Bulvár

Od té doby, co vynalezli peníze, se neděkuje

Když jsem šla včera do redakce, setkaly jsme se přede dveřmi domu s jakousi slušně oděnou paní. Obě jsme už měly v ruce klíče a paní vypadala, že spěchá. Tak jsem ji pozdravila a dala jí přednost. Paní odemkla a vešla, já za ní. Když jsme prošly druhými vchodovými dveřmi, paní je podržela, otočila se na mě a uraženým tónem pěkně nahlas oznámila: „Není zač!“

Chvíli jsem na ni nechápavě hleděla a pak jsem odpověděla: „No to tedy není.“ Protože podle mě nebylo. Za co bych jí měla děkovat? Že odemkla dveře? Odemkla bych si je sama, ale ona vypadala, že spěchá, a tak jsem ji pustila první. Že mi ty dveře nepřirazila do obličeje? To už bych mohla každému na potkání děkovat, že mě nezabil. Za samozřejmost – kterou podle mne nenásilné chování je – se přece neděkuje.

Jsem nezdvořilá
Moje babička by mi řekla, že jsem zase nezdvořilá. Babička je totiž „zdvořilý člověk“. Kolegyním se říká, že jim šaty sluší, i kdyby v nich vypadaly jako noční můra. Známým se neříká, že jsou hloupí, i kdyby opice byla chytřejší. Lidem se přeje dobrý den, i když je zrovna všechny nenávidím a nejradši bych, aby zemřeli krutou a bolestivou smrtí. A děkuje se, i za věci, za které bych dotyčného nejraději uškrtila.

Babička má pravdu – jsem nezdvořilá. Léta sice mé mladistvé zásady poněkud obrousila a ve většině případů obecným normám vyhovím – nechce si mi totiž každému člověku na potkání vysvětlovat, že já to vnímám jinak, ale tendence brát slova vážně mě ještě pořád nepřešla. Pořád si myslím, že bych si za tím, co říkám, měla stát, že bych neměla věci říkat jen tak, protože se to „dělá“, že bych se nad tím, co chci říct, měla zamyslet, než to vyřknu.

Snažím se přát jim dobrý den
A tak když poděkuju, myslím to vážně – i když jeden můj kamarád mi vždycky se smíchem odpovídá, že od té doby, co se vynalezly peníze, se neděkuje – a i ten dobrý den se lidem snažím přát doopravdy.

Ostatně s pozdravy je to také zajímavé – když vstoupíme do kupé ve vlaku, obvykle zdravíme, v metru ale například ne. Přesto jsem už potkala lidi, kteří při vstupu do ranního metra pozdravili – a bylo to milé, když nám, deseti zoufalcům, kteří byli vzhůru už od pěti, někdo s úsměvem popřál dobrý den.

Jste zdvořilé? Při jakých příležitostech zdravíte? V metru? V čekárně? V autobuse? Kdy děkujete a kdy ne? Měla jste někdy se zdravením a děkováním nějaké konflikty? Je správné používat slova „ze slušnosti“, i když to tak nemyslíme, nebo spíš ne? Kdy je důležitější „slušnost“ a kdy pravda?

   
29.10.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [186] Irad [*]

    Jste zdvořilé?
    Ano, maminka mě slušně chovat naučila. V prvním uvedeném případě bych se samozřejmostí poděkovala.

    Při jakých příležitostech zdravíte?
    V metru?
    Ne, metrem nejezdím, ale v tramvaji také nezdravím.

    V čekárně?
    Ano, je to uzavřená místnost.
    V autobuse?
    Ne, ale v zájezdovém bych pozdravila.

    Kdy děkujete a kdy ne?
    Děkuji pokaždé, když to tak myslím. Nikdy neděkuji dvakrát.

    Měla jste někdy se zdravením a děkováním nějaké konflikty?
    Se zdravením ano - jedna paní učitelka na základce vyžadovala pozdrav i x krát denně. To je mi proti mysli.
    S děkováním ne. Pokud bych člověka za něco "nejraději uškrtila", tak mu to řeknu - co se mi nelíbí, co udělal špatně apod.

    Je správné používat slova „ze slušnosti“, i když to tak nemyslíme, nebo spíš ne?
    Nikdy nelžu. Tedy neřekla bych někomu, že mu to sluší, když to není pravda.

