Není snad krásnější období v životě, než čerstvá zamilovanost. Ovšem když vás v této fázi partner požádá, ať s ním odjedete na dlouho do Ameriky, čeká vás pořádně perné rozhodování. Stejně jako Karolínu...

Dlouho jsme byla sama. Vážně hodně hodně dlouho. Okolí a vlastně i samu sebe jsem se snažila přesvědčit, že jsem bez partnera kvůli svému svobodnému rozhodnutí a že mi to tak vyhovuje. Ovšem pravda byla taková, že jsem byla pořád zhrzená z dost zákeřné nevěry svého předešlého přítele a rána na srdci byla příliš hluboká, než abych ji dokázala sama zacelit.

travel

Pomohlo mi v tom až setkání s Viktorem, mým současným partnerem. Je tak jiný než všichni mí ex. Vlastně je úplně jiný než kdokoli, koho jsem kdy poznala. Sebejistý, rozhodný, vědomý si svých pozitiv, ovšem bez nabubřelého chlapáctví a machrování. Navíc o sebe krásně dbá – chodí do posilovny, pěkně se obléká, používá pánskou kosmetiku, ale zase není žádný metrosexuál nebo tak. Přes svůj věk už dosáhl ve firmě velmi slušného postavení i platu a těší se ve svých kruzích náležité úctě a obdivu.

Ovšem co je úplně nejdůležitější: má mě moc rád, je ke mně hrozně milý, galantní a vnímavý, prostě úplně skvělý chlap. Seznámili jsme se před necelými třemi měsíci a oba jsme do našeho vztahu šli od začátku po hlavě a na plno.

Jenže teď dostal v práci nabídku. Jednu z těch, které se zkrátka neodmítají. Znamená pro něj obrovský posun v kariéře, nasbírání velikých zkušeností, možnost učit se od těch nejlepších v oboru a v neposlední řadě také přijít si na pěkný balík peněz. Má to jen jeden háček. Ta nabídka je v New Yorku.

Mám pocit, že jsem se naráz ocitla v nějakém přihlouplém romantickém seriálu, kde se hrdinka přes 4 díly rozhoduje, zda se svým milým pojede, aby nakonec za zvuku extra přesládlé písně na poslední chvíli doběhla letadlo a nastoupila do něj (případně svého miláčka z letadla vytáhla a donutila jej zůstat - podle fantazie scénáristy).

I když já mám na své rozhodování „celý“ měsíc, jsem stejně v koncích jako ona hrdinka. Na jednu stranu ho mám opravdu ráda, je mi s ním krásně a srdce říká JEĎ! Ovšem mozek bliká jasně červeným majáčkem:

  • Známe se jen krátce! Co když mě za pár týdnů bude mít dost a já skončím sama za oceánem?
  • Nikdo zatím přesně neví, na jak dlouho se odjíždí!
  • Musela bych tu nechat svoji rodinu a přátelé a taky odejít z práce (ta mě sice moc nebaví, ale jsem jen 4 roky po škole, a když teď práci přeruším, později se mi bude do mého oboru špatně vracet a mohl by mi mezitím ujet vlak).
  • Co tam budu dělat? Jazyk sice relativně umím tak, abych se dorozuměla, ale určitě ne natolik, abych v něm mohla vést pracovní jednání. A hlavně už úplně vidím, jak na mě nějaký zaměstnavatel čeká s otevřenou náručí!

Vlastně bych si teď moc přála, abych byla víc volnomyšlenkářský typ. Taková ta holka do nepohody, která se klidně ze dne na den sbalí a odjede na půl roku do Ugandy, protože to vnímá jako správné rozhodnutí. Žádné pochyby, žádné otázky „Co bude když…?“

Viktor mě pochopitelně přesvědčuje, abych jela s ním. Domů prý můžu jezdit, kdybych nenašla práci, tak to můžu pojmout jako velké prázdniny, protože finančně se dokáže postarat o nás oba a ostatní zkrátka musím risknout. Protože nikdo nikdy neví, jak vztahy dopadnou, ani když jsou dva spolu déle než my, tak proč to řešit...

Musím se přiznat, že si asi nejvíc ze všeho přeju, aby ta nabídka nakonec nedopadla. Ne tak, že se rozhodne kvůli mně zůstat – to by bylo špatně, v budoucnu by toho mohl hodně litovat a náš vztah by to jistě poznamenalo. Ale tak, aby třeba šéf změnil své rozhodnutí a poslal někoho jiného. Vím, že je to děsně sobecké. Měla bych se přece radovat z jeho úspěchů, ale je to vážně těžké.

Když jsem vše konzultovala s kamarádkami, půlka řekla jeď a druhá zůstaň, takže ani to mi v rozhodování moc nepomohlo.

Už jsem i sepisovala seznam pro a proti jako ve filmu, ale je to k ničemu, jako všechno ostatní. Protože pořád nevím a po pravdě se děsivě a nesnesitelně bojím obou možností: Praštěně a zbrkle odjet do zámoří s chlápkem, kterého sotva znám, jako nějaká poblázněná školačka. I toho, že si ze strachu nechám utéct nejlepší chlapa svého života, čímž udělám osudovou chybu.

Karolína

Dlší zajímavé příběhy...

Reklama