Bulvár

Odříkal básničku, pomočil babičku

Jak vám je, když se leknete? Vybavujete si tlak u žaludku, studený pot a srdce, co se chová, jako by se chtělo probouchat hrudním košem ven?

Když je stresový zážitek větší, člověk se třese po celém těle, zkrátí se mu dech a nejraději by utekl někam, kde by byl v bezpečí. Pokud zavzpomínáte na tenhle pocit, který zná snad úplně každý, je to příjemné?

Není. To nikomu!

A teď si k tomu ještě zkuste představit, že je vám třeba pět let!

b

Nebo ani ne pět, třeba i méně, protože báječný zvyk sezvat pátého prosince do svého bytu Mikuláše s čertem, nejraději dvěma až třemi, skutečně udržuje kde kdo.

Většina rodičů se už nemůže dočkat, až bude jejich ratolest klepající se po celém těle zmateně recitovat cokoli, jen aby si zachránila kůži.

To je ale švanda, že?

To seš chlap?

Je to už dlouho a vlastně dnes nevím, kde je této rodince konec. Bylo mi tehdy osmnáct a šlo o známé mojí maminky.

Je pátého prosince. Kubíčkovi ještě pět ani není.

mByl to milý klučina s blonďatými prstýnky na hlavě. Takový drobek. Nosil mi autíčka a vyžadoval pozornost.

Nebavilo mě to, ale hrála jsem si sním.

Měla jsem vlastních sourozenců plné zuby, ale také jsem na podobnou činnost byla dost zvyklá.

Ozval se zvonek.

 „To bude čert!“ vypálil tatínek. Človíček viditelně zbledl.

„No jooo, čerti už přišli,“ ohlásila maminka. „Tak se to ukáže, jestli jsi byl celý rok hodný,“ dodala na adresu Kubíčka, který měl oči přes celý obličej.

Za dveřmi se ozval zvuk zvonečků a rachtání řetězů.

Rozbrečel se.

Z chodby se linulo hrozivé huhlání nějakého hravého souseda. Patrně si ten malý kluk krčící se za křeslem v té chvíli myslel, že milující rodiče k němu obludu nepustí, že ho přece ochrání.

„Tak pojď, podívej, kdo je tady,“ pravila babička a vzala Kubu do náruče. Místo aby ho ochránila, nesla ho rovnou do chodby.

„No jen si vzpomeň, jestli jsi nezlobil,“ hřímal tatínek. Kuba se křečovitě držel babičky a schovával obličej.

„Možná by Tě zachránila básnička,“ zahulákal čert hrozivým hlasem“.

„Na jaře, jaře čáp jede v kočáře,“ vykoktal Kubík tichounce.

„No a jak dál?“ povzbuzovala maminka.

„Tááák, to je málo!“ rozhodl čert.

Místo tápání v paměti a dokončení říkanky se Kubík počůral.

n

„Teda Kubo, to seš chlap?“ vyhodnotil otec pobaveně na adresu totálně hotového kloučka.

Ne, neměla jsem v tu dobu věk ani zkušenosti na to, abych mohla posuzovat výchovné metody dospělých, ale bylo mi Kuby líto a byla jsem strašně naštvaná. 

Zrovna způsobně jsem se tehdy nezachovala.

A vy jste chlap, když se tímhle bavíte? Copak nevidíte, jak se bojí?“

„Já se taky bál v jeho věku, a jak!“ pravil s hrdinským výrazem.

„Tak to tu blbost máte asi po svejch rodičích, co? Jedu domů, mami. Vy si tady mučte toho kluka, možná se za chvíli i podělá, to bude panečku sranda!“ nechala jsem tam i bundu a jela v mikině domu.

Trochu to našim zazlívám

Jindrovi je sedmatřicet, je ženatý a má dceru. Od svých necelých sedmi let koktá. Proč? Traumatický zážitek z dětství.

„Já už to dneska tak nehodnotím jako dřív, ale bylo to horší. Prostě jsem to nějak nezvládl. Schoval jsem se pod postel a ten čert mě tahal za nohy ven. Vzpomínám, že jsem slyšel mámu, jak říká něco jako nechte ho tedy už. Pak jsem zřejmě omdlel.

