsme nedělali "v intimním prostoru"? Sml52

    1. na komentář reaguje gerda — #24
    superkarma: 0 09.07.2014, 13:33:01
  11. [20] Madiva33 [*]

    Stopem jsem v životě jela jednou, stopaře neberu a holky mají můj obdiv, za odvahu. Moje děti bych ale za podobnou akci plnou dobrodružství, ale i nebezpečí určitě nepochválila.

    superkarma: 1 09.07.2014, 11:55:14
  12. avatar
    [19] gerda [*]

    a to ještě nepíšou o tom, že i se stopaři se může auto vybourat. Řidič nemusí být rovnou násilník, ale může být nešika, nepozorný - a nechat se zmrzačit? Já mám v těchto věcech ráda jasno. Cizího neznám, k cizímu nelezu. Nehledě k tomu, že vnitřek osobního auta je mimořádně intimní prostor. Na to jsem moc cimprlich.

    1. na komentář reaguje Rikina — #21
    2. na komentář reaguje peetrax — #26
    superkarma: 0 09.07.2014, 11:40:41
  13. avatar
    [18] Lídy [*]

    Stopem jsem jela před lety jen jednou a stačilo. Už bych si to nezopakovala a kdyby takhle jezdila moje dcera, byla bych strachy bez sebe.

    superkarma: 0 09.07.2014, 10:49:23
  14. avatar
    [17] rusalka2008 [*]

    Může to být dobrodružství, ale svou dceru bych ani za nic nepustila... a stopaře neberu, už jsem se jednou spálila (nastoupila děsně páchnoucí mladá žena)... a známému kdysi mladík s dívčinou - stopaři - rozřezali zezadu sedačky auta.

    superkarma: 0 09.07.2014, 10:43:57
  15. [16] murat [*]

    stopem nejezdím, stopaře neberuSml23

    superkarma: 0 09.07.2014, 10:06:56
  16. avatar
    [15] Pentlička [*]

    Když mi bylo náct, párkrát jsem stopem jela, ale na krátkou vzdálenost. Pak zavraždili ty stopařky, co byl podle toho natočen onen známý film, a nějak mě chuť stopovat přešla.

    superkarma: 0 09.07.2014, 09:50:50
  17. [14] MaVy [*]

    já před 15ti lety projela stopem skoro celou Evropu,ted už nestopuji a stopaře do auta jen beru Sml16

    superkarma: 0 09.07.2014, 09:47:16
  18. avatar
    [13] helikoptera [*]

    závod jsem sledovala online na stránkách závodu a musím říct, že to byla mnohdy sranda, co všechno týmy zažili. Já osobně bych se do takové věci nehrnula, strach by mi nedovolil a asi bych se ani nedomluvila, ale přítelo sestřenka takhle hodně cestu, autostopem procestovala se svým přítelem celý Island - byli tam měsíc a opravdu nádherné zážitky i fotky. Nyní je podobné cestě v Norsku. Procestovala strašně moc zemí a skvěle se všude domluví francouzsky, ale člověk na to musí mít náturu.

    superkarma: 0 09.07.2014, 08:58:37
  19. avatar
    [12] marianaant [*]

    Nestopuji a ani stopaře ze zásady neberu.Sml15

    superkarma: 0 09.07.2014, 08:57:09
  20. avatar
    [11] datura [*]

    Autostopem ani náíhodou Sml80

    superkarma: 0 09.07.2014, 07:46:08
  21. avatar
    [10] gerda [*]

    LudPa — #9 no jo, ale to by se pak o nich nepsalo.Sml24

    superkarma: 0 09.07.2014, 07:26:09
  22. avatar
    [9] LudPa [*]

    Uvidíme jak slečny změní názor až jim "dorostou" potomci. Mistrovství??? Tohle na besedách ve školách rozhodně nedoporučují.Sml31

    1. na komentář reaguje gerda — #10
    superkarma: 1 09.07.2014, 07:21:49
  23. [8] ruzka [*]

    asi je to adrenalin,ale být to moje děti umřu strachem

    superkarma: 0 09.07.2014, 06:51:47
  24. avatar
    [7] OlgaMarie [*]

    Být mi kolem dvaceti, šla bych do toho. Stopem jsem se nacestovala dost. Dnes, kdy hlavní zprávou dne bývají v tv vraždy apod., bych se asi  bála. Ale dnes je také spousta kurzů sebeobrany.

    superkarma: 0 09.07.2014, 06:28:10
  25. [6] Rikina [*]

    To už si asi neužiju, poněvadž u paní v mém věku se jaksi nepředpokládá, že bude stopovat Sml57 budí to dokonce i pohoršení. V Česku. V cizině stopovat ani nemůžu, protože se neumím domluvit, jazyků neznám, a taky už dávno nemám tolik času - celé prázdniny - aby mi bylo jedno, kdy a kam dojedu, a jestli vůbec. Což je škoda, v minulosti jsem to tu a tam někdy zkusila a je to zábava. Slečny jsou šikovné, zdá se. Sml67

    superkarma: 0 09.07.2014, 06:22:56
  26. avatar
    [5] Eliana [*]

    jo tohle je prima! Kdysi jsme byli na expedici stopem a na kolobrndách u Atlantiku a zpátky, zmákli jsme to za 5 dníSml30 - dobrodrůžo na celý život...Stopem jsme se nacestovali....a muž kdysi byl stopem za polárním kruhemSml16

    superkarma: 0 09.07.2014, 06:00:32
  27. avatar
    [4] glady [*]

    super holky,obdivuju...Sml16

    superkarma: 0 09.07.2014, 05:43:23
  28. avatar
    [3] gerda [*]

    Opravdu nevím, jestli je to dobrý příklad. V době, kdy za volant usedá kdekdo v ledajaké kondiciSml80 Ne, radši bych si našetřila na normální dopravu a neriskovala.Sml23

    superkarma: 2 09.07.2014, 05:42:08
  29. avatar
    [2] rendvo [*]

    Sem nevěděla že existují i takovéhle soutěže. Sama bych na stopa nešla, ale ve dvou už asi jo.Sml16

    superkarma: 0 09.07.2014, 00:51:46
  30. [1] vladka60 [*]

    Obdivuji, ale já bych se bála.

    superkarma: 0 09.07.2014, 00:04:09

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme