Začaly je drtit finanční problémy

Drobná žena, sedící naproti mně, nervózně žmoulala kapesník a bylo na ní vidět, jak moc se za situaci, do které se dostala absolutně nevinně, stydí. „Začalo to tím, že jsem začala postrádat věci. Ale já si tenkrát myslela, že je jen nemůžu najít. Jednou to byl prstýnek, pak náušnice po babičce. Kdykoliv jsem se manžela zeptala, jestli neví, kde by šperky mohly být, pokaždé mi odseknul, že ho moje „cetky“ nezajímají, že on má jiné starosti.“ Paní Marta díky náročné práci vrchní sestry na „zmizelé“ šperky brzy zapomněla. Vážná krize přišla, když v podniku, ve kterém pracoval její manžel, začali propouštět. Aby si udržel místo, byl často v práci přesčas. „Ale nebylo to k ničemu. Manžel dostával menší plat, a když se výjimečně ohradil, pokaždé mu bylo řečeno, že když se mu to nelíbí, může jít.“ Kvůli problémům se splácením hypotéky na byt, začala brát Marta noční směny a k tomu ještě přibrala úklid operačních sálů. Její manžel měl z neustálého strachu o místo pocuchané nervy, byl popudlivý, arogantní a jeho stále častější agresivní chování Martě nahánělo strach. A jako kdyby za nastalou situaci mohla, „trestal“ ji přezíráním a mlčením.

Manželovo přiznání ji šokovalo!

Jednu sobotu se dala Marta do úklidu. Manžel nebyl doma, řekl, že jde do práce. Chystala se vytírat, a proto dala prstýnky do šperkovnice. Ale cosi ji zarazilo. Nebyl v ní náramek, který dostala od mámy v den svatby, brož po prababičce, ani dva masivní prsteny s pravými kameny! „Nejdřív mě napadlo, že se k nám někdo vloupal, ale vzápětí se mi do mysli vkradla přímo obludná myšlenka: co když ty šperky vzal manžel!? Když jsem se ho večer zeptala, dozvěděla jsem se krutou pravdu – on ty šperky prodal!“ Otřela si zarudlé oči a já jí rychle objednala druhou kávu. Marta nevěděla, co má dělat. Zůstat, nebo odejít? Milovat, nebo zatratit? Věřit, nebo odsoudit? Ani na jednu otázku neznala odpověď! Druhý den dopoledne, byla neděle, jí manžel řekl, že musí do práce. Do podvědomí Marty se začala vkrádat nedůvěra. Rychle se oblékla a snížila se k tomu, že manžela sledovala. Na rohu ulice se rozhlédl, přešel náměstí a vstoupil do barevně blikajících dveří, nad kterými visela cedule: NONSTOP HERNA – VÝHERNÍ A HRACÍ AUTOMATY. Muž paní Marty vždy odsuzoval jakýkoliv hazard, proto byla přesvědčená, že si do herny zašel jenom pro cigarety.

Složité rozplétání lží a výmluv

Hypnotizovala blikající dveře, a když jí někdo zaklepal na rameno, vykřikla leknutím! Vzápětí si oddychla - před ní stál Ivan, bývalý kolega jejího manžela a dříve i jeho velký kamarád. „Oba jsme měli z náhodného setkání velkou radost, ale když jsem mu řekla, jak mi bylo líto, když jsem se dozvěděla, že ho propustili a že se musel odstěhovat do Brna, vykulil na mě oči a udiveně se mě zeptal, kdo mi řekl takovou pitomost!“ Zašli do nedalekého bistra a tam se Marta dozvěděla věci, ze kterých se nemůže vzpamatovat dodnes. Z jejího příběhu mě mrazilo. Sotva se usadili ke stolku, Ivan se jí zeptal, jestli se na něj ještě zlobí. Myslela, že mluví o jeho „úprku“ do Brna a proto mu odpověděla, že se nezlobí, jen ji tenkrát mrzelo, že se ani nerozloučil. Když se jí Ivan nechápavě zeptal, co má pořád s tím Brnem, začala mít zlé tušení. „Vzápětí jsem se dozvěděla, že se přestěhoval pouze z Prahy 5 na Prahu 3, že u nich v podniku k žádnému propouštění nedošlo a že Ivan pořád dělá s manželem v kanceláři… Neměla jsem daleko k mdlobám.“ Marta mluvila rychle a bylo na ní vidět, že znovu prožívá peklo, kterým si díky svému manželovi prošla.

Aby neznala pravdu, okradl kamaráda

Dozvěděla se, že po večírku, kdy v práci slavili Ivanovy narozeniny, se měla urazit a vzkázat po manželovi, že si s ním už nikdy nepřeje mluvit, že svádí jejího muže k pití. „To byla lež! Manžel mi tenkrát řekl, že to byl rozlučkový večírek, protože Ivana propustili a on si našel práci v Brně. Volala jsem mu mockrát na mobil, ale vždy se ozvala hlasová schránka. Marta ničemu nerozuměla, zato Ivan ano. Její manžel je „rozdělil“, aby se nedozvěděla, že už dva roky hraje na automatech! Ivan kamarádovi totiž na večírku pohrozil, že když s tím nepřestane, poví o tom Martě. „A tak si manžel vymyslel tyhle lži! A abych nemohla s Ivanem mluvit, ukradnul mu mobil!“ To nejhorší mělo teprve přijít. Manžel paní Marty nadělal dluhy nejen u kolegů v práci, ale vzal si od banky půjčku, kterou přestal splácet, a samozřejmě mu hrozily sankce. A nedávno došla trpělivost i jeho šéfovi a dal mu výpověď...

Nikdy mu jeho lži neodpustí!

Ještě ten den Marta sbalila nejnutnější věci, zajela do práce, kde primáři řekla pravdu, vzala si dovolenou a nakonec zavolala rodičům a odjela od člověka, kterého už nechce znát! Ví, že ji čeká spousta problémů a starostí, ale z toho strach nemá. Víc ji děsí skutečnost, jak se může čestný, pracovitý a milující člověk tak změnit, že ztratí veškerou úctu k druhým i k sobě, zahodí hrdost, city i slušnost a dobrovolně klesne až na samotné dno. Tohle paní Marta nikdy nepochopí a nikdy to svému manželovi neodpustí!

Reklama