Reklama

To si myslí čtenářka s nickem enka1. Nemůžeme jí to ani potvrdit, ani vyvrátit. V každém případě byla její „setkání“ s vosami hodně dramatická. Přečtěte si její příhody, které nám na dnešní téma poslala.

Odolnost proti hmyzímu jedu mi zřejmě odebrali synové, před jejich narozením jsem zvláštní potíže neměla a nepříjemné zážitky mám dva, doufám, že jich víc nebude.

Hlídala jsem na chatě své a bratrovy děti vě věku 1 až 7 sedm let. Jen tak mírně mě ďobla vosa do ruky a během minuty jsem začla červenat od pasu výše a vypadala přesně jako můj alergický strýc, kterého měsíc předtím ze stejného důvodu vezli na pohotovost. Jenže mě neměl kdo odvézt a tak mě tenkrát zachránila asi jen síla myšlenky: co tu budou dělat ty děti, když to s tebou sekne. Červené fleky se zastavily v oblasti krku, otékání naštěstí bylo jen povrchní.

Podruhé bylo hůř a tamtéž. Všichni jsme si užívali příjemné odpoledne s dobrotami a nějakým tím lahváčem, jen na mém se usadila vosa v okamžiku, kdy jsem si chtěla dát loka. Ďob. Za pár okamžiků jsem vypadala jak dámy, jejichž přehnané plastické operace tu byly před časem a začalo se mi hůř dýchat.

Tentokrát mě měl kdo odvézt aspoň do blízkého městečka a po kalciovce se čekalo na sanitu z Č.B. Musím říct, že jeli jak formuláci, za půl hodinky už jsem ležela na kapačkách v krajské nemocnici a bylo mi jedno, že jsem musela podepsat převzetí vyuzeného trika od ohně, rozpáraných kraťasů a dosti nevzhledných pantoflíků ustřižených ze starých sandálů.

enka1

No, nechtěla bych být ve vaší kůži. Ale na rozdíl od vás si myslím, že vážnější byl první případ. Co by si děti počaly, kdybyste třeba omdlela? To se mi nechce ani domyslet.

Co vy na to, milé ženy-in? Jaké máte zkušenosti s vosím, včelím, či jiným bodnutím? Čím se „léčíte“? Máte nějaký zaručený recept, jak předejít otoku? Máte také nějakou zkušenost s alergiky? Napište nám na:

redakce@zena-in.cz