Všechno, co mohlo, se tehdy podělalo.

Napřed jsem nemohl mluvit vůbec. To trvalo asi měsíc. Byl jsem u spousty odborníků, bral nějaké léky, kreslil a kdo ví, co všechno. V tu dobu jsem se i začal počůrávat, a to i ve škole. Stačilo jen, že mě třeba vyvolala učitelka a já se bál.

Hodně na mně pracovalo hodně doktorů. Naši z toho byli špatný a vlastně jsou pořád. Dneska naštěstí jen takhle koktám a moje okolí to bere.

Kdybych to mohl vrátit? Nic bych s tím neudělal, to by museli vrátit čas naši a ten debil, co mě tahal z tý podpostele.

Tenhle zvyk nepokládám za šťastný. S manželkou jsme za jedno a naší dcerce bychom takový zážitek nikdy nepřipravili. Nevidím důvod, proč bychom to dělali. Jsem zářným příkladem toho, co to pro ty děti je a co asi prožívaj,“ vypráví Jindra.

A není sám.

Lékařské knihy jsou popsané mnoha řádky na téma koktavost z vyděšení, noční pomočování, noční děsy, jiné psychosomatické potíže, tik a podobně.

Jestli nebudeš hodný, vezme tě čert

Kolikrát jsme tohle v dětství slyšeli a kolikrát sami vyslovili? Vzpomeňme si, jak nám bylo, když jsme po všech strašidlech, kterými nás dospělí se zlomyslným úsměvem krmili, v noci strachy drkotali zuby pod peřinou a báli se i fotbalového míče pod skříní.

Jsme jediní, v kom vidí ochranu

hJsme jedinými, komu naše dítě bezvýhradně důvěřuje.  Stavíme se do role ochránců a dítě nás vnímá jako útočiště.  

Když jede auto, držíme ho za ruku, vysvětlujeme, co by nemělo dělat a jak moc se o něho bojíme.

To je jistě schopné pochopit.

Jak se ale cítí zmatené, když jeho úžasný neohrožený tatínek a starostlivá maminka v klidu přihlíží, jak na něho hudruje ošklivý čert, a co víc – oni ho dokonce na něj pozvali!

Myslíme si, jak je to pro dítě poučné, pro nás je to možná i zábava, ale náš dosavadní chráněnec to může vnímat jako podraz ze strany, odkud to opravdu nečekal.

Špatná berlička

Strašme své dítě čerty a polednicemi, pokud se domníváme, že je to výchovné. Buďme slabochy, kteří si usnadňují nelehký rodičovský úděl spoléhajíce na strach, vyvolaný vymyšlenými nástroji pomsty za špatné chování nebo rozbitý budík.

Nedivme se ale potom, že místo aby spalo, stojí o půlnoci mezi dveřmi ložnice s plyšovým medvědem pod paží ve chvíli, když se to nejméně hodí.

Když se pak se slzami v očích a se slovy „Já se bojím“ pěkně vmasíruje pod naši peřinu. Nemůže za to.

   
04.12.2009 - Společnost - autor: Michaela Kudláčková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [52] anina4 [*]

    nenechala bych takto dítě trápit, raději  než strašení čertem  bych vymylsela jinou alternativu,

    superkarma: 0 20.12.2009, 20:16:43
  2. avatar
    [51] ekleinovka [*]

    To je hodně kruté pro děti,trauma jako hrom...co si z toho človíček odnese???Nejsem zastáncem strašení malých dětí,ničí se jejich osobnost..

    superkarma: 0 17.12.2009, 09:30:33
  3. [50] Dana90 [*]

    hmm,tak to teda není pěkné.Já taky vždycky utíkala po celém domě a čert za mnou,ale když jsem zjistila,že mi nic neudělá,tak jsem ho i tahala za ocas a brala to jako srandu.Později jsem zjistila,že to byla naše sousedka.v tomhle případě,už když se klouček počúral bych vyhnala čerta a řekla bych synkovi,že se přece nemůže bát,kyž jsme tam byli my.Rodiče se tomu ještě smáli,jak se to dítě asi cítilo?Sml15

    superkarma: 0 12.12.2009, 20:39:17
  4. [49] Vlaďuša [*]