    Kdy je důležitější „slušnost“ a kdy pravda?
    Nikdy. Spíše je otázka, kdy se pravda říci nemusí. Je tedy slušné mlčet.

    superkarma: 0 17.12.2007, 16:47:19

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [185] Piskotek007 [*]

    Pozdrav je slušnost ale nezapomínat že odpovědět je nutnost....Já zdravím jak deb...a je mi to k ničemu to samé s děkováním mnohdy my někdo řekne ať toli´k neděkujýu ale radši 2x než ani jednou

    superkarma: 0 27.11.2007, 13:03:05
  2. [184] WRadka [*]

    Ano zdvořilost se dneska nenosí!Nejsem mravokárce, jen se mi zdá, že zdvořilost se prostě vytrácí. Pracuji v knihovně a ještě k tomu s dětmi, takže mi připadá úplně samozřejmé, když vejdou a pozdraví. Na to, že to není pravidlem jsem si zvykla, ale proč některé věci nedodržet, vždyť pozdrav, poděkování je to základní co k člověku patří, byť je to jen slovo a právě proto...

    superkarma: 0 31.10.2007, 16:09:08
  3. avatar
    [183] Ťapina [*]

    No, ta situace u těch dveří není nakonec tak dramatická, ale když nad tím přemýšlím, tak já děkuju i když někdo projde v baráku dveřma přede mnou a normálně mi je podá.

    superkarma: 0 30.10.2007, 11:25:11
  4. avatar
    [180] cherinka [*]

    kabara:

    superkarma: 0 29.10.2007, 22:18:28
  5. avatar
    [179] narciska [*]

    Ošatka netopýrů mě položila, to nemá chybu

    superkarma: 0 29.10.2007, 21:55:35
  6. avatar
    [177] Kassy [*]

    Zdravím lidi, s kterými mám v dané chvíli něco společného - ať je to fakt, že oba jedeme na kole, bydlíme ve stejném domě, sedíme ve stejném kupé... Když nad tím tak přemýšlím, docházím k závěru, že třeba v čekárně nebo v dopravním prostředku zdravím nahlas jen tehdy, když vím, že mě uslyší všichni přítomní - tedy je-li prostor dostatečně malý. Ve velkých prostorech zdravím tiše jen ty prostorově nebližší nebo vůbec, pokud poblíž nikdo není. Samozřejmě zdravím ty, které znám a ty, s kterými potřeuji nebo chci vstoupit do další interakce (prodavače, řidiče autobusu, u kterého kupuju lístek...). Prosím, když po druhém něco chci, ale je fakt, že někdy se při tom cítím spíš trapně a mám pocit, že tím sama sebe stavím do podřízené role. Děkuji, když mám pocit, že je za co. Nesouvisí to ani tak s velikostí úsluhy jako spíš s tím, jestli mám pocit, že ji ten druhý vykonal úmyslně nebo jen "náhodně" (případně dokonce s odporem). Oné paní z čánku bych asi taky nepoděkovala, kdyby mi předtím neodpověděla na pozdrav a ani nehnula brvou, když bych jí dala přednost ve dveřích. Nevidím důvod být slušná na někoho, komu já za to nestojím.
    Obecně s cizími lidmi mluvím hodně nerada, necítím se při tom dobře a i když vím, že mi to velí slušnost, pocity mám spíš negativní. Už jsem psala, že někdy mám dokonce pocit, že se tím ponižuju, zvlášť když zdravím stašího člověka a on se neobtěžuje odpovědět. To pak odcházím s pocitem "tak teď jsi mu předvedla, že jsi pořád malá holka".

    Majucha (168): Nikoli, já to celou dobu chápala víceméně tak, jak to Ivana popsala v příspěvku 167.

    Jo a ještě k těm mastňákům: Mastňáci nejsou ti, kteří jezdí do přírody jen občas, ale ti, kteří dojedou autem až na kraj lesa, projdou se kilometr, nechají po sobě horu odpadků a zase odjedou. Nebo ti, kteří dojedou autem na chatu, vyloží přenosnou televizi a celý vímend se od ní nehnou. Nesouvisí to s frekvencí ježdění do přírody ani s místem bydliště, ale s přístupem. Někdo si holt i do přírody musí to město brát s sebou - pak je to mastňák.

    superkarma: 0 29.10.2007, 20:27:07
  7. avatar
    [176] Jupíí [*]

    ivana.kuglerova: jo takže paní mylně pochopila, že líná ivana, místo aby bleskurychle odmykala, se courala, nechala si milostivě odemknout a pak ani nepoděkovala. Když to je všechno, relativní a vyzubený úsměv ve dveřích by ji odzbrojil :-))))

    superkarma: 0 29.10.2007, 19:46:59
  8. [175] manch [*]

