Moje známá má další známou v redakci Harlequina.
Pro mne to znamená, že při každé návštěvě si s sebou domů s blaženým výrazem psa, který zrovna dostal buřta, odtáhnu tašku „harlekýnek“ a těším se, jak si před spaním vyčistím hlavu od každodenních starostí, blázince v práci, Ríšova nachlazení, nepříjemné diskuse s rodiči o blbostech....
Manžel šílí. Zase táhnu domů tu děsivou „druckerei“ – jinak tomu neřekne; úpí, že mám doma tolik intelektuálně náročné literatury, tolik kvalitních knih a já zrovna musím číst tyhle žvásty.... No právě... Doma máme tolik hodnotných knih, ale myslíte, že v deset večer, kdy padnu do postele, mám sílu a náladu číst cokoli byť jen trochu intelektuálně náročnějšího než harlekýnku???
Jak manželovi vysvětlit, že si prostě potřebuju před spaním vymýt mozek a nemuset přemýšlet nad složitostí děje, postav, variantami vývoje... je úžasné vědět, že ať se vztah těch dvou (nebo více) lidí vyvíjí jakkoli, dopadne to dobře... Když jsem to jednou vysvětlovala manželovi, zlomyslně podotkl: “Jak to, že to vždycky dopadne dobře?? Vždyť se nakonec vezmou!!“ Tím celé moje vysvětlování skončilo, zlomila jsem nad ním hůl.
Usoudila jsem, že mužské plemeno je neuvěřitelně zabedněné a prostě to nechápe. Jen jednou jsem přistihla manžela s harlekýnem v ruce – šokovalo mě to natolik, že jsem k němu přiběhla a ptala se, co se mu stalo – byl totiž nemocný a já jsem zákonitě usoudila, že když čte harlekýnku, muselo se mu strašlivě přitížit a už neví, co dělá a naléhavě potřebuje lékařskou pomoc...Jen se na mě vztekle podíval a zavrčel, že už nemá co číst a i tahle ptákovina mu byla dobrá....
To bylo poprvé a naposledy.
Co vy? Taky čtete harlekýnky a nebojíte se k tomu přiznat?? Taky si zamáčknete slzičku dojetí nad tím, jak se ti dva konečně našli a pak se blaženě zachumláte do peřiny?? Já se už těším na večer, mám jich ještě několik v zásobě..
Reklama