    Nemusím je ani v dospělosti.

    superkarma: 0 12.12.2009, 09:38:56
  5. avatar
    [48] mio [*]

    Mikulášsko-čertovské skupinky pozorujeme jen z okna,v noci nadělí Mikuláš nadílku na okno (parapet) a ráno je radost dětí převelikáSml16 teda zatím jen 4leté dcery..synovi 1,5 roku to zatím ještě bylo šumák..

    superkarma: 0 08.12.2009, 22:48:02
  6. [47] AlenaK3 [*]

    Nikdy jsme ničím děti nestrašili. Ani čertem, ani bubákem, strašidlem, nic. Pohoda

    superkarma: 0 05.12.2009, 20:20:48
  7. avatar
    [46] cicinka [*]

    Kuře — #44 Teda to jsem zírala, když jsem to četla. Je dobře, že aspoń táhla. Našim několika známým se takhle nemluvné a vystresované vracely děti pro změnu z nemocnice.Sml68

    superkarma: 0 05.12.2009, 18:48:15
  8. avatar
    [45] enka1 [*]

    Kuře — #44 Sml67Aspoň to.Jen doufám, že se nevrátila do tý nemocnice.

    superkarma: 0 05.12.2009, 11:18:29
  9. avatar
    [44] Kuře [*]

    enka1 — #43 DanaD — #40  Babizna tam byla první den, přišla z nějakého dětského oddělní v nemocnici... Já jsem tenkrát měla jiné starosti, než dávat žalobu, ale aspoň jsem se postarala, že ji vedoucí vyhodila.

    1. na komentář reaguje enka1 — #45
    2. na komentář reaguje cicinka — #46
    superkarma: 0 05.12.2009, 11:10:26
  10. avatar
    [43] enka1 [*]

    Kuře — #38 Teď už je pozdě,ale tenkrát to vidím na žalobu. Do těch jeslí chodily další děti.

    1. na komentář reaguje Kuře — #44
    superkarma: 0 05.12.2009, 10:14:36
  11. [42] Rikina [*]

    Ad kočky - pořád to říkám, že mám nějaké divné kočky, co asi nevědí, že jsou kočky... nekličkují, nemňoukají do zdi, na pomyšlení nereagují, a na zavolání jménem už teprv ne, ale za to respektují povely typu "nesmíš" nebo "fuj". Taky jsou naučené, když odcházím z bytu, a položím dotaz "kde jsou všechny kočky?", že se přijdou ukázat, pokud v té chvíli nejsou na dohled. Což má praktický význam, abych náhodou nezavřela kočku někde, odkud by se nemohla dostat k žrádlu a WC.

    Ad čerti - pokud se strašení provozuje rozumně a úměrně věku, tak proč ne. Sml80 Znám rodiny, kde to funguje, a žádná traumata nezaznamenána. U nás byl čert a Mikuláš jen jednou, potomci zalezli do peřiňáku, tak jsem je tam nechala, Mikuláš jim nechal nadílku v podkolence na balkóně a čert zůstal u neutrálního huhlání, aniž by se do peřiňáku dobýval. Po odchodu bytostí potomci vylezli, ten starší si to pochválil, jaký to byl dobrý nápad se schovat, aby tuhle návštěvu vyřešili rodiče, a konstatoval, že Mikuláš měl hlas jako strejda Karel. Načež šli s bráchou spucnout čokoládové čerty a byla spokojenost. Víckrát už jsem Mikuláše nezvala, jen jsme na ně koukali z okna. Sml54 

    superkarma: 0 05.12.2009, 08:40:02
  12. avatar
    [41] DanaD [*]

    Dante Alighieri — #39 zkus myslet na hovezi..Sml16

    superkarma: 0 04.12.2009, 18:05:52
  13. avatar
    [40] DanaD [*]

    Kuře — #38 jezis to je sileny.. co je to za ucitelku....

