forgive

Člověk má někdy pocit, že celý život prakticky nedělá nic jiného, než se snaží stále přes něco se přenést, někoho pochopit, něco vstřebat  - ODPUSTIT.

Co všechno je například ten, kdo miluje, schopen pro druhého nechat proletět vlastním srdcem a následně lepit rány, které to způsobilo, je mnohdy pro druhé až nepochopitelné.

Jak často se pak ze strany přátel setkáváme s větou To já bych nevykousal“... jenže... vykousal.

Dost často proto, že prostě miluje. Láska je mnohdy opravdu slepá.

A vůbec to nemusí být láska k partnerovi. Mluvíme i o lásce k rodiči, k nejlepšímu příteli, k dětem…

Myslíte, že schopnost odpuštění je výrazem osobní slabosti?

Nebo spíš vyspělosti ducha a morální síly? Nebo je tou hlavní silou nechuť něco řešit?

Možná pokaždé něco jiného, ale mám zato, že ten, kdo je s to pochopit pohnutky druhého, vžít se do jeho pocitů v momentě, kdy to či ono udělal, a dokáže jaksi přefiltrovat rozpoložení druhých přes vlastní pocitovou stránku, je pak lépe schopen mnohé ospravedlnit.

Vocamcať pocamcať

Říkávala to moje maminka. A něco na tom je. Svému manželovi jsem čtyři roky odpouštěla opice a zdemolovaný byt. Dlouho jsem to dělala jednak z lásky, a jednak z důvěry ve sliby, které pokaždé následovaly.

Věřila jsem, milovala a odpouštěla.

Nebylo to k ničemu.

Najednou to člověka „přeleze“ a náhle se vidí, jak balí a dělá tlustou čáru.

Každý máme ty nejzazší hranice jinde a lze je posunout. Nelze je ale posouvat donekonečna. Člověk, který nevidí a neocení toleranci druhého, mu záhy bere hodnotu. V ten moment už není tím, kdo je chápající.

Stává se jen ždímanou věcí, která odevzdává svou bytost do rukou někoho, kdo si jí nedokáže vážit. Kdo pojme pocit, že si s ní lze dělat, co se mu zlíbí, protože ona přece VŽDYCKY POCHOPÍ A ODPUSTÍ.

A to je špatně. Ztratit sám sebe není ctnost, ale neúcta k sobě samým.

A tam bychom zacházet neměli.

Nikdo po nikom nemůže chtít, aby žil jeho život.

V zásadě je ale krásné dokázat odpustit, stejně jako je rozumné to ocenit. Obojí je výsadou bytostí moudrých a duchovně vyspělých. Jen si zachovejme hodnotu vlastní osobnosti.

Co byste dokázali, nebo co jste již zvládli někomu odpustit?

To je téma pro dnešní den. Očekávám, že příspěvků bude hodně, protože tohle je model, který známe všichni, ale ne všichni máme stejný názor a hlavně hranice, kam jsme, nebo jsme byli ochotni zajít.

Přeji pěkný den a příjemné čtení vašich příspěvků, které posílejte na redakce@zena-in.cz.

 

Reklama