Ráda bych přispěla svým zážitkem, který jsem měla již před spoustou let a přesto ve mě zanechal  strach ze všech lékařů.
Bylo mi deset a byla jsem s rodiči  a příbuznými na dovolené.

Ráno jsem se probudila  a zjistila jsem, že se mi do krku zakouslo klíště, které přes noc nabylo do ohromných rozměrů. Podotýkám, že se to stalo již před spoustou let, takže vytahování klíštěte probíhalo, tak, že mi nejdříve napatlali krk indulonou a pak ho dlouhou dobu dřeli , aby donutili  klíště pustit svou oběťi.

Bohužel marně, a tak moji tetu napadlo, že to zkusí teplem, tak si zapálila cigaretu a rožhavenou mi ji držela dost blízko krku. Klíště drželo, jen já řvala jak tur.

Po dost dlouhé době klíště kapitulovalo, ovšem pod fyzickým nátlakem a podařilo se ho vytáhnout, bohužel , jak jsme zjistili později, ne celé, takže asi po dvou dnech se mi na krku objevila velikánská boule.

Nezbývalo nic jiného, než navštívit obvodní lékařku. Po vyšetření vzala paní doktorka skalpel a tampón a jala se do boule rýpat. Když ji dostatečně rozrýpala, tak místo vydezinfikovala a zalepila.

Jenže ani toto rýpání nepomohlo a po třetí návštěvě zkonstatovala, že na to nestačí a poslala mě dětské oddělení chirurgie místní nemocnice.

Tam jsem se musela svléknout do košilky a kalhotek a ulehnout na lehátko. Ovšem, když jsem spatřila, že mladý pan doktor bere do ruky pouze jehlu od injekční stříkačky a tampón a blíží se ke mě s úmyslem se mi opět rýpat v krku bez umrtvení, vystřelila jsem z lehátka jak šílená, překonala odpor mé mamky a zdravotní sestry a vyletěla se šíleným výrazem do čekárny mezi ostatní pacienty.

Bohužel dál jsem se nedostala a byla jsem dostižena dalšími dvěma sestrami a násilím dovlečena do ordinace. Tam mě museli držet další čtyři lidé.

Historie se opakovala a ani toto rýpání mě boule na krku nezbavilo. Takže po další kontrole hodná paní doktorka zkonstatovala, že nezbývá nic jiného než malý chirurgický zákrok a to vyříznutí boule z krku.

Uklidnila mě, že nic neucítím, protože mi místo lokálně umrtví. Měla pravdu ta  hodná paní doktorka, injekce mě ani nebolela, vůbec  nic jsem necítila, jen jsem se trochu bála při vytahování tří stehů, které mi zdobily krk. Ale i to byla procházka růžovým sadem proti tomu, co jsem zažila před tím.
Myslím si, že si na mě zkoušeli, co všechno je malé dítě schopno vydržet a od té doby přistupuji ke všem lékařům s velkým respektem.
ivca73

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Ber to, Ivčo, z té lepší stránky. Díru skrz Ti přece jen neudělali a klíště nebylo kamarádem encefalitidy ani boreliózy. Navíc doktoři už jsou takoví. Nedají si pokoj a furt do všeho rýpou. :-) M.

Dnešního tématu „Další prosím“ se můžete zúčastnit také svým příspěvkem, na který čekáme na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama