Byt nebo domek? Tak tuto otázku jsme si s manželem položili před 4 lety. Já jsem měla to štěstí, že jsem zdědila po rodičích byt 2 + 1 v paneláku, takže s bydlením nebyl problém. Později se ke mně přistěhoval přítel ( manžel ), který do té doby bydlel s rodiči v rodinném domě.


Bylo nám tam spolu krásně, já tam bydlela vlastně už od narození, takže nejen to místo, ale i lidé mi hodně přirostli k srdci. Můj manžel si tam zvyknul poměrně rychle, ale když se na to teď podívám zpětně, tak tam jen přespával a nebo se tam zdržoval jen, když jsem tam byla já popřípadě, po nezbytně nutnou dobu a jak mohl zdržoval se raději venku J

A pak jsme se rozhodli postavit dům. Rázem se naše jakékoliv volné dny staly pracovními, tu tam byly naše dovolené L Vždycky, když byly prázdniny a každý se chlubil, kam pojede, či kde byl, já s úsměvem na rtech odpověděla, že naše dovolená je jasná – MALTA a „ZLATÉ“ písky J A tím, že jsem byla opálená, jako černoch na to pár „nezasvěcených“ lidí i skočilo a já pak udílela rady, jak se dá pěkně chytit bronz u míchačky…

Až na pár nedodělaných věcí už domeček stojí a my se 14 dní před Vánocemi nastěhovali. Strašně moc jsem se na to těšila a byla jsem ráda, že tím je veškerá práce za mnou, ale ve skutečnosti je to začátek.

A já s úsměvem zavzpomínala na bydlení v paneláku, na naše věčné reptání, když na nás po osmi týdnech přišla služba, která obnášela odklizení sněhu a vytření chodby a pak zase dalších osm týdnů pohody.

Opřeni s manželem o lopaty na odhazování sněhu po hodině práce a vytrvalém sněžení…jsme se opět prohrabávali ke vchodu do našeho domečku…..na jaře, umývání 19-ti oken……o vysávání a vytírání podlahy, které mi zabere skoro celé dopoledne – ani nemluvě.

Náš panelákový byt jsme prodali, dlouho jsem se tomu bránila, ale vzhledem k finanční situaci a nedodělaným vnitřkům v domečku, jsem přece jen svolila.

Večer před předáním klíčů novým majitelům jsem se přišla naposled rozloučit s bytečkem ,kde jsem prožila celé své dětství, dospívání, první lásky….jen tak, jako se pokochat nádherným výhledem z okna a třeba i podat ruku těm se kterými jsem vyrůstala…..místo toho jsem tam stála a padala jedna slza za druhou.

Hodně známých mi říká, co blázním, že je to přece krásné jít z bytu do novostavby a já vím, že mají pravdu, ale tohle je prostě část mého života…kus srdce….

Ano, jsem šťastná, šťastnou mě dělá zdraví a úsměv mé rodiny…rozzářená očka mého syna, který má po bytě 2+1 veliký rozběh v domě 5+1..do té doby, než se zase převleču do úboru, popadnu kýbl a hadr a vím, že se zase minimálně 3 hodiny nebudu nudit.

Krásný a pohodový víkend Vám všem

 

nikinik


Milá nikinik,
rozumím Vašim slzám. Člověk si uvědomí, že některé místo miloval až ve chvíli, kdy jej nadobro opouští.
A s tím odklízením sněhu to máme stejné...asi by to chtělo o něco menší místo na parkování ;-).
Reklama