Děkujeme za příspěvek, který nám poslala čtenářka Marcela Jelínková. Dnes už bude bohužel poslední, ale snad vás na závěr pobaví.

Bobinka

Náš první pes, kříženec francouzského buldočka, se jmenoval Bobby. Když odešel do psího nebe, o dalším čtyřnohém miláčkovi jsme neuvažovali ani náhodou.

Jednou jsme se vraceli z hub a zastavili u manželova kamaráda v blízké vesnici na kafíčko. Bylo krásně, seděli a debatovali jsme venku a najednou bylo kolem nás šest štěňátek včetně maminky. Byla to nádhera, batolili se kolem nás a Svaťa začal: "Nechcete jedno?"

No, nemusel dlouho přemlouvat, obzvlášť když jedna taková malá nádhera s bílými tlapkami jako by byla v ponožkách nás začala tahat za tkaničky bot. Bylo rozhodnuto a my jsme si vezli kromě hub i malou fenečku, kterou jsem pojmenovala Alžběta, tedy Betynka.

Ta malá prcka je naším miláčkem, je strašně hodná, ani jako malá mi nic nerozkousala. Jen je trochu žárlivá a tak pro jistotu spává mezi mnou a manželem.

A zážitky s ní? - Spousta! - Dodnes vzpomínám na první naše vánoce, kdy jsme si rozbalovali dárky. Betynka nás pozorovala, pobíhala mezi námi a najednou zaznělo její jméno. Těžko se popisuje její radost z balíčku, který pomáhala rozbalit. Jako by si uvědomila, že rozhodně v naší rodině není odstrkovaná.

Vzpomněla jsem na první vánoce, rozloučím se vzpomínkou na poslední velikonoční svátky - manžel si nachladil záda a provázely ho silné bolesti. Betynka-asistentka mi samozřejmě nemohla chybět při jeho ošetřování. Takže když jsem manželovi záda mazala a masírovala, tak jej při jeho hekání utěšovala a olizovala mu obličej, aby tolik netrpěl.

Marcela Jelínková

Reklama