    1. na komentář reaguje Kuře — #44
    superkarma: 0 04.12.2009, 18:05:27
  14. avatar
    [39] Dante Alighieri [*]

    Michaela Kudláčková — #34 Tak Terísek se neotočil ani po čtyřicátém v duchu zavolání. Sml80

    1. na komentář reaguje DanaD — #41
    superkarma: 0 04.12.2009, 17:38:25
  15. avatar
    [38] Kuře [*]

    Nám jedna "inteligentní" teta v jeslích postrašila dvouletého synka čertem, když mluvil u jídla (vytáhla od někud loutku, která mu zakázala mluvit a cpala mu jídlo do pusy). Je to už téměř tři roky a následky si ponese celý život. Tenkrát jsem si z jeslí odnesla dítě, které bylo němé a odmítalo cokoliv sníst.

    Promluvil až po týdnu, s jídlem jsme začínali od začátku - kašičky, polívčičky... Mluvil jenom doma a jenom s několika málo lidma. Ve školce pak první rok ani jednou nepromluvil, naučil se ukazovat a učitelky mu dávaly otázky, na které mohl odpovídat ano-ne.

    Dneska stále ještě řešíme jídlo (doposud třeba nedokáže ochutnat namazaný chleba), každá nová potravina vyžaduje obrovské úsilí z obou stran, aby byl malej vůbec schopen ji ochutnat. A ve stresu, při únavě nebo v cizím prostředí stále ještě nedokáže promluvit...  

    1. na komentář reaguje DanaD — #40
    2. na komentář reaguje enka1 — #43
    superkarma: 0 04.12.2009, 17:23:29
  16. avatar
    [37] DanaD [*]

    vyzkousej to.. opravdu to funguje... ale nesmis polevit.. jen to hovezi...

    superkarma: 0 04.12.2009, 16:48:50
  17. avatar
    [36] Michaela Kudláčková [*]

    DanaD — #35 Sml30Sml30

    superkarma: 0 04.12.2009, 16:45:36
  18. avatar
    [35] DanaD [*]

    Michaela Kudláčková — #34 to je jasny, ony maji kocky radar.. to vi vsichni kdo ziji s kockou... proto taky kdyz se chystas  jit s kockou k vetovi nebo ji budes strihat drapky nesmis na to ani pomyslet... nejlepsi je usilovne myslet na hovezi Sml30

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #36
    superkarma: 0 04.12.2009, 16:43:54
  19. avatar
    [34] Michaela Kudláčková [*]

    DanaD — #33 ..vyzkoušej někdy promluvit na svoji kočku jménem, ale jen v duchu, když se na Tebe nekouká. Otočí se. Mám to vyzkoušené na všech.Sml58

    1. na komentář reaguje DanaD — #35
    2. na komentář reaguje Dante Alighieri — #39
    superkarma: 0 04.12.2009, 16:33:42
  20. avatar
    [33] DanaD [*]

    Dante Alighieri — #32 nekde jsem cetla takovou myslenku ze kocky vidi kousek casu dopredu.. nakonec proc ne ... ale spis si myslim ze kdyz tak sedi a cumi, tak slysi neco co my ne a proste se na to soustredi

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #34
    superkarma: 0 04.12.2009, 16:11:24
  21. avatar
    [32] Dante Alighieri [*]

    Michaela Kudláčková — #28 Jinak mně přijde, že naše kočky taky někdy kličkují. Ale nějak mě nenapadlo se tím zabývat až do té doby, co jsi to tu napsala ty.

    1. na komentář reaguje DanaD — #33
    superkarma: 0 04.12.2009, 15:07:56
  22. avatar
    [31] Dante Alighieri [*]

    Michaela Kudláčková — #30 No vždyť jo. Já si právě myslím, že v ní NĚCO je!

    superkarma: 0 04.12.2009, 15:06:40

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Michaela Kudláčková [*]

    Dante Alighieri — #29 ..a napadlo Tě, že ho může náramně zajímat něco co je v ní? V tý zdi?

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #31
    superkarma: 0 04.12.2009, 15:00:18
  2. avatar
    [29] Dante Alighieri [*]

    Michaela Kudláčková — #28 Zajímavý... Terísek je asi taky citlivější. Nelíbí se mu jedna ze čtyř zdí v obýváku. Sedne si k ní a srdceryvně mňouká a civí na ní. Chodí kolem a je velmi zaujat. Určitě je ta zeď něčím divná nebo se tu v minulosti něco stalo. Náš dům tu stojí už 140 let.

