Já jsem s tím žádné rozhodování neměla. Holky se mi líbily daleko víc než kluci, se kterýma jsem odmalička blbla po venku. Nějak to byli kamarádi a tak to taky zůstalo na pořád, i když to na mě v šestnácti jeden zkoušel. Ale to byl taky poslední, pak už jsem vždycky dokázala dát najevo, že o tyhle věci nestojím.

Tedy ne s chlapama.:-) Odešla jsem kvůli tomu i do Prahy, hned po střední, nebylo lehký tu začínat, ale rozhodně to bylo lehčí, než žít u nás a snažit se být někdo jiný. Pořád jsou tam strašně prudérní a pokrytečtí. Přitom se tam u nás dějí takové věci… Ale to že někdo bije manželku i s dětma, je asi „normálnější“!

Tady je to v klidu, žiju si svůj život a každému je to jedno. Já se nestarám o ně, oni o mě. Vzájemná symbióza.


Děkuji za příspěvek.
Já jsem z menšího města a mám pocit, že ani tam by to nebylo jednoduché. Možná právě proto tam neznám žádného gaye ani lesbičku. Je přirozené, že v Praze jich je o to více. Ta volnost k dýchání, je tu opravdu znát.

Máte zkušenosti s nepřijetím jiné sexuální orientace než většinové? Napište nám! Redakce@zena-in.cz!

Reklama