Dobré ránko,

díky moc za téma o asertivitě. Je to něco, co se člověk musí učit, není to vrozené - vždyť od mala nás rodiče učí pokoře, slušnému chování a to někdy naši schopnost být asertivní brzdí. Pozor ale, aby asertivita nepřerostla v drzost. Někdy, když vidím některé skoropuberťáky a puberťáky, není to asertivita, ale opravdu drzost - a to pořádná.

Já sama jsem se asertivitě musela hodně učit a největší školou pro to bylo zaměstnání.
Ihned po skončení vysoké školy jsem nastoupila do soukromé firmy na poměrně vysokou pozici. Chtěla jsem ukázat to nejlepší, co ve mně je, dřela jsem celé dny, obětovala opravdu hodně. Brala jsem to jako svoji povinnost a výzvu.

Po určité době jsem začala zjišťovat, že ostatní, kteří tomu neobětují tolik a ani nedosahují takových výsledků jako já, jsou ohodnoceni (nejen finančně) lépe než já. V té době jsem začala mít pocit, že na vyšší pozici už nedosáhnu, práce mě přestala uspokojovat (opravdu nebylo kam jít, v hierarchii nade mnou byl už jen majitel firmy a náplň práce začínala být neměnná) a přemýšlela, co dále. Rozhodovala jsem se mezi variantou odejít z firmy jinam, nebo s majitelem firmy probrat svoji náplň práce a podstatně ji změnit. Po několika týdnech diskuzí jsme takto přestavěli celou organizační strukturu, tím se změnily pravomoci a povinnosti lidí na mojí pozici a práce mě najednou začala opět bavit. Diskuze přinesla i nový systém odměňování a vzdělávání.

A takto chápu asertivitu - odhodlat se k diskuzi o tom, co se nám líbí a co ne, využít svého práva odmítnout. I když mi to nějakou dobu trvalo, jsem ráda (a zároveň hrdá sama na sebe), že jsem to udělala.

A na konec: cca 3 měsíce poté jsem otěhotněla (plánovaně) a nyní jsem doma se 7měsíční holčičkou. Na mateřskou jsem odcházela s velmi dobrým pocitem - že jsem něco dokázala, změnila a teď je čas na to, věnovat se dětem a rodině. Užívám si mateřství a nijak nepospíchám za další kariérou. Snažím se zůstat v obraze, dále se vzdělávat, abych po mateřské mohla opět nastoupit do zaměstnání a být svému chlebodárci užitečná.

Přeji všem pěkný den

Pisatelce, která si přála nezveřejňovat svůj nick, přeji hodně štěstí!

Ano, přesně o tom také asertivita je. Odhodlat se a říci to, co nám vadí a co máme na srdci. Díky tomu můžeme být potom spokojenější a třeba, jako v tomto případě, odejít na mateřskou s pocitem, že jsme pro sebe a své uplatnění udělaly maximum.
To se potom mateřství skutečně lépe užívá... 

Máte také svůj asertivní příběh? Napište nám mi ho na redakce@zena-in.cz a možná právě vy vyhrajete kosmetiku Oriflame!

Reklama