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #30
    superkarma: 0 04.12.2009, 14:45:01
  3. avatar
    [28] Michaela Kudláčková [*]

    Dante Alighieri — #27 ...souhlas. Moje kočky zase klidně jdou rovně a najednou se něčemu vyhnou a pak se vrátí na původní trať. Pokaždé koukám a nic...nebojim se, ale je to divnýSml58

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #29
    2. na komentář reaguje Dante Alighieri — #32
    superkarma: 0 04.12.2009, 14:42:22
  4. avatar
    [27] Dante Alighieri [*]

    DanaD — #24 Já spím s Michaelou (kočka) a mám někdy pocit, že mluví s duchy. Protože čumí kamsi, kde nic není a vypráví. Takže mi ten strach do postele ještě přidává. Sml30

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #28
    superkarma: 0 04.12.2009, 14:39:25
  5. avatar
    [26] Michaela Kudláčková [*]

    DanaD — #24 ...to si piš...a nejen kočkama - vlastně jsem každou noc dost dobře obložená mísa (š)Sml30

    superkarma: 0 04.12.2009, 14:38:23
  6. avatar
    [25] Dante Alighieri [*]

    Michaela Kudláčková — #23 Noo, peřina mi taky padat nesměla.

    Já bych se tý postele asi bála ještě teď, ale nemám to jak ověřit. Mám totiž všechny mé 3 postele bez nohou (domov, u babčy, u přítele). Sml26

    superkarma: 0 04.12.2009, 14:37:46
  7. avatar
    [24] DanaD [*]

    Michaela Kudláčková — #23 doufam ze ted spavas oblozena  hlidacima kockama a uz se nebojisSml16

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #26
    2. na komentář reaguje Dante Alighieri — #27
    superkarma: 0 04.12.2009, 14:20:24
  8. avatar
    [23] Michaela Kudláčková [*]

    Dante Alighieri — #22 ..to s tou postelí jsem měla dlouho jako dítě a to mě nestrašili. Na to jsem si byla adeptem sama :-)

    Skákala jsem do postele z metru, abych nemusela ani chvilu stát u ní. A ani peřina mi nesměla padat ani ruka ani nic.

    Mám dnes revma v ruce, protože jsem spala připlácnutá ke zdi Sml30

    1. na komentář reaguje DanaD — #24
    2. na komentář reaguje Dante Alighieri — #25
    superkarma: 0 04.12.2009, 14:19:08
  9. avatar
    [22] Dante Alighieri [*]

    Taky jsem proti strašení. U jedné mé kamarádky v bytě byly dvířka a ty vedly do komína. Takže když se otevřely, byla tam díra do tmy. Když jsem byla asi 5letá, měla jsem tyto dvířka ve výši očí. Tehdy asi 6letá kamarádka mi řekla, že je tam peklo a že je tam čert, který jí odnese, když bude zlobit. Od té doby jsem kolem těch dvířek chodila s respektem a fakt jsem se bála. A chudák kamarádka v tom žila denně, protože jí tím máma strašila dost často - byla strašně přísná a vím, že jí i řezala.

    Asi takových strašidelných zážitků proběhlo v mém dětství víc, protože ještě dnes, když jdu v noci na WC, tak zpátky do postele BĚŽÍM, protože se bojím, že mě něco dohoní a chytne za nohu! Zajímavé, že cestou tam se nebojím. Taky nesnášim postele na nohách - že pod nimi může někdo být schovaný a chytne mě za nohu, když jí vyndám zpod peřiny.