    Nedávno jsem se vrátila z Británie. V mojí rodině se děkovalo snad i za nadýchnutí. Bylo to docela uhozené, ale matka rodiny si na tom šíleně zakládala. Jenže to bylo bohužel jediné k čemu své dítě vedla. Přišlo mi to žalostně málo, protože děcko nevidělo knížku, nezpívalo se, neříkaly se říkanky...Navíc mi to přišlo neskutečně směšné v poměrně častých okamžicích, kdy řvala po svých bližních tak, že kdyby se neco takového odehrálo u nás, tak o tom druhý den mluví celá ulice. A to prosím takhle křičela na svoji sedmdesátiletou tetu, která ji navštívila po roce a půl!! Říkala jsem si - spočívá snad zdvořilost jenom v tom děkování? Jsou divní, že?

    superkarma: 0 29.10.2007, 18:25:51
  9. avatar
    [174] evelyn [*]

    tak se musim omluvit sousedovi, co jsem ho pomlouvala, ze nezdravi, dneska me teda opet nepozdravil, ale obratil se skoro o dvenkovnich dveri a kmital k vytahu mi otevrit dvere a ja podekovala

    superkarma: 0 29.10.2007, 17:33:28
  10. avatar
    [173] cherinka [*]

    Kromě těch dveří - se mi zdá, že jste nezdvořilá, ale je to vaše věc. Poděkovat a pozdravit je slušnost.

    superkarma: 0 29.10.2007, 16:52:20
  11. avatar
    [172] MEK [*]

    jsem zdvořilá,aspoň si to myslím

    superkarma: 0 29.10.2007, 16:33:40
  12. avatar
    [171] Vivian [*]

    ivana.kuglerova: aha, tak já jsem taky přesně nepochopila tu situaci u těch dveří

    superkarma: 0 29.10.2007, 15:33:03
  13. [170] a.... [*]

    r1911: Na cyklostrasách, třeba v horách je dost náročné pozdravit každého, kdo sviští dolů, když já s funěním šlapu nahoru a dech mi sotva stačí. Je mi souzeno zůstat nezdvořilou

    superkarma: 0 29.10.2007, 15:27:34
  14. [169] r1911 [*]

    Zdravím v obchodech, na úřadech, v čekárnách, v kupé nebo když si k někomu v busu nebo ve vlaku musím přisednout. Se zdravením jsem se v lese a na cyklostezkách ještě nesetkala, ale zatím mě nenapadlo tam zdravit. Navíc bydlím v cyklisticky oblíbené oblasti, takže bych se uzdravila. Děkuji a zdravím běžně, vlastně automaticky, vůbec o tom nepřemýšlím, asi jako většina spíš víckrát než vůbec. V metru nezdravím. Pokud nastupuji do busu předními dveřmi, tak ještě před placením pozdravím řidiče - zvyk z našeho města, kde bývá málo cestujících.

    superkarma: 0 29.10.2007, 15:18:05
  15. avatar
    [167] ivana.kuglerova [*]

    Vivian: Já to neřešila. Řešit to začala ona dáma. Mě prostě ani nenapadlo poděkovat člověku, kterému jsem dala přednost, za to, že mi nepřirazil dveře do obličeje. Ona mi je nepodržela (ty první - a v těch druhých už se zastavila a domáhala se díků, ne že by mě nechala projít), jenom je nepřibouchla.

    Já obvykle půl hodiny nepřemýšlím nad tím, jestli někomu poděkuju nebo ne, buď cítím jistou, byť minimální vděčnost, a pak automaticky poděkuju, nebo ji necítím a pak nepoděkuju. To je všechno.

    superkarma: 0 29.10.2007, 14:57:06
  16. avatar
    [166] Vivian [*]

    Jupíí: já už nechci držet vcelku

    superkarma: 0 29.10.2007, 14:46:17
  17. avatar
    [165] evelyn [*]

    zdraveni je samozrejmost, ale v baraku zdravim jen ty s kterymi uz se znam, smradi tady nezdravi vubec i kdyz uz s nima bydlime v paraku par let. Posledne jsem jela vytahem s tatinkem a malym klukem, tatinek ani neotevrel hubu, kluk pozdravil, coz me prekvapilo.
    Jinak zdravim pri vstupu do busu, do vlaku ne, metro nemame Za otevreni a podrzeni dveri podekuju

    superkarma: 0 29.10.2007, 14:36:35
  18. avatar
    [164] Jupíí [*]

