Zdravím Vás a přeji krásný předvánoční čas

nebudu se moc rozepisovat, nebo je práce až nad hlavu, ale chtěla bych Vám napsat, kdy se dostavila ke mě dospělost, aspoň podle mého pocitu.

Dětství jsem si užívala v mezí normy, asi jako každý, co má dva starší sourozence, co jsou o 5 a 6 let starší, takže se mnou si hrály jen minimálně. Ale pamatuji si, že jsem je strašně ráda stopovala - kam jdou, s kým jdou a co dělají...

Když mě rodiče odhlásily ze školy, z prvního ročníku střední soukromé rodinné školy, protože se rozhodly, že začnou podnikat a nechtěly si brát zaměstnance, kde jsem byla prodavačkou, to jsem byla strašně dospělá, nebo jsem byla nevyučená a nemusela jsem se „trápit“ ve škole jak ostatní spolužačky.

Každý den jsem vstávala o půl páté ráno a končila jsem v 17 hod. odpoledne, než jsem uklidila, bylo o hodinu více, to jsem byla fakt dospělá, protože na kamarádky jsem moc času neměla, ty taky moc nakupovat nechodily a tam jsem potkávala jen samé dospělé.

No a jak to tak chodí po nějakém tom roce si naši řekly, že bych mohla zkusit „štěstí“ v zahraničí, že se tam vydělá víc, a já v té době proti jejich rozhodnutí nenadělala nic, takže já skoro ještě sedmnáctileté dítě musela děla servírku a bála se každého dne, naštěstí jsem tam nebyla sama, byla jsem tam se sestrou, a to jsme byli dospělé dvě.:o)

A ve dvaceti, když se mi narodila moje první dcera, se mi jedna paní ještě z čerstva na pokoji ptá: „a kolik ti je let?“ a já na to dvacet! A ona: „Tak mladičká! vždyť jsi ještě dítě a už máš miminko!“ A já nevěděla, co si mám myslet, ale přesvědčovat o tom, co člověk zažil a prožil, jak musel pracovat, aby byli rodiče spokojeni... na to jsem neměla slov.

P. S.: musím se přiznat že kvůli tomu, že moji rodiče nechtěli zaměstnance, nemám střední vzdělání, je to ostuda, když někde vypisuji papíry a tam je vzdělání. Kolikrát říkám, že to není kvůli tomu, že jsem blbá :o). Alespoň si dělám certifikáty z cizích jazyků a chystám se na rekvalifikace.

Bohužel na bezplatné dodělání školy nemám nárok a desetitisíce při mateřské taky ne:o(

Tak Vám přeji krásný předvánoční čas
- už pomalu tady všude na nás dýchá....
           p a      Renata


Milá Renato,
děkujeme za příběh. Jen si nejsem jistý, podle vašeho líčení, jak moc dospělá jste skutečně byla. Dělala jste to, co chtěli rodiče, a byla jste jako dospělá. Spíš než co jiného jste přišla o dětství, ale jak se zdá, zvládáte to na jedničku.

Reklama