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #23
    superkarma: 0 04.12.2009, 14:14:29
  10. avatar
    [21] ToraToraTora [*]

    Altamora — #19 Hnusná=moudrá. Sml67 Já jim to sice neprozradila, ale tolik zbabělosti, abych je vydírala převlečeným ochlastou jsem nenašla

    superkarma: 0 04.12.2009, 12:15:03
  11. avatar
    [20] Altamora [*]

    Vyrůstala jsem v malé vesnici na Valašsku. U nás nechodil Mikuláš s andělem a čertem, ale "létali čerti". V podvečer Mikuláše skupina fotbalistů v tradičních převlecích, v každé vesnici jiných, běhala po vesnici, škádlila odrostlá děvčata, občas vystrašili nějakého uličníka, ale ten se z toho brzy otřepal, navštívili domy, kam je pozvali. U nás nikdy nebyli, my jsme se na ně koukali z okna a pak jsme v předsíni našli každý pytlíček se svým jménem. V něm bylo pár kousků uhlí, brambora a ovoce a pytlík bonbonů. Těšívala jsem se na Mikuláše.

    superkarma: 0 04.12.2009, 11:22:10
  12. avatar
    [19] Altamora [*]

    Nikdy jsem dětem nedopřála to potěšení, aby k nám domů přišel čert a mikuláš. Naopak, byla jsem tak hnusná, že jsem jim i před první mikulášskou besídkou ve školce prozradila, že se nemají bát, protože to jsou jen převlečení lidé a je to jen hra.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #21
    superkarma: 0 04.12.2009, 11:13:23
  13. avatar
    [18] jedle [*]

    Jé k nám (jako dětem) chodila Barbora /babička.

    A synek byl včera smutný, že už Mikulda nepřijde

    (je mu 21 Sml52)  Adventní kalendář ale dostal - kupovala jsem ho i pejskovi.

    superkarma: 2 04.12.2009, 10:59:44
  14. avatar
    [17] rusalka2008 [*]

    Pardón - maminky prchaly...

    superkarma: 0 04.12.2009, 10:42:50
  15. avatar
    [16] rusalka2008 [*]

    Strýc si vzal jako masku čerta kůži z krávy staženou i s rohama... bylo to úděsné, prchali i některé maminky, myslím, že to není dobré takhle přehánět. Pro rodiče musí být strašné vědomí, že si sami poškodili dítě (koktání, pomočování atd.) Sml23

    superkarma: 0 04.12.2009, 10:41:59
  16. avatar
    [15] skolacka [*]

    maje — #14 no to jetaky pravda, ale to dělaj lidi samy, že jako "odměnu" dávaj panáka... my většinou dostanem lahev vína od cesty a nikdo do nás nic neleje.

    superkarma: 0 04.12.2009, 10:24:16
  17. avatar
    [14] maje [*]

    skolacka — #7 ale hlavně: VŠICHNI MUSÍ BÝT 100% STŘÍZLIVÍ

    1. na komentář reaguje skolacka — #15
    superkarma: 0 04.12.2009, 10:13:13
  18. avatar
    [13] Michaela Kudláčková [*]

    Radek Kříž — #12 ...hmmm  do nebe Tě nedostanu ani s protekcí....tak ještě očistec...Sml57

    superkarma: 0 04.12.2009, 09:56:13
  19. avatar
    [12] Radek Kříž [*]

    Michaela Kudláčková — #11 Kopeš špatně, čerti už v pekle jsou...  já se tam prostě dostat nemohu :) Když už tam jsem...

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #13
    superkarma: 0 04.12.2009, 09:50:21
  20. avatar
    [11] Michaela Kudláčková [*]

    Radek Kříž — #10 ...kontrolní otázka: Byl jsi někdy k někomu nespravedlivý? Uškodil jsi někdy někomu? Šlápl jsi na broučka, co právě spěchal za svou rodinou? Byl jsi vždy příkladným občanem? Můžeš na to přísahat na pekelný kotel?

    Že si nejsi jistý? TAK DO PYTLE!Sml54

    1. na komentář reaguje Radek Kříž — #12
    superkarma: 0 04.12.2009, 09:46:38
  21. avatar
    [10] Radek Kříž [*]

    A není to náhodou tak, že bát se mají jen děti, které zlobily?

    A ty hodné se bát nemusely?