    Vivian: nerozčiluj se ...a drž vcelku :-)))))

    superkarma: 0 29.10.2007, 14:31:22
  19. avatar
    [163] Vivian [*]

    Já teda automaticky děkuju, když jde někdo přede mnou a podrží mi dveře. Od něho je to přece milé a mě huba neupadne, když řeknu "děkuju" a tím dám najevo, že tu jeho drobnou službičku oceňuju... Co vůbec, Ivano, řešíte? Vždyť je to taková maličkost, říct "děkuju" nebo "prosím" nebo pozdravit... Nezabere to ani vteřinu, je to zadarmo a druhého ta zdvořilost potěší A vy řešíte, jestli je za co děkovat nebo ne

    superkarma: 0 29.10.2007, 14:29:39
  20. avatar
    [162] ElenaJ [*]

    já teda pozdravím,kamkoliv přijdu.....1. to mám i v popisu práce a za 2.mi to prostě přijde slušné....

    superkarma: 0 29.10.2007, 14:08:31
  21. avatar
    [161] Meander [*]

    Ostatně, když zdravími svoje auto a děkuju mu za svezení, bylo by divné nezdravit a neděkovat lidem.

    superkarma: 0 29.10.2007, 14:01:05
  22. avatar
    [160] mirienka [*]

    Myslím, že nikomu pusa neupadne, když řekne dobrý den a děkuji vícekrát než musí. Líp jednou navíc, než to neudělat. Normálnímu člověku spíš udělá radost, když někdo pozdravíl, poděkuje nebo o něco slušně požádá. Nejvíc mi vadí absence těchto slov u dětí, které znám odmala a denně je potkávám. A když dospělý chlap kterého dlouho znám na mě zírá a pusu neotevře, tak nezdravím. Dělá mi to problémy, ale ne. Děkovat se přece nemusí jen slovy. Stačí malý úsměv a třeba kývnutí hlavy. Úsměv dělá hodně!!! A zvířátka která znám, zdravím taky. Doslova na to čekají.

    superkarma: 0 29.10.2007, 13:57:23
  23. avatar
    [157] Ch.Z. Kochanská [*]

    Z_U_Z_U: s tím zdravením ve fitku teda nevím....tam se správně nemá moc mluvit a já určitě v některé fázi cvičení nejsem sto slušně na pozdrav odpovědět.

    superkarma: 0 29.10.2007, 13:21:00
  24. avatar
    [155] Z_U_Z_U [*]

    Ch.Z. Kochanská: já pozdravila když jsem vlezla do fitka mezi cvičící a dívali se na mne jako na něco, co vyplavilo moře. Časem jsem vypozorovala, že se to tam tak nedělá, ale se-u je tím pořád

    superkarma: 0 29.10.2007, 13:14:57
  25. avatar
    [153] Ch.Z. Kochanská [*]

    chuanita: také bych chtěla rozumět řeči zvířat!

    superkarma: 0 29.10.2007, 13:11:19
  26. avatar
    [150] Ch.Z. Kochanská [*]

    Možná je zdvořilost už starodávná, ale když přiju do šatny a nahlas pozdravím, odpoví mi jen starší ročníky, mladá děvčata ne mě pohlédnou a v očích čtu: neser...

    superkarma: 0 29.10.2007, 13:01:50
  27. avatar
    [149] Mylady [*]

    Meander: já taky. Nedělá mi to problém. Poděkuji, usměji se a život jde dál. A za podržení dveří tedy děkuji. To mi připadá tak nějak normální, aby člověk nepůsobil jako buran.

    superkarma: 0 29.10.2007, 12:58:55
  28. [147] Pianistka [*]

    Sirikit: Hlasitým Dobrej...se zdravíme se sousedama, a mávnem na sebe. Máme tak velký pozemky že řvát musíme, a Dobrý den je při řvaní neprakticky dlouhý

    superkarma: 0 29.10.2007, 12:42:34
  29. avatar
    [146] gerda [*]

    kwiny: je nervózní z tvé krásy, a takhle to maskuje

    superkarma: 0 29.10.2007, 12:32:30
  30. avatar
    [145] Meander [*]

    Zdravím, vejdu-li do místnosti. Lhostejno, zda do haly v bance nebo co čekárny u doktora. Prostě řeknu dobrý den. A děkuju, kdykoliv mi kdokoliv prokáže laskavost. Třeba i tím, že mi podrží dveře. Lidi jsou na sebe dost sprostí i bez mého přičinění.

    superkarma: 0 29.10.2007, 12:27:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme