Óda na ....

 

Došel jednou Karel z šichty, jen co mi do dveří vlez,

hodil na stůl pozvánku na celopodnikový ples.

S děsem ve vočích mi z huby sprosté slovo ujede:

„Kurňa, Karle, to je v háji, já nemám co na sebe."

 

Mařo, nebul, to se spraví, pár pětek ti na to dám,

chvíli pátral ve šrajtofli, vyndal dvěstěpadesát.

Podal mi to s gestem bankéře ze sekce úvěrů:

Kup si něco pořádného na sebe, ať nežeru.

 

Zdá se však, že není snadné sehnat něco na tělo,

moje tělo totiž jaksi nikam vlézt se nechtělo.

V  butiku to nemá cenu, šaty tam maj fazónu

pro ty, co jsou super-twiggy, já mám jinou persónu.

 

Kromě toho se mi zdálo, že to Karel podcenil,

peněz bylo trochu málo na róbu styl krokodýl".

Možná ještě na tržnici, kde jsou stánky v euro stylu,

vietnamští obchodníci prodají mi zázrak z tylu.

 

Sjezdila jsem všechny pražské a přilehlé tržnice,

nad kvalitou z Vietnamu upadla mi sanice.

„Stoji pani čičapade, to vam šuši, šuši moc.“

Po dvacátém hadru už jsem chtěla volat o pomoc.

 

Nakonec se přec jen konal vskutku slavný happy-end,

cestou domů potkala jsem velikánský second-hand,

jako krtek hrabala jsem v neforemných hromadách,

funěla jsem přerývaně, supěla jsem, když tu – ááách

vylovila jsem až ze dna šaty jistě XXL -

kupodivu seděly mi přes břicho i přes prdel.

Na plesu jsem byla hvězda, šaty seděly mi skvěle,

jen jeden mrak slávu zkalil. Potkala jsem tam tu babu,

co jsem se s ní v second-handu rvala o své nové šaty.

Je to žena ředitele.

 

Kadla


Milá Kadlo,
super :-)))), to jste složila sama?

Reklama