    Kdyby ten chlapeček nevěděl že zlobil.. tak by se mu to nestalo :)Sml52Sml52Sml52

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #11
    superkarma: 0 04.12.2009, 09:27:35
  22. avatar
    [9] Zázvorka [*]

    K nám nikdy nechodili a jsem moc ráda. My se ségrou dávaly večer punčochu za okno (za záclonu) a do rána nám ji Mikuláš naplnil. Krásný, tajemný zvyk.

    superkarma: 0 04.12.2009, 09:24:00
  23. [8] i-m-sorry [*]

    K nám Mikuláš chodil, když jsem byla malá, asi jsem se trochu bála, ale nebylo to nic hroznýho. Řekla jsem básničku a bylo všechno dobrý. Byla jsem na to připravená. Dokonce když jsem potom byla trochu větší, připravila jsem si básničku a těšila se, až přijde. Ale tehdy už nepřišel, byla jsem na to už moc velká Sml16

    superkarma: 0 04.12.2009, 09:09:50
  24. avatar
    [7] skolacka [*]

    No nevím... k nám čerti chodili a bála jsem se moc. Ale všichni věděli jak moc se bojim a čerti nikdy nedošli dál než do dveří pokoje spíš leželi na chodbě... dneska na to ráda vzpomínám a nad těma vzpomínkama se zasmějeme celá rodina...

    chodímě dělat čerty a mikuláše k segře a k lidem u nich v ulici... člověk prostě musí vědět míru kam až může zajít, aby ty děti byly jen postrašenýa  ne vyděšený k smrti...

    takže podle mě mikuláš a čerti ano, ale musí to být lidi, kteří znaji míru ...

    A v popředí všeho má být velký hodný mikuláš a čerti jsou tam jen jako výstraha, případně pro pobavení :-)

    1. na komentář reaguje maje — #14
    superkarma: 0 04.12.2009, 08:52:27
  25. [6] German [*]

    Toho hnusného čerta na posledním obrázku bych se snad bála i teď, v dospělosti Sml15.

    Taky jsme nikdy nezvali čerty ani Mikuláše, ale děti dávaly talíře za okno, jako jsem to dělávala já, když jsem byla malá...Sml16.

    superkarma: 0 04.12.2009, 08:40:13
  26. avatar
    [5] enka1 [*]

    kat — #4 Sml16to nám dělávali naši a já to po nich převzala.

    superkarma: 0 04.12.2009, 08:27:12
  27. [4] kat [*]

    o je přesně důvod proč tomuhle nevysavuji své děti...balíček nechává mikuláš za oknem

    1. na komentář reaguje enka1 — #5
    superkarma: 0 04.12.2009, 08:12:02
  28. avatar
    [3] enka1 [*]

    Svatá slova. Trauma se může způsobit na celý život. Jeden vynikající psycholog nám na školení vyprávěl případ svýho klienta. Jeho táta se domluvil se stejně pitomými kamarády: poslal 7miletýho kluka pro noviny ke schránce a čerti na něj vylítli zpoza výtahu.. Je mu dneska dvacet,koktá, od 4.do 6.prosince nevyleze ze zabedněnýho bytu.....

    superkarma: 0 04.12.2009, 08:10:45
  29. avatar
    [2] Michaela Kudláčková [*]

    maje — #1 ...dobře děláš, navíc jestli na hrad chce jít s Tebou, pak nemůže mít pocit, že je to Tvoje nějaká pomsta. Přeji krásný den.

    superkarma: 0 04.12.2009, 07:40:38
  30. avatar
    [1] maje [*]

    tak tohle jsem taky jako dítě nesnášela. hrozně jsem se bála. a teď, když už mám vlastní dítě, tak ty řeči: odnese tě čert, protože jsi zlobil; jen ho hoďte do pytle, když zlobí a neposlouchá,... já to prostě nesnáším. takže nikdy jsem dceři neříkala, že jí čerti odnesou. nikdy u nás doma v bytě nebyli. my to děláme tak, že jdeme na čerty na hrad, kde jsou opravdu čerti v pekle a v nebi mikuláš a andělé. tam když chce, tak řekne básničku, když nechce, tak nemusí. když se bojí, tak jí držím v náručí a nedovolím nikomu, aby na ní sahal. a když přijdeme domu, tak má uprostřed pokojíčku košík s dárkem od mikuláše. funguje to a určitě nemá žádné trauma. aspoň v to doufámSml32

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #2
    superkarma: 0 04.12.2009, 06:58:55

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme