Můj příběh začíná,když jsem byla ještě u maminky v bříšku. To si můj táta našel milenku a moje maminka se sním rozešla.

Narodila jsem se 10.října. Na tátovi narozeniny. Maminka tátu milovala a čekala že příjde za námi do porodnice,byla připravená mu odpustit. Ale táta nepřišel,tak jsme zůstali sami ještě se starším bratrem. Rodiče se rozvedli.

Táta si chodil jen pro bratra a já ho nezajímala.Ptala jsem se proč? Proč si mě táta nevezme k sobě domů.Proč za mnou jednou nepříjde? Proč mi nikdy nedá dárek k narozeninám? Proč mi nenapíše dopis že mě miluje,že jsem jeho holčička?

Mezi tím se maminka znovu vdala a dala mi jiného tátu.Ten mě miloval,vychoval,hrál si se mnou,utíral mi slzičky když jsem si odřela koleno,učil mě jezdit na kole.

Byl a je to nejlepší táta na světě. Ale i přes to mě vrtalo hlavou proč mě vlastní otec nechtěl a dávala si to za vinu a přemýšlela co dělám špatně. Ve 14letech se mě mamina zeptala jestli chci jet sní za vlastním otcem. Potřebovala sním vyřešit alimenty,které na mě neposílal.

A já neváhala,konečně ho uvidím a on mě a třeba mě začne mít rád. Bylo to zklamání sice se ke mě choval mile ale žádný pozvání,ani dopis opět nepřišel. A já po něm tolik toužila. Po několika  letech se mi narodila dcera,jeho první vnučka. Vůbec žádná reakce.Můj bratr se sním často vídal a já jako bych nebyla.

Pak náhle onemocněl rakovina plic. Ležel v nemocnici a já za ním chtěla moc jít a zeptat se ho proč mě nechtěl poznat.Řekla jsem o tom bratrovi,ať mě tam vezme za ním ale bratr se zamračil a povídal že mě táta nechce vidět. Oplakala jsem to. Nikdy se nedozvím proč mě neměl rád,kde jsem udělala chybu.

Dnes vím a že já jeho odpuštění nepotřebovala,já byla jen nevinné dítě.To on potřebuje moje odpuštění. A já ti ho tati dávám. Ano dávám protože ty,tvým nezájmem si mi do života přihrál,nejlepšího člověka na zemi.

Odpouštím ti otče,dal si mi skvělého tátu a kamaráda.

Jen je mi líto že jsem to nepochopila dřív a marně toužila po tom co už sem dávno měla.

Zítra jedu k rodičům a obejmu toho skvělého tátu a řeknu mu jak moc ráda ho mám a vážím si toho že ho mám. A tobě odpouštím a děkuji.
Míša

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


A teď jsi mě úplně sundala Míšo… snad je to tím jarem… kéž by mě měl nějaký chlap v dospívání tak rád. A přísahám, že by mi bylo úplně jedno, jestli ta spermijka byla, či nebyla jeho. Kašli na to, tátu jsi měla. Je to ten, který Tě miloval. To biologické je bokem. To citové je důležité. Míša

Co byste dokázali, nebo co jste již zvládli někomu odpustit? Pište mi na redakce@zena-in.cz, své vlastní zkušenosti, názory a příběhy.

 

Dnes losujeme drobné výhry k jednomu vašemu e-mailu, každé dvě hodiny!

 

Reklama