Reklama

Pozdní odpoledne v rybářské vesnici. Slunce se pomalu sklánělo za obzor, palmy šuměly ve větru... Za bílým stolem naše společnost popíjela výborné víno místní produkce.

Osobně mám k plodům moře víc než pozitivní vztah, moje maminka naopak. Pokud může, vyhýbá se jim. Což ji nakonec poněkud vytrestalo. Jednoduše nepředvídala situaci. Snažila si vybrat něco, co zná. Calamary.

Jenže ona není česká Kalamára jako ta skutečná. Když večeři donesli, tak tak že nezačala ječet. Z talíře se na ni upínalo mnoho párů očí... chobotničky měly propletená chapadla, takže to působilo, jako by měla polknout menší rodinku. No na infarkt.

Ale ani já nebyla ušetřena. Šéfkuchař, se kterým jsem několikrát mluvila, pochopil můj smysl pro humor. Poznal, že si může ledacos dovolit. Překvapeně jsem zírala na talíř se dvěma kraby, ze kterého se jedna polovina večeře vztyčila na nožičky a ležérním krokem opustila svého smaženého kamaráda.

Canadian


To zní více než roztomile... Já si nemůžu pomoct, při představě těch chapadýlek se mi sbíhají sliny. Opravdu je mám moc rád.:) A ty kraby taky.:)