Milé ženy-in, dnešní „výlet“ do dětství bohužel končí. Ač jsem si myslela, že se trochu odvážeme a budeme vzpomínat vesele, došlo mi, že je to bylo téma docela dojemné. Pro některé z vás možná i smutné. Věřte mi, že jsem ve vás nechtěla vyvolat ponuré vzpomínky, a pokud se tak řece jenom stalo, doufám, že se vám alespoň trochu ulevilo.

Dětství je krásné a my můžeme udělat hodně pro to, aby na ně i naše děti vzpomínaly v dobrém. Proto: Nevyhazujme jim hračky (i kdyby se nám sebevíc nelíbily) bez předchozí domluvy.  Dětská dušička je hodně křehká a váš neuvážený čin jí může ublížit. Třeba právě ta nejošklivější, neušmudlanější  a nejrozbitější  hračka je zároveň tou nejmilovanější.

Vzpomeňme si na sebe.

Ale teď už dost mentorování, vy samy určitě nejlépe víte, co máte dělat.

Přistupme tedy k opravdovému závěru, k přidělení dárku za nejlepší příspěvek. Která čtenářka to bude? Dnes bylo opět velice těžké, vybrat z tolika nádherných příběhů jen jeden. Ale už jsem se rozhodla. Paradoxně jsem vybrala nejsmutnější příběh čtenářky s nickem ekleinovka. „Jmenoval se Macík a byl pro ni vším“

Posílám jí tento dárek, snad jí udělá radost

cena

 Vám ostatním ještě jednou moc děkuji a zítra se možná pobavíte se Sašou na téma „Nezvané návštěvy“

Krásný zbytek dne a v pátek zase na čtenou

Reklama