Přeji krásný den všem čtenářkám,

vždycky jsem se bránila tomu být rasistka. Říkala jsem si, že si nezaslouží být souzeni podle barvy kůže. V diskuzích mezi známými jsem je vždy bránila a snažila se na svou víru přiklonit víc lidí.

Až mi jednou volala kamarádka z nemocnice. Večer jela z práce a na Malostranském náměstí nastoupily tři cikánky a tlačily se na cestující. Má kamarádka Dana si všimla, že jedna z nich sahá do kapsy vedle stojícímu pánovi. Nedalo jí to a upozornila ho.

Pánovi sice peněženku zachránila, ale cikánky s ní jely až na konečnou a sledovaly ji. Když šla přes park, tak na ni zaútočily a skončila se zlomenou rukou a otřesem mozku. Udělala hloupost v jedné věci - měla zavolat příteli, aby si pro ni přišel.

Ale měla mlčet? Měla dovolit, aby okradli člověka vedle ní? NE, udělala správnou věc, ale zaplatila za ni. Já za ni zaplatila svou vírou v dobré cikány.

Nezdá se vám, že žijeme v divné společnosti? Bojíme se, aby nás nikdo nenařkl z rasismu a dáváme cikánům sociální dávky, nové byty a vše, co si přejí.

Není to náhodou už rasismus naruby? Nejsme už diskriminováni my? Mladí lidé s dítětem se často mačkají v malé garsonce s minimálním příjmem. Holt si to neumí vydupat jako cikáni...
Jen mě děsí představa, jak to půjde dál. Evropa si stěžuje, že pro Romy nic neděláme a jsme na ně zlí. Radši jim dáme vše, aby si náhodou na nás někde nestěžovali...

Nevím, jestli se mi chce žít v takovém státě, kde  BÍLÝ člověk nemá zastání.

Vaše čtenářka odlaska


Milá odlasko,
Evropa má svých problémů dost. Podívejte na Německo a jejich Turky, podívejte na Afro-Francouze... Není to lehké nikde a bude se to zhoršovat